Za moji kolej

Jedenáctá kapitola - Za svou kolej, za svou rodinu...

Malfoyova nálada další den po plesu klesla na bod mrazu. Byl tak protivný a chladný, že se mu dokonce vyhýbal i Blaise. Samozřejmě to bylo kvůli Sebastanovi, jak zjistil, že se ten oplzlý mrzimorec, který se pořád motá kolem Hermiony, jmenuje.

Další věc, která ho úplně dorazila, bylo, když je uviděl, jak se procházejí po hradu. To byla poslední kapka. Ignoroval omluvný pohled Grangerové, i když sám nevěděl, jestli ho vážně udělala nebo to byla jen jeho halucinace.

V ten moment se obrátil o tři sta šedesát stupňů a pelášil pryč. Jak si jen mohl naivně myslet, že by ho i třeba měla ráda? Že ho přestala nenávidět?

Draco se naštval a bouchl pěstmi o zeď. Z jeho kloubů hned vytryskla krev a z úst se ozvalo zasyčení. ,,Sakra!"
A s brekotem se svezl na studenou zem, ruce na kolenou a hlavu v nich zabořenou.

To na druhém konci hradu si Hermiona se Sebastianem zvesela vykračovala a povídala. Nějakým způsobem ji přítomnost onoho chlapce těšila a cítila se s ním dobře a v bezpečí. Měla ho plnou hlavu. Dokonce i zapomněla na dopis, který ji brzy ráno lechtal v obličeji, a to doslova. Pouze si ho přečetla a s překvapivým výrazem se zamyslela nad jeho obsahem. Byla tam hádanka, kterou když nebelvírka vyluští, zjistí, kdo ji tyto dopisy posílá.

Spolu se Sebem zahýbali zrovna za roh, jak si na to Hermiona vzpomněla. ,,Ty Sebe, kdo myslíš, že by tomuhle popisu odpovídal? Jsem čistější než krysa, záleží, jak se na to podíváš. Bílá ovce černého stáda, za svou kolej, za svou rodinu pykám."

Seb se zarazil a vypadal překvapeně. Popravdě, jeho výraz v obličeji byl úplně stejný, jaký měla Grangerová ráno, když si to četla poprvé.

,,Netuším," zamyslel se Sebastian. ,,Ale neřeš to, teď jsi se mnou a žádného obdivovatele nepotřebuješ."

Grangerová zčervenala jako paprika a vytrhla Sebovi lístek z ruky. Na vteřinu se jejich oči střetly, ale pro ně to bylo jako věčnost. Hermiona ucítila ten pověstný pocit v břiše, hejno motýlků se probudilo k životu. Sebastian se ji strašně líbil a dobře se jí s ním povídalo. Byl chytrý a bystrý, úplně Hermionin typ. Jedině doufala, že to Seb cítí stejně.

...

,,Jak jsem mohl být tak naivní!" zakřičel Draco. Po tom malém zhroucení na chodbě se zvedl a odešel se hroutit někam jinam. Nepotřebovala, aby ho tam někdo našel. Co nejrychleji proto doběhl do opuštěných dívčích umývaren, kde pobývala jenom Ufňukaná Uršula.

V momentě, kdy se Draco Malfoy svezl na zem, ozval se z jedné kabinky chichot následován písklavým hlasem. ,,Copak je? Chceš o tom mluvit?"

Slova autora:

Moc se omlouvám, že jsem nevydala kapitolu tak, jak jsem slíbila. Hihi, mám s tím trošku problém no. Takže už nic neslibuju a kapitola když vyjde, tak vyjde.

A děkuju moc za překročení hranice 1 tisíce přečtení a přes sto votes. Mockrát vám děkuji!