Za moji kolej

Osmnáctá kapitola - Ponurá nálada

Uběhlo několik dní od setkání skupiny v Komnatě nejvyšší potřeby a Hermiona nebyla nikde k nalezení. Nejen že to dělalo starosti jejím přátelům a profesorům, ale také ostatním studentům. Hermiona Grangerová byla známá svou dochvilností a perfekcionismem, takže nebylo zvykem, že by vynechávala hodiny více, než-li by bylo opravdu nutné. 

Ani samotná Ginny netušila, kde se její kamarádka nachází a dost se o ni bála. Moc dobře slyšela, stejně tak jako všichni shromáždění, co jí Sebastian řekl. Jenže Hermiona neměla ani tušení, že to ostatní vědí.

Draco Malfoy byl jeden ze těch, kteří to prožívali nejvíce. Byl mezi těmi, jako byl například Potter, Weasley, Lenka, Ginny a Neville, bylo jim přezdíváno ,,chodící mrtvoly". Bloudili chodbami hradu, bez výrazu, bez duše, jako by ani nevnímali okolí. A v hodinách to bylo snad ještě horší. 

,,Pane Malfoyi, mohl byste se prosím laskavě věnovat studiu a ne myslet na bůhvíco?" křikla po něm jednou profesorka McGonagallová, jež patřila mezi profesory respektující tohle chování. Ona sama měla problém se soustředit, vždyť přišla o jednu z nejlepších studentek, o jednu z její svěřenkyně. Minerva McGonagallová to možná nedávalo najevo, ale nevědomost a zmatek, který se jen hemžil kolem Hermiony Grangerové, ji rozrušoval a zároveň trochu štval. 

Malfoy jen sklonil hlavu a špitl tiché: ,,Omlouvám se, paní profesorko."

Bradavicemi den za dnem kolovala ta stejná otázka, na kterou ani Albus Brumbál neznal celoou odpověď. Kdepak se nejpilnější a nejchytřejší studentka Bradavic poděla? 

...

,,Tohle ale už není v pořádku!" bouchl pěstí do stolu Zabini, když se ani po měsíci Grangerová neukázala. ,,Nemohou nám přeci tajit, kde je." 

,,Pokud to tedy vůbec ví," odpověděla otráveně Pansy. Ta po Hermionině zmizení nasadila svou starou, věčně otrávenou a znechucenou masku. Každý se se smutkem a zklamání vyrovnává jinak, někdo uteče, někdo si vybuduje štít a neukazuje své emoce. 

Neville sedící naproti Ginny se nervózně ošil, čehož si všimla Lenka, protože seděla vedle něj. ,,Copak se děje, Neville?" Všechny oči vzhlédly, dokonce i ty Dracovy, takže na Nevilla zíralo sedm párů smutných a otrávených očí. 

Neville si dal na čas. Když pak ale promluvil, všechny tím šokoval. ,,Něco...něco jsem o Hermioně zaslechl. Teda-ehm, moje babička to psala." Jakmile uviděl, že všichni nedočkavě čekají, co řekne, rozhodl se pokračovat. ,,Prý se říká, nevím ale, jestli to je pravda, že Hermiona...že Hermiona utekla. Že přešla."

Nastalo ticho. Ovšem tentokrát to nebylo ani trapné ticho, ani to, kdy nevíte co říct a pouze proplouváte svými vlastními myšlenkami. 

,,Cože?" ozval se Ron. ,,Co to jako znamená?" 

Draco neudržel své nervy na uzdě. Byl v dost špatně psychickém rozpoložení a na Weasleyho stupidní dotazy neměl už vůbec náladu, ještě potom, co se právě tohle dozvěděl. ,,Longbottom se snaží říct, že Hermiona zběhla. Na temnou stranu." 

Slova autora: 

Vítejte zpátky!                                                                                                                                                               Ano, vím, že jsem říkala, že už za chvíli bude konec. Jenže jsem se při psaní téhle kapitoly rozhodla příběh ještě trochu zamotat, takže je možné, že příběh bude mít  víc než dvacet pět kapitol, ale nic neslibuji. :)                                                                                                                                Moc všem děkuji za komentáře, votes a přečtení, vážím si toho! -A