Dangerous Princess

30. No more secrets

Z pohledu Faith:

Stalo se to. Nejenže přišel na to, že jsem mu doposud lhala, ale odhalil i to, co mělo zůstat napořád tajemstvím. Stála jsem naproti němu, neschopná promluvit. Věděla jsem, že už ani nemá cenu se pokoušet něco vysvětlovat nebo hledat nějaké východisko. Po tom času stráveném s ním, jsem si uvědomila, že moje pocity během jeho přítomnosti nejsou nenávist. Je to něco víc. Něco, co jsem mohla považovat za svoji naději. Něco, díky čemu bych mohla být zase jednou ta normální holka. Ale na tom už nezáleží. Je pozdě.

Nestál naproti mě Bieber, ale Justin. Kluk, kterému jsem ublížila jen proto, abych se já cítila líp. Měl pravdu; jsem bezcitná mrcha. Jenže jsem ho varovala. Řekla jsem mu, že nedokážu milovat, protože nevím, jaké to je. Přestože se to snažil zamaskovat, z jeho očí sršelo ublížení. Zranila jsem ho. Jako bych ho bodla dýkou, kterou se právě teď chystám opakovaně otočit, protože nemám na výběr.

„Neřekl jsi, že tady bude někdo další,” poznamenala jsem směrem k Floresovi. Nemám ani páru, co tady Justin dělá, ale určitě není součástí jejich bandy. Ostatní možná dokáže oblafnout tím jeho udatným a neohroženým postojem, ale mě ne.

Podle Floresova pohledu soudím, že mu došlo, že se s Justinem nevidíme poprvé. Vyhýbala jsem se očnímu kontaktu, zatímco on po mně zrakem vrhal nože. Je to v pořádku, protože to bude tisíckrát horší.

„Jak jsi mohl?” odplivl Jaxon a bez mrknutí oka vykročil k Justinovi. „Jak jsi je mohl podpořit v tom, co udělali?!” zastavil se pár metrů od něj a s nenávistí v očích na něj hleděl. Překvapeně mi poklesla brada, ale neměla jsem na výběr, takže jsem udělala několik kroků jejich směrem. Zdá se, že si Jaxon myslí, že má Justin něco společného s únosem Jazmyn.

„Laskavě se mnou nemluv takovým tónem,” Justin zlostně zavrčel. Na malou chvilku mi připadalo, jako by se jenom snažil chovat povýšeně před ostatními, ale očividně v tom bylo něco víc. Jsou nevlastní sourozenci, ale nikdy se nevídají. Myslím, že tohle není zrovna nejlepší způsob setkání po dlouhé době.

„Nebo co?!” Jaxon vykřikl, strkajíc do Justinovi hrudě. Šlo vidět, že se ho snaží vyprovokovat. „Jaxone,” vyslovila jsem jeho jméno s vážností v hlase, čímž jsem ho upozorňovala, aby neudělal nějakou pitomost. Rozhodl se mě ignorovat a než jsem stačila říct něco dalšího, strhla se mezi nimi hádka, během které do sebe vzájemně strkali. Bylo jen otázkou času, kterému z nich ujedou nervy jako první.

Koutkem oka jsem zahlédla Floresův nechápavý výraz a nadšené obličeje Reynoldse s Morrisem. „On neví, že-” chtěla jsem Jaxonoci říct, že Justin nemá o únosu Jazmyn ani tušení, ale skočil mi do řeči. V tu chvíli jsem měla chuť vyrvat si všechny vlasy, protože z toho neplynulo nic pozitivního.

„To je všechno? No tak, chlape, pořádně mu natáhni!” za zády se mi ozval Reynoldsův skřehotavý smích. Nevím, na koho z nich to platilo, ale bylo zřejmé, že Justinův pohár s trpělivostí právě přetekl. Bylo vidět, že je zmatený a nerozumí tomu, proč se do něj Jaxon naváží. Jeho hruď se rapidně zdvihala a v moment, kdy Jaxon zaťal ruku v pěst, byl rychlejší. Z Jaxonova rtu se začala valit krev, zatímco všichni jen jako obvykle přihlíželi. Hádám, že je to na mně.

Jelikož mi neustálé povzbuzování těch dvou kreténů šlo na nervy, otočila jsem se a jednou ranou vrazila Reynoldsovi pěstí. V tu chvíli se kolem mě semleli Morris s Floresem. Věděla jsem, že mi Jaxon nepomůže, takže jsem zbyla sama proti třem. V duchu jsem zaklela a s odvahou v očích tikala od jednoho k druhému.

Jako první vystartoval Reynolds, který se přihnal mým směrem jako hurikán. Když jsem ho v takové pozici viděla před lety poprvé, měla jsem chuť strachem křičet, ale naštěstí jsem si zvykla. Vyhnula jsem se jeho pěsti, která by klidně dokázala zmrzačit celý můj obličej. Vrazila jsem mu do nosu a chvatným kopem do žeber ho donutila zapotácet se a narazit zády do regálů.