Za moji kolej

Třináctá kapitola - ,,A já jsem si myslela, že ses změnil!"

Když se po Novém roce všichni studenti vrátili do Bradavic, neřešilo se nic jiného, jenom vztah jedné nebelvírky a jednoho mrzimora. A taky se rozšířily drby, že to spolu během oslav příchodu nového roku pěkně rozjeli. Ale co se stalo, stalo se a nikdo neví, jestli to byla pravda.

,,Takže ty jsi o tom věděla?" zatáhl čokoládový zmijozel svou parťačku do jednoho přístěnku.

,,Co třeba kdyby ses mě jednou zeptal jako člověka a ne hned mě zatahoval někam bez toho, aniž bych o tom věděla?" vyprskla hrubě Ginevra.

Blaise pokrčil rameny a dál propaloval rudovlásku pohledem. ,,Tak věděla?"

,,Jsem její kamarádka u Merlina! Věděla jsem to hned ten den, kdy se vrátila celá rozcuchaná večer do věže."

Zabini si povzdechl a začala pochodovat sem a tam. Přístěnek byl malý, takže udělal tak dva malé krůčky a už šel zase zpátky. ,,U Merlinové zadnice to je průser! Víš, jak je Draco od té doby, co se to dozvěděl, protivný? Chodí jako stín, jenom schránka, ale vevnitř bez duše."

Ginny to chápala, ale vážně netušila, proč opět stojí ve zdi se Zabinim a probírají jejich nejlepší kamarády. ,,A co po mně jako chceš? Přeci jí nemůžu říct, ať se s ním rozejde, protože Malfoy truchlí, protože je moc velký zbabělec, aby Hermioně řekl, že ji miluje."

Zabini se zadíval do zelených kukadel své parťačky a klidně pronesl: ,,Jenže ono to někdy není tak jednoduché, přiznat city k někomu, kdo chodí do znepřátelené koleje a ještě k tomu se kamarádíčkuje s Potterem."

Ginny se podlomila kolena, protože jí došel význam jeho slov. Ještě ale než stihla cokoliv říct, se Zabini otočil a utekl. Utekl zbaběle tak, jak to má zmijozelská kolej ve zvyku.

···

Byla polední přestávka a Hermiona měla dost všech těch blahopřání a pohledů. Omluvila se Ronovi a Harrymu, kteří šli na oběd, že si musí ještě něco zařídit a utekla do dívčích umýváren, aby byla chvíli sama. Sedla si do rohu k jednomu umyvadlu a propukla v pláč. Ani nevěděla proč pláče, vždyť se Sebastianem byla šťastná a všechno jim klapalo, tak proč je taková? Odpověď na její otázku stála přímo před ní a měla světlé vlasy a ve znaku své koleji hada.

,,Co chceš Malfoyi?! Chceš se mi vysmát do obličeje?" křikla a s očima plných slz a výčitků pohlédla do těch šedých očí, které jí způsobovaly chvění po celém těle. Jenom pohled do jeho očí a cítila se stejně, jako při prvním polibku se Sebem.

Malfoy ji jenom pozoroval, ale nic neřekl. V jeho očích se odrážel smutek, zklamání, špetka pochopení, ale také triumf vítězství. Moc dobře věděl, co s Grangerovou dokázal udělat. Jak ji jeho oči vzrušovaly a zároveň pohlcovaly. Moc dobře věděl, že je zmatená, protože po něm tajně touží.

Nakonec ale nic neřekl. Otočil se na podpatku a odešel, následovaný slovy: ,,To je ti podobné Malfoyi, zbaběle utéct před problémy! Jsi pořád stejný! A já jsem si myslela, že ses změnil."

Slova autora:

Rozhodla jsem se vydat ještě jednu kapitolku přes Vánoci, potom možná ještě jedna vyjde do Nového roku, ale nic neslibuju, že jo.

Přeji krásné svátky, užijte si volno a čas s rodinou, protože to je to nejdůležitější. Zkuste na pár dní, nezáleží jestli to bude na den nebo na tři, vypnout všechny sociální sítě, oprostit se od těch negativ a posměšků, které se navzájem píšeme na Instagramu na Tellonym a prostě jen buďme. Buďme šťastní. Choose love, always.
Veselé Vánoce!