Dangerous Princess

Epilog

Z pohledu Justina:

„Dělejte, máte dvě minuty!" vykřikl jsem do mobilu, který jsem si přidržoval u ucha ramenem, a volnou rukou ze sebe spěšně strhl společenské sako. Nebýt pracovního pohovoru, tak už dávno sedím před televizí s miskou popcornu.

Rychlým krokem jsem se přemístil do obýváku, kde jsem uviděl Jessicu, jak přisouvá k pohovce další křeslo a přidává několik židlí. Zrakem jsem přejel po všech místech k sezení a uvědomil si, že opravdu stíhá myslet na všechno. S úsměvem jsem jí vlepil letmý polibek na rty a poté jí naznačil, aby zapnula televizi.

„Půl minuty!" vyjekl jsem na Alfreda, načež se z mobilu ozvalo jeho nesouhlasné funění. „To nestihneme!"

„Deset sekund, hněte sebou!" Věděl jsem, že mu tím vůbec nepomáhám, ale jejich adrenalin v těle přecházel až na mě a mísil se se strachem, že nepřijedou včas. Za jiných okolností by to bylo jedno, nebýt toho, že za několik sekund začíná živé vysílání závodů z Tokia.

„Lásko, zesílíš zvuk?" šeptem jsem promluvil ke své snoubence, jejíž tváře nabraly červený odstín. Zbožňuju fakt, že jí podobné přezdívky a lichotky dostávají do kolen.

Jessica udělala, oč jsem ji požádal, a na televizní obrazovce se odpočítávaly poslední tři vteřiny do začátku pořadu. Cítil jsem obrovské napětí a náhlou nejistotu. Nesetkal jsem se s Faith skoro pět let, jak moc se za tu dobu asi změnila? Ačkoli ji neuvidím přímo a nebudu mít možnost si s ní promluvit, bude to pro mě neskutečný zážitek. Od doby, co se přestěhovala ke svému otci, pokračuje v jeho šlépějích. Budu sledovat, jak překonává samu sebe.

Když už jsem si byl téměř jistý, že budeme celou tu premiéru sledovat s Jessicou sami, otevřeným oknem dovnitř skočil Twist. Hned za ním se vyřítili ostatní kluci, a dokonce i Jazmyn a Jaxon. Reynolds během svého nepodařeného kotoulu shodil vázu s kytkami, načež jsem se smíchem pokroutil hlavou.

„Máme i dveře," připomenula jim Jess s pobaveným úšklebkem.

„Pst, už to začíná," napjatý jako struna jsem se posadil pouhé dva metry od televize, aby mi neunikl jediný okamžik.

Mezitím, co si všichni hledali místo k sezení, promluvil do mikrofonu pořadatel. Vyslechli jsme si několik úvodních slov, včetně jmen účastníků závodu. Faithin otec mezi nimi nebyl, ale její jméno na obrazovce mi přímo bilo do očí.

„Tak dělej, Benson," vyzval ji Twist, „ukaž se."

Jakmile jsem ji zahlédl, i když jen v pozadí a na pár sekund, zastavil se mi dech. Je to ona. Ta dívka, na níž mám tolik vzpomínek a která si urvala kus mého srdce. Stála u svého auta, oblečená tak, aby k němu ladila, a s širokým úsměvem na tváři.

Dalo by se říct, že každému z nás při pohledu na Faith skoro vyskočilo srdce z hrudi, jen Jessica si ji zvědavě a s klidem prohlížela. Hodně jsem jí o ní vyprávěl, tudíž ví, jak pro mě byla důležitá. V duchu jsem přemítal nad tím, jestli třeba Twist obdivuje, jak daleko to Faith dotáhla, nebo zda Jazmyn vzpomíná na jejich zážitky.

Závod vypukl a my jsme několik desítek minut křičeli na obrazovku, rozhazovali rukama a zoufale se ji snažili zahlédnout. Faithino auto jsme viděli jen tehdy, když projela kolem určitého úseku, který byl monitorován. Vždycky se ale mihla kolem tak rychle, že z ní zbyla jen barevná čmouha.

Jakmile projela cílem a všichni, včetně nás, si vzápětí uvědomili, kdo nastavil novou laťku a zvítězil v tokijských závodech, jsem ohromeně vyskočil na nohy. Twist vyvalil oči, šklebíc se na televizní obrazovku, kdežto Jazmyn začala vřískat na celé kolo.

Kamery ji konečně zaostřili celou a ona s vítězoslavným úsměvem vystoupila z auta. Sundala si helmu, načež jí vlasy začaly vlát ve větru, a zamávala směrem na tribunu, kde seděl její otec.

Jak jsem se tak díval na její spokojený, radostný výraz, došlo mi, že ve finále opravdu našla samu sebe. Její tehdejší odchod z Kalifornie mi zlomil srdce, zanechala za sebou hlubokou ránu, ale udělala pouze to, co musela.

Faith byla vždycky výjimečná, její diference vůči ostatním ji dělala jedinečnou. Vyhrála nad všemi těmi démony, kteří ji uvnitř zužovali, a našla způsob, jak udělat maximum pro svou budoucnost. Nepotřeboval jsem ji vidět ani s ní mluvit, celou dobu jsem jen toužil vědět jednu věc. Není pochyb o tom, že je šťastná. Teď už jsem si tím stoprocentně jistý a všechny nepokoje najednou vyprchaly. Navzdory minulosti jsme oba našli svoje štěstí.

Ne nadarmo se říká, že první láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo.

•••

Ani nevím, jak mám začít ... V první řadě bych vám všem chtěla strašně moc poděkovat. Bez vás bych to nikdy nedotáhla až do konce, to vy jste mě podporovali a prožívali se mnou každičký okamžik téhle story. Vaše votes, komentáře nebo už jen to, že jste si novou část pouze přečetli...za to vám patří obrovitánské díky, protože jste se mnou strávili spoustu času.

Speciální poděkování bych chtěla věnovat @kathuss, která mi byla za posledních pár měsíců neskutečnou oporou. Napsala jsi mi spoustu hezkých slov, a i když jsou některá možná přehnaná, protože moje psaní není zdaleka tak úžasné, tak jsi mě potěšila a zvedla mi náladu. Děkuju♥.

Dále bych chtěla ještě krátce poděkovat @MaMik6. Sice si nejsem úplně jistá, zda jsi přečetla posledních pár částí, ale během mých začátků jsi při mě stála jako nikdo jiný. Věř mi, že na to nezapomínám a vážím si toho♥.

Ještě jednou děkuju i vám všem ostatním, jste skvělí♥.

#LoveYou

PS. Brzy začnu psát novou story, takže doufám, že mě znovu podpoříte a dáte mi šanci. :)