Za moji kolej

Třetí kapitola - Nakažlivý úsměv

Byla chladná noc, když Hermiona seděla v nebelvírské společenské místnosti a psala si esej do přeměňování. Listopad vystřídal prosinec a to znamenalo jediné - blížící se vánoční ples.

Kudrnatá nebelvírka zoufale zavřela knihu a opřela si hlavu o ruce. Všechny holky řešily, jaké si vezmou šaty, aby ladily s kravatou jejich doprovodu, zatímco Hermiona neměla ani páru, s kým vůbec půjde. Nikdo ji totiž nepozval. Harry šel s Ginny a Ron...ten měl hlavu v oblacích. Jenže Hermiona o Harryho ani Rona nestála, přesně věděla, s kým by chtěla jít.

Z myšlenek ji vysvodila sova, která dosedla na na okenní římsu. Byla to malá sovička z bradavického sovince a vypadala, že by ráda dovnitř. Vždyť tam taky bylo hnusně a foukal vítr, kdo by chtěl být venku, když může být vevnitř.

V momentě kdy otevřela okno, ovál ji ledový vítr a hnědá sova hned skočila dovnitř. V zobáku držela dopis, na kterém bylo její jméno. Hermiona si dopis vzala a podivila se.

,,Od koho to je?" Zeptala se sovy a pohladila ji po křídlech. Dopis otevřela a to, co v něm bylo napsané, ji zarazilo. Očima několikrát přečetla řádky, ale stále nechápala. Dokonce se  koukla znovu na obálku, jestli to je vážně pro ní. Ale bylo.

,,Hermiono," začala číst polohlasem, asi aby se ujistila, že je to reálné, ,,nikdy bych neřekl, že něco takového napíšu. Pokaždé, když tě potkám na chodbě nebo uvidím na snídani ve Velké síni, nemůžu uvěřit svým očím, jak krásná jsi. Vždycky jsem tě potají obdivoval, tiše žárlil, ale nikdy neviděl tvou nádheru. Jsi krásná tělem, ale i duší. Zůstaň pořád stejná, stejně okouzlující. O."

...

,,Já vám říkám, že nevím, kdo mi to poslal," vysvětlovala při snídani Ginny, Harrymu a Ronovi. ,,Není tam podpis a navíc si myslím, že si ze mě někdo jen dělá srandu."

Ron si vecpal do pusy párek a spustil: ,,Mofná máf něhakého ovnihohatele."

Hermiona pokrčila rameny a sklopila hlavu. Bála se, že je to jen hloupý vtípek, že je jen hloupá a naivní. Ginny zřejmě vycítila kamarádčiny obavy a stiskla jí ruku.

,,No tak, Miono, určitě to není jen vtip. Jsi krásná a chytrá, každý to ví. Dokonce i někdo takový, jako je..hm, třeba Malfoy."

Nebelvírka se rozpačitě usmála a očima zabloudila ke zmijozelskému stolu a vyhledala onoho blonďáka. Jeho pohled byl upřený na ni a usmíval se od ucha k uchu. Jakmile si ale všiml, že se na něj Hermiona dívá, rychle odvrátil obličej a začal se bavit s Pansy.

,,Blaise mi řekl o tom plánu," nadhodila Pansy. ,,Vážně jedeš po Grangerové?"

Malfoy skoro skočil přes stůl, aby dal tomu čokoládovému blbovi ránu. ,,Řekl jsem ti, ať to nikomu neříkáš! Ani Pansy!"

,,Ale no tak," mávl Zabini rukou, ,,je to naše kamarádka. Myslíš, že by to někomu řekla?"

V ten moment kolem něj prošel Goyle a sedl si vedle zmijozelského prince. ,,Takže ty a Grangerová?"

No, pokud už Blaise nikdy nikdo neuvidí, nemůže to mít nikdo Malfoyovi zazlé. I když bylo jasné, že Zabini, jakožto největší drbna školy, to někomu řekne.

Slova autora:

Ahoj,
třetí kapitola je venku. Co si myslíte, že se stane? A jaký je vůbec Blaisův plán? Pište mi vaše tipy do komentářů, ráda si je přečtu.
Jinak vám všem moc děkuji za votes, přečtení a komentáře.