Dangerous Princess

65. Ready to win

Z pohledu Faith:

„Konečně!" Zvolala jsem, když zazvonil zvonek u dveří, a uháněla otevřít.

Za poslední hodinu jsem s tátou nepromluvila ani slovo, protože jsem hrála uraženou. Příště by si měl pořádně rozmyslet, jestli stojí zato, aby se mi hrabal ve věcech. Jsem na to opravdu háklivá, skoro až alergická; jestli je to možné. Všechna má tajemství smí znát jen lidé, kterým plně důvěřuju. On mezi ně už dlouhou dobu nepatří.

Otevřela jsem dveře dokořán a nechala Twista spolu s ostatními, aby vešli dovnitř. Všechny jsem je obvolala s tím, že mám plán. „Běžte nahoru," místo pozdravu jsem jim pokynula hlavou ke schodům. Rozhodně o tom všem nemůžeme mluvit před rodiči, beztak táta zřejmě bude poslouchat za dveřmi.

„Ahoj," Justin se na mě usmál a z jeho výrazu šlo hned poznat, co se mu honí hlavou. Jeho rty se krátce a nečekaně otřely o mé líce, přičemž jsem pocítila, jak se mi v břiše zrodil roj motýlků. Mé tváře nabraly červený odstín, takže jsem nechala pramínek vlasů, aby mi spadl do obličeje. S přiblblým úsměvem na tváři jsem pokynula Izabelle, která to celé sledovala, aby šla s námi nahoru.

Vyběhli jsme po schodech do patra, kde na nás čekali ostatní. Nechala jsem je vstoupit do svého pokoje, ačkoli se mi příčila myšlenka, že nás tam bude tolik.

„Takže," Twist sebou hodil o malou koženou pohovku, „máš kocovinu?" Nad jeho hloupým úšklebkem jsem obrátila oči v sloup. Doufala jsem, že někdo změní téma, ale naneštěstí na mě v očekávání pobaveně zírali. Jak jinak; prostě se o tom musíme bavit zrovna teď.

„Jsem v pohodě, jenom mě bolí hlava," pokrčila jsem rameny.

„Měli jsme o tebe strach," přiznala Jazmyn. „Mrzí nás, že jsme ti neřekli pravdu."

S hlasitým povzdechem jsem zaúpěla. „Nemá cenu to řešit," mávla jsem nad tím rukou. „Máme na práci něco důležitějšího."

„Tak jak zní náš plán?" Flores tleskl rukama a lokty spojil na kolenou.

Pohledem jsem přejela po pokoji. Morris s Reynoldsem se váleli na posteli, Twist s Floresem obsadili pohovku a Justin s Izabellou se prali o židli u psacího stolu. Uvažujíc o tom, jak jim vysvětlit svůj plán, jsem si nervózně skousla vnitřní stranu líce. Vlastně je to docela snadné, jen se obávám, že s tím nebudou souhlasit.

„Víte, kde přesně teď McCurry je?" Otázala jsem se, na což všichni otočili hlavy k Jazmyn.

Nechápavě jsem udělala totéž, pozorujíc ji, jak zaujatě vytahuje z kapsy mobil. „Podle GPS je ve Vegas," zamyšleně prozkoumávala malou obrazovku, kdežto mě dech uvízl někde hluboko v hrdle.

„Vy jste mu napíchli auto?" S ústy dokořán jsem zamžikala očima. Je to brilantní a zároveň nejstupidnější nápad, který může existovat. Sice nám to usnadní situaci, ale jestli to zjistí, tak ani nechci pomyslet na to, co se stane.

„My ne, to udělala ona," podotkl Twist a zdálo se, že to na něj udělalo dojem, ačkoli by si on sám na nic podobného zřejmě netroufl.

Místo otázek, jak a kdy to Jazmyn stihla udělat, jsem přešla k věci. „V tom případě nám nic nestojí v cestě. Plán zní asi takhle," začala jsem, „překvapíme McCurryho v Las Vegas. Nejspíš s ním bude celá jeho parta, ale s nimi se můžeme vypořádat. Chci tím říct, že budeme v přesile a nic nám nebude bránit v tom, abychom se jich zbavili jednou provždy."

Pokoj obklopilo nevítané ticho, které mě poněkud zmátlo. Myslím, že jsem všechno řekla dost jasně. GPS lokátor je naše výhoda, tentokrát to vyjde.