Za moji kolej

Patnáctá kapitola - Souboj

Hermiona seděla v knihovně zahalená hromadou knih. Snažila se přečíst knihu do starodávných run, jenže se nedokázala soustředit. Pro změnu ji nerozptyloval Malfoy a Zabini poskakující kolem něj, jak si to vykračovali přes školní pozemky, ale její vlastní myšlenky. Hermiona Grangerová se zamilovala a na svého přítele nemohla přestat myslet. Jenže pokaždé co Hermiona vzpomínala na Sebastianovy rty, které chutnaly po skořici, se sebou sváděla vnitřní boj, souboj. Praly se v ní dva názory. 

Dělala vůbec správnou věc? Vždyť Sebastiana vůbec neznala, nemohl by ji jen zneužívat? A co teprve ty Malfoyovy pohledy na jejich spojené ruce, v jeho očích se zrcadlila touha, zklamání, smutek a vztek. Hnědovláska to nechápala. Nechápala vůbec nic. Proč se v podstatě ptala Draca Malfoye, toho, který se od prvního ročníku vůbec nezměnil, toho, který ji pořád urážel a byl stejně nafoukaný a zlý? Proč jí na něm záleželo? 

Vyrušil ji křik madam Pinceové a dusot noh, který byl čím dál tím více hlasitější. Nebelvírka se prodrala hromadou těžkých knih a opatrně se blížila k uličce. Najednou zpoza uličky vyběhl Malfoy a srazil se s Hermionou v tu chvíli, když Hermiona s hůlkou napřaženou vstoupila do uličky. Náraz byl tak silný, že srazil kudrnatou čarodějku k zemi, až jí vyletěla z ruky její hůlka. Blonďatý zmijozel to s těží ustál a spustil: ,,Grangerová, musíš se s Greenem rozejít."

Oslovená dívka byla stále zmatená a v šoku, takže sotva zaslechla, co Malfoy říkal, ale dala si dvě a dvě dohromady. ,,Kdybych nebyla v knihovně," sykla šepotem a s údivem přijala Malfoyovu dlaň; v tu chvíli jí projela nepopsatelná energie, naskočila jí husí kůže. ,,tak tě na místě seřvu a prokleju." 

,,Ne, ty to nechápeš,"spustil opět Malfoy mezitím, co si drobná hnědovláska oprašovala sukni a svůj náramek se smaragdem, ,, ,,on tě jen využívá, chce tě jen dostat do postele. Uzavřeli sázku. Máš na lepšího a..."

,,Ne," přerušila ho Grangerová, která už toho měla dost, ,,ty to nechápeš, Malfoyi. Už jsem na tu hádanku přišla. To jsi psal ty. Všechny ty dopisy jsi psal ty.  Jsem čistější než krysa, podle toho, jak se na to podíváš - to znamená čistokrevnost, ale zároveň to poukazuje, jaký člověk doopravdy jsi. Bílá ovce černého stáda - myslíš si, že jsi jiný, než tvůj otec a matka, ale to není pravda. Jsi stejně černý a zkažený, jako jsou oni.  V podzemí se rád skrývám - zmijozel má kolej v podzemí, za svou kolej, za svou rodinu pykám - jsi odsuzován kvůli otci. Na všechno jsem přišla. A teď si jako myslíš, že když ze Seba uděláš největšího hajzla, tak se rozběhnu s otevřenou náručí k tobě. Já tě měla ráda, Malfoyi, a dokonce víc, než by bylo zdrávo, protože jsem si myslela, že jsi lepší. Jenže si stejný jako před rokem. Kdybys nebyl takový zbabělec, mohl jsi mi to všechno říct a nepsat v těch dopisech. Prostě se smiř s tím, že já jsem se Sebastianem šťastná a miluju ho."

Hermiona se otočila na podpatku a odkráčela z knihovny nechávajíc za sebou kupu knih a zmateného a zlomeného Draca Malfoye.