Za moji kolej

Devětadvacátá kapitola - Kapka vody

Nebelvírův meč. 

Jediná věc, která jim chyběla, aby mohli viteály zničit. Meč patřil Severusi Snapovi, jenže ten si ho schovával v Brumbálově kanceláři. Což znamenalo jediné...

,,Musíme se dostat do Bradavic," pronesla Ginny, když další den seděli u stolu a přemýšleli, co dál.

Blaise, který zrovna přícházel, si sedl vedle ní a řekl: ,,Ale jak? Určitě je od té doby chrání několik desítek mozkomorů a smrtijedů."

,,Při nejlepším."

Draco doposud neřekl ani slovo. Jak by mohl, když se nacházel společně s Grangerovou na druhém konci místnosti a nebyli schopni se od sebe odtrhnout. Jedním uchem je sice poslouchal, ale vůbec ho to nezajímalo. Nezajímalo ho, jak dopadne válka. Nezajímalo ho, jak zničit všechny viteály. Možná byl sobec, ale konečně zažíval něco, o čem vždycky potají snil.
Hermiona Grangerová patřila jen jemu. A nadosmrti bude.

,,Co třeba se přemístit do Prasinek?" nadhodil Ron, který si se zájmem pohrával s medailonem S. Zmijozela.

Když nikdo neodpovídal, ozvala se Hermiona, která se odlepila od Malfoye a přitom ignorovala pohledy všech říkající konečně se nám královna rozhodla zapojit. ,,Ale jak? Vždyť budou hlídané určitě nějakým kouzlem proti přemisťování."

,,Je to naše jediná naděje, nic jiného nám nezbývá." povzdechl si Harry Potter.

···

,,Tak malediktka a obskuriálka," Voldemortův hlas zněl více než zamyšleně.

,,A-ano, pane," odpověděl hlas se silným ruským přízvukem.

Muž stojící před samotným Pánem Zla, se zachvěl. Necítil se v blízkosti tak mocného čaroděj dobře, jakoby Lord Voldemort znal všechny jeho myšlenky...

,,Obě dívky?" Zeptal se zase.

,,Ano, pane."

Voldemort přešel po místnosti Malfoy Manoru a vyhlédl z okna. ,,Jak jsou staré?"

,,Myslím pane," sklopil hlavu muž, když Pán Zla procházel kolem něj, ,,že jsou mladší než Potter a ostatní. Tedy až na Severuse Snapa."

,,Dobrá. Máme tedy nový cíl. Zabít Pottera a přetáhnout na naši stranu jak malediktku s obskuriálkou, tak zpátky Draca Malfoye."

···
Malou vesnicí panovala klidná chladná noc. Přestože se duben za pár hodin přeměnil v květen, byly noci stále chladné. A plné strachu.

Lapkové* a smrtijedi zcela ovládli jakékoli přístupové cesty do Bradavic a trpělivě vyčkávali, až se zde objeví Potter a jeho parta.

Walden Macnair, smrtijed, se zrovna opíral o dřevěný stolek, když mu na čelo spadla kapka vody. Jeho reakce se musela zdát komická, možná dokonce i děsivá. Rychle se ohnal hůlkou a shodil tak pár stolů poblíž.

,,Vždyť to byla jenom kapka," uchechtl se a dál naslouchal tichu, které mělo za pár sekund skončit.

Prasinkami se rozřinčel jakýsi alarm, když se Draco společně s Harrym, Ronem, Hermionou a Snapem přemístili do jediné čistě kouzelnické vesničky v celé Británii.

,,Pottere!!!" Vykřikl kdosi, nejspíš stoupenci Voldemorta, kteří tady na ně čekali. Teď když Pán Zla věděl, že se shánějí po viteálech, bylo mu jasné, že se do Bradavic vrátit. A měl pravdu.

Jenže nepočítal s tím, že v Prasinkách žil někdo tak odvážný, že by se jim snažil pomoct dostat do hradu.

* Nejsem si jistá, zdá se píše lapkové od slova lapit, nebo labkové. Omluvte případné chyby.