Dangerous Princess

13. The panic

Z pohledu Faith:

Další den odpoledne jsem vyběhla ze třídy a splašeně odemykala svou skříňku. Jediná dobrá věc, která mě dneska potkala je, že nám odpadá odpolední vyučování kvůli plesu. V tuhle chvíli v sobě necítím nic jiného než zlost vůči své mámě. Když jsem se včera chystala do nákupního centra pro kostým, rozhodla, že protentokrát půjdu na večeři spolu s ní a jejím přítelem, ať se mi to líbí nebo ne. Napřed jsem měla v plánu utéct z restaurace zadním vchodem, ale celou dobu ze mě nespouštěla oči.

Tak či tak, mám pouze dvě hodiny na to, abych sehnala kostým, který ostatním vytře zrak. Dalších pár hodin bude trvat příprava, a pak už jen sraz s Jazmyn a Jaxonem.

„Kam tak letíš?” uchechtla se Ciara, když mě doběhla. „Um...,” schválně jsem dělala, že pozoruju přicházející Britney, abych dostala nějaký čas na výmluvu. „Dneska mi mají přijít boty ke kostýmu,” udělala jsem nadšenou falešnou grimasu. „Ty z nové kolekce od ELLE?” nevěřícně jí poklesla brada a já jsem se snažila zakrýt svou zmatenost. „J-jo, přesně ty.” usmála jsem se a zabouchla skříňku.

„A co kostým? Za co tedy jdeš?” ozvala se Brit opírající se ramenem o hasičský přístroj. „Nechte se překvapit,” mrkla jsem jedním okem a otočila se k nim zády, abych ze sebe mohla dostat své pocity tím, že jsem házela necudné pohledy na kolemjdoucí.

„Dobře, uvidíme se přesně v osm?” kývla hlavou a narovnala si tašku na svém rameni. „Sejdeme se uvnitř.” potvrdila jsem a mávla rukou na znak toho, že se loučím. Šla jsem rychlým krokem ven ze školy ke svému autu, které stálo hned vedle Bieberovo. Zdá se, že mu nějaký kretén stoupl na místo, ale Biebera vůbec nezajímá, že on si naopak své auto postavil na místo Britney.

Dnešek vážně nebude můj šťastný den. Odemkla jsem své auto dálkovým ovládáním a otevřela dveře. Nasedla jsem na místo řidiče a ignorovala jeho pichlavý pohled. Právě teď opravdu nemám náladu a ani čas na jakékoliv hádky.

Chystala jsem se vyjet z parkoviště, ale on se v tu chvíli rozjel a přejel dva centimetry před mým autem, což mě donutilo silně stisknout troubící tlačítko na volantu. Ušklíbl se a na plný plyn mi zmizel z dohledu. Zamračila jsem se a chtěla ho následovat s domněním, že ho předhoním, ale zastavilo mě vyzvánění mého mobilu.

Vytáhla jsem ho z kapsy a oddechla si, když jsem spatřila Jazmynino jméno svítící na obrazovce. Přejela jsem po něm prsty a přiložila si ho k uchu. „Jazzy, díky Bohu,” vydechla jsem a znovu nastartovala auto.

„Stalo se něco?” její hlas zněl nechápavě, což jsem v tuhle chvíli dokázala plně pochopit. „Potřebuju, abys se mnou zašla do centra pro kostým,” přidržovala jsem si mobil u ucha pomocí ramena a otočila volantem.

Za několik sekund jsem byla na silnici, po které jelo jen pár aut, takže jsem se mohla rozjet. „Faith, děláš si srandu?” zeptala se vážným hlasem. „Já vím, já vím, ale prostě za to nemůžu,” zaúpěla jsem. „Měla jsem tolik práce s tou přípravou, že mi to úplně vypadlo z hlavy,”

„Půjdu s tebou, ale jen pod podmínkou, že si s sebou vezmu svůj kostým a nalíčíme se u tebe,” smlouvala a já jsem se usmála i přes to, že to nemohla vidět. Nejdřív jsem měla dnešní přípravu strávit s Ciarou a Britney, ale myslím, že na to doslova zapomněly a stejně tak i já. „A co Jaxon?” svraštila jsem obočí a doufala, že z toho nakonec nevycouval. „Jaxon by se pro nás potom mohl stavit,” sice jsem ji teď neviděla, ale jsem si jistá, že zrovna mykla rameny. „Platí.” odsouhlasila jsem její geniální nápad a rozloučila se s tím, že se za deset minut sejdeme u centra, kde jsem také za malou chvilku parkovala.