Za moji kolej

Šestadvacátá kapitola - Šťastné shledání a přiznání

Dvě osoby se s tichým prasknutím přemístily daleko od Bradavic; od místa, kde oba dva našli svou lásku, i kdyby pouze platonickou. Od místa, kde se oba dva cítili jako doma a zároveň to tam tak šíleně nenáviděli. Tihle dva muži si byli velice podobní, avšak ani jeden by to nepřiznal. Ve své podstatě byli úplně stejní; zamilovali se do osoby, která je těžko dosažitelná; udělali tolik chyb a oba se podíleli na zabití Albuse Brumbála. 

,,Kde to jsme?" zpanikařil ten mladší, blondýn Draco Malfoy. ,,A proč tu jsme?"

,,Brumbál předtím, než...no Brumbál mi dal fotografii tohohle místa a že se zde máme po jeho smrti přemístit. Podle mého tušení," Snape nakrčil svůj hákovitý nos a porozhlédl se kolem sebe, kde nebyl na míle nikdo, jen tady stála tahle hospůdka. ,,jsme se ocitli ve východní Evropě, konkrétněji tedy.."

,,Malfoyi?" Dveře se se skřípěním otevřely a v nich stála dívka, na kterou si Malfoy celý rok myslel. 

,,Hermiono.." Dracovi to jméno vyklouzlo z úst, jakoby ji takhle nazýval běžně. Hermiona vykulila oči a jedna osamocená slza si našla cestu ven a kanula po její tváři. Draco přemožen emocemi z předešlých událostí a taky, že Hermionu konečně vidí, se za ní rozběhl a upevnil ji v pevném objetí. Grangerová chvíli stála strnule, ale poté se uvolnila a Malfoyovi objetí opětovala. 

Tenhle výjev pozorovala jak skupinka stejně starých čarodějů, tak i sám bradavický profesor. A nedokázal se ubránit onomu pocitu, který se mu navalil do hrudi. Tak moc mu Malfoy a ta šprtka Grangerová připomínali jeho a Lily. I když Hermiona nebyla jeho oblíbenkyně, tak jí to a Malfoyovi přál, přál jim to, co on nikdy neměl. 

,,No konečně, to vám to trvalo!" vykřikla nadšeně Ginny a společně s Blaisem utíkala Draca obejmout. ,,Co tady vůbec děláte, co se stalo?"

O pár minut později už všichni seděli v oné prázdné hospůdce, kde celá skupinka posledních pár dnů přebývala. Chyběl jim ale jeden člen, Emily se stále s malediktou nevrátila.                                      ,,Brumbál je mrtvý," začal Snape, když se všichni usadili. ,,zabil jsem ho já a Draco mi pomáhal. Vše ale bylo domluvené, musel jsem se Brumbálovi zapřísahat, že to udělám."

U stolu se rozhostilo ticho. Všichni měli své oči upřené k zemi, až se Hermiona spolčeně s Ginny podruhé rozplakala. ,,To nemůže být pravda," zašeptal Harry, který taky neudržel slzy. ,,Jak bez něho vyhrajeme tuhle válku?"

A tak se rozhostila zapálená debata týkající se viteálů, jak je najít a z jakého předmětu je vytvořil. Dalo by se říct, že to bylo poprvé, co se Snape a Harry shodli a diskutovali jako kouzelníci, kteří se navzájem respektují. 

Byla tady ovšem jedna dvojice, dívka a chlapec, a ti se nemohli soustředit. I přes všechen sled událostí, jež se staly před nemalou chvílí, oba nemohli myslet na nic jiného, než na toho druhého. Po roce, kdy se oba dva kontrolovali a museli držet zpátky, se teď mohli úplně projevit a dát najevo, co doopravdy cítí. Seděli vedle sebe a panovala mezi nimi jiskřivá atmosféra, Hermiona se opírala o chlapcovo rameno a on ji konejšivě hladil ve vlasech. Po několika měsících zase cítil její vůni a nemohl se ji nabažit. 

Draco se zase cítil šťastný, jakoby našel něco, co nikdy neměl, jakoby se zase cítil naplněný. Konečně cítil ten pocit, o kterém každý mluvil - lásku. 

Slova autora:

Vítám vás u nové kapitoly po docela dlouhé době. Moc se omlouvám, že tak dlouho nevyšla, ale neměla jsem moc času a nevěděla jsem, co napsat. A dneska mi začaly jarní prázdniny a v úterý letím do Anglie, takže zase nevím, kdy další vyjde. 

Dejte mi vědět, jak se vám kapitola líbila a co si zatím o příběhu myslíte. Tak zase někdy a děkuju za vše! <33