Za moji kolej

Třiadvacátá kapitola - ,,Hermiono?"

,,Chodí tady ještě jedna dívka," začala Emily, když se společně se svou novou společnicí, posadila v jedné krčmě, ,,je zvláštní. Dokáže se měnit v hada."

Hermiona upila švestkového čaje. ,,Takže je zvěromág?" 

Emily se rozhlédla po místnosti, jestli je někdo neposlouchá. Byli tam sami, v rohu seděla jen jedna stará žebračka, která popíjeli něco, co až nebezpečně moc připomínalo krev. ,,Ne, to ne. Jednou jsem se s ní potkala a mluvily jsme spolu. Je mladší než já a taky pochází z nějaké laboratoře. Je to malediktka."

Kudrnatá nebelvírka si byla jistá, že o tomhle už někde slyšela. Emily však nepočítala s tím, že by mohla o malediktech něco vědět, a tak pokračovala. ,,Je to pokrevní choroba, kdy se kouzelník dokáže přeměňovat v hada. Nijak se neliší od zvěromága, akorát později se člověk nebude schopen proměnit zpátky. Navždy zůstane uvězněný v těle hada. Nemůže s tím nic dělat, její osud je zpečetěn. " 

Hermiona se zamyslela. Když o tom tak přemýšlela, tak ani Emily neměla moc co dočinění se změnou svého osudu. Jakožto obskuriálka neměla už moc času. Byl zaznamenán jenom jeden případ obskuriála, který se dožil vysokého věku. Navíc i tohle nebylo nijak zvlášť podloženo, jelikož to bylo v době, kdy Grindelwald usiloval o moc. 

Hermiona se za tu dobu, co byla v Rusku, cítila naprosto jinak. Byla více svá a svobodná, ale na druhou stranu musela uznat, že jí Harry s Ronem a Ginny chybí. Vlastně jí chybí úplně všichni, dokonce i zmijozelští.
Teď když věděla, co všechny tyhle útoky způsobovalo, se mohla vrátit. Jenže vlastně ne, nechtěla čelit Sebastianovi ani Dracovi.

...

Bloudili týdny krajinami, byli vyčerpání a bezradní, a navíc kromě té malediktky nepotkali vůbec nikoho. Až jednou došli k malé staré chalupě, která vypadala jako pohostinství.

,,Skvělé," vydechl Ron a oči se mu rozzářily, ,,konečně jídlo."

Blaise se ucechtl. ,,Jen se moc neraduj, Ronalde, nevypadá to zrovna lákavě."

Ron nijak nereagoval a pokračoval v chůzi. Čím více se blížili, tím jeho kroky byly rychlejší. Došel se dveřím, chytl za kliku a otevřel. Jenže místo toho aby vešel, tak zůstal stát s otevřenou pusou.

,,Co je?" zeptal se Harry, který Rona dohnal. Kupodivu Ginny a Blaise zůstal Ron a Harry stejně zaražený. Podívali se na sebe a také zrychlili. ,,Co vám je?"

Když otevřeli dveře více, aby tam viděli, spatřili něco, co jim všem vyrazilo dech. V rohu seděly dvě dívky, jedna jim byla úplně neznámá, ale druhou znali. A to moc dobře.

,,Hermiono?"

...

Přišly mu dva dopisy. Jeden byl s majestátní obálkou se zlatým 'M' a druhý ošumtěnější, zřejmě informace od Blaise z jejich výpravy.

Rozklepanou rukou nejdříve otevřel ten od otce. Nedozvěděl se však nic nového, otec ho pouze vybízel k opatrnosti, ať zajde za Snapem a ať to spolu promyslí.
Nesmíš zklamat - zněla poslední věta dopisu.

Chvíli tam seděl a zíral do prázdna. Se svými jedinými přáteli tady - Lenkou, Pansy a Longbottomem - zvažovali, jak udělat, aby to vypadalo, že Draco něco chystá, ale zároveň to měl říct Brumbálovi. Draco z toho byl docela na prášky, a to se taky projevilo; horší známky; nesoustředěnost; špatná nálada.

Poté otevřel i druhý dopis. Musel si ho několikrát přečíst, aby pochopil jeho význam. Našli ji. Našli jeho Hermionu a podle všeho nesmýšlela nic špatného. Ano, zajímala se o černou magii, ale jen z hlediska ochrany. Dozvěděl se všechno o obskuriálce a malediktce.

,,To je ale sebranka." uchechtl se Draco. Nemohl potlačit úsměv, Hermiona je v pořádku.