Za moji kolej

Šestá kapitola - Velmi tenká hranice

,,Já to nechápu," pronesla Hermiona zoufale, když vycházeli z hodiny bylinkářství, ,,proč mi neřekne, kdo je?"

,,Třeba se za to stydí, že se mu líbíš," broukl Ron a v momentě dostal pěstí do ramene od Harryho.

,,Ronalde!" prskla po něm Hermiona. ,,Díky za podporu, jako vždy!"

,,S kým vůbec jdeš na ples, Rone?" zajímal se Harry. Mezitím vcházeli zpátky do hradu, odkud pro změnu vycházel Zabini s Ginny a za nimi se loudal zmijozelský princ.

Harryho výraz v tom momentě ztuhl a ani nevnímal, co mu zrovna Ron odpověděl. I když Ron na tom nebyl o moc lépe než Harry. Atmosféra by se dala krájet.

Obě skupinky se naproti sobě zastavili, ale nikdo nic neřekl. Jen Harry a Ron propalovali zmijozelské pohledem a vyčítavě se dívali na Ginny.

Za to Malfoy, ten měl oči jen pro Grangerovou, která stála se sklopenou hlavu a občas mrkla na Ginny.
V Dracovi začaly převládat děsivé, až temné myšlenky. Co když ke Grangerové něco cítí?

,,Ahoj Harry," pozdravila ho Ginny a s úsměvem ho šla obejmout. Harry zřejmě překvapen jejím chováním stál nehybně, nechajíc se objímat nasadil vítězný úsměv. Blaise to ale nerozhodilo.

A ani Draca. Ten stále hleděl na Hermionu a přemýšlel nad tím, jak krásná je. Jak moc ho přitahuje. Líbilo se mu na ní, že je taková šprtka, která musí mít vždy pravdu, líbila se mu její posedlost knihami. Jednoduše se mu líbila ona a v tuto chvíli se zabýval jen tím, jak ji nejlépe získat.

Jenže tady byl takový problém. Blaise vymyslel plán, jak by Hermionu mohl získat, ale byla to úplná hloupost a Malfoy s tím zrovna moc nesouhlasil.
A navíc, jak by mohl Grangerovou chtít, když byl Malfoy.

,,Máme zrovna volno," nadhodil Zabini, ,,nechtěli byste se přidat? Jdeme k jezeru."

A tak to dopadlo následovně: Ron ani Harry zmijozelským moc nedůvěřovali, a tak se rozhodli jít s nimi, aspoň tak měli Ginny na očích. No a jejich kamarádka i přes Ginnyino přemlouvání zůstala ve škole. Nejen že potřebovala dokončit pár esejí, na což se taky vymluvila, ale hlavně nechtěla trávit čas s Malfoyem, kterého v hloubi nesnášela, ale taky měla ráda. Přeci jen, mezi nenávistí a láskou je velmi tenká hranice a zdálo se, že tuhle hranici začala Grangerová a Draco pomalu rozbíjet.

Zatímco tedy dva zmijozelští a tři nebelvíři dováděli venku, Hermiona v doprovodu svých myšlenek došla do společenské místnosti a usedla do křesla, které bylo nejblíže krbu. Venku už začínala být větší zima, vždyť se blížily Vánoce. Pomyšlení na Vánoce Hermionu letos nijak netěšilo, hlavně teda kvůli tomu hloupému plesu, na který neměla doprovod. A taky kvůli rodičům. Nevěděla, jestli se má na vánoční prázdniny vrátit domů nebo je strávit v Bradavicích s Harrym a Ronem, jež zde výjimečně měl zůstat.

Ze zoufalosti otevřela dopis od jejího obdivovatele, pokud se to tak dalo říct, a s domněním že je ve společenské místnosti sama, si ho potichu přečetla.

,,Hermiono, moc mě mrzí, že ti nemohu říct, kdo jsem. Není to tak, že bych se styděl za to, že se mi líbíš a že tě obdivuji, ale spíš bys mě potom nechtěla ty. Už víš, s kým půjdeš na vánoční ples? Moc rád bych tě pozval, ale víš, nechci se zatím prozradit. Stejně bys neměla zájem. Však jaká taková krásná a chytrá čarodějka by měla zájem o to jít se mnou. Navíc musíš mít celou řadu nápadníků, takže by byla moje snaha úplně zbytečná. Měj se krásně, O."