Dangerous Princess

10. Darkness in the eyes

Z pohledu Faith:

Rozhodla jsem se, že ukončím jejich utrpení a tentokrát doopravdy odešla z pokoje. Se smíchem jsem si nasadila boty a sešla ze schodů kolíbavou chůzí. Pozvaní lidé, kteří toho už víc nezmohli odešli, ale zbytek opilých puberťáků se dál bavil. Ciara s Britney samozřejmě taky zůstaly, ovšem já určitě nemám v plánu strávit tady noc, takže jsem se vydala jejich směrem.

„Brit,” oslovila jsem ji, zatímco se Ciara nechala osahávat od kluka z nižšího ročníku. Ta holka to v hlavě vážně nemá v pořádku, ať už je opilá nebo ne. „Britney!” zvýšila jsem hlas, protože mě nejspíš přes ten neustálý hluk neslyšela.

„Co je, Faith?” otráveně promluvila a nedokázala stát na jednom místě. Vypadalo to, jako by si něco píchla a teď jen čekala na větší účinek. „Jdeme odsud,” přikázala jsem a hlavou kývla k hlavním dveřím. Už jen ten její zachmuřený hlas mě dokázal naštvat.

„To bude asi problém,” zapřemýšlela. „Ne, nebude. Budu řídit,” Jelikož mi bylo jasný, že v tomhle stavu dokáže udělat sotva pár kroků, protočila jsem oči. Ano, jsem opilá a možná jsem toho vypila víc než ona, ale pořád můžu vážně uvažovat. Nebylo by to poprvé, co bych seděla za volantem s několika promilemi v krvi.

„Nemůžu najít klíče od auta a náhradní mám doma,” nevinně se uculila a mě v tu chvíli začalo ovládat silné nutkání jí jednu střelit. „A Ciara?” zavrčela jsem. „Ciara přijela taxíkem, ale neměj strach, mluvila jsem s Ryanem a ten říkal, že tu klidně můžeme přespat,” nadšeně zatleskala rukama, ale když si všimla mého vražedného pohledu, přestala. „Tohle si ještě vyřídíme.” řekla jsem tvrdým hlasem a otočila se na podpatku.

Takže s nimi určitě počítat nemůžu, mámě bych nezavolala ani kdyby mi šlo o život a všichni ostatní mají zřejmě teď půlnoc; včetně Jazmyn a Jaxona. A přespat ve stejném domě jako Bieber, který mě teď mimochodem už nejspíš hledá? Ne, děkuju pěkně.

Udělala jsem další krok a v tu chvíli se mi podlomila noha. Ozvalo se křupání a následně jsem jednou nohou byla o několik centimetrů nižší. Zaskučela jsem a rozzlobeně sundala pravou botu s nalomeným podpatkem. Může být tenhle den ještě horší?

Prohlédla jsem si to a uvědomila si, že s tím nic nezmůžu. Sundala jsem si i druhou a opět cupitala po podlaze jako největší magor. Šla jsem do kuchyně, abych se nadopovala něčím, co mě dokáže uklidnit.

Před dveřmi se přede mě postavila mužná postava, oproti které jsem teď byla malá jako Čivava proti Zlatému retrívru. Opatrně jsem jela pohledem od jeho nohou až k naštvanému obličeji. Nevěděla jsem, jestli se mám začít smát anebo utíkat. Rozhodla jsem se pro oboje a s výbuchem smíchu vyběhla pryč z kuchyně s Bieberem v patách.

Rozeběhl se za mnou a právě v tu chvíli jsem byla ráda, že nemám na nohou podpatky. „Nemá to cenu, Benson!” zakřičel na mnou, ale ignorovala jsem to. Zabočila jsem ke schodům a brala je nejméně po dvou. Rozrazila jsem dveře od Butlerova pokoje a zamkla. Vydechla jsem a zády se o ně opřela.

Překvapilo mě, že se je nepokoušel otevřít, a proto jsem pomalu o kousek ustoupila. Náhle někdo vykopl jedny z dalších dveří, o kterých jsem předpokládala, že nikam nevedou. Asi jsem se spletla.

Otevřela jsem ústa dokořán a pootočila klikou, avšak uvědomila jsem si, že jsem zamkla. Polknula jsem a nebojácně se otočila jeho směrem. Věnovala jsem mu smělý úsměv a nervózně přešlápla. Ať už mi bude chtít udělat cokoliv, nemůžu se bránit. Samozřejmě bych ho dokázala sundat jednou ranou, ale pak by měl podezření, které by mě mohlo zatáhnout do průšvihu.