Queen ♛

♛31♛

Trvalo to asi půl hodiny než jsem se dostala z toho zpropadeného lesa ven a našla cestu do centra, ale zvládla jsem to. Momentálně stojím na odlehlém parkovišti u starého nákupního centra které nedávno zavřeli. Psala jsem Paulovi asi před 10 minutami kde si dáme sraz a začínám přemýšlet nad tím zda mu ta zpráva vůbec přišla. Po chvíli váhání jestli mám ještě počkat nebo jít už domů jsem zahlédla přijíždět černý jeep. Auto zastavilo kousek ode mě a z něho vystoupil Paul. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Bez přemýšlení jsem se k němu rozběhla a skočila mu kolem krku. 

,,Tak rád tě vidím" zatočil se semnou párkrát ve vzduchu a následně mě položil zpátky na zem. 

,,Vyrostl jsi" zasmála jsem se a rozcuchala mu jeho perfektně upravené vlasy. 

,,Budu předstírat že jsi to neudělala" zasmál se a snažil se je dát do původního stavu. 

,,Projedeme se?" ukázal na své auto a já přikývla. 

Po 15 minutách cesty jsme zastavili u nějakého útesu. Bylo to tady krásné. Před námi se rozprostíral oceán na kterém se pohupovaly bojky. Paul si sedl na kapotu svého auta a tak jsem ho s větší námahou napodobila. 

,,Stále jsi mi neřekl proč ses odstěhoval ze San Francisca" dloubla jsem mu prstem do žeber na znamení že teď už mi to musí říct.

,,Potom co ses odstěhovala už to nebylo ono. Dost jsem se nudil. Navíc máma začala znovu pít a mě to přestalo bavit. Tak jsem se sbalil a odjel za strejdou který bydlí v Londýně" i když se usmíval tak jsem mu na očích viděla že ho to s jehou mámou mrzí. 

,,To je mi líto" pohladila jsem ho jemně po paži.

,,Nemusí. Aspoň tě můžu zase vídat" objal mě jednou rukou a já si připadala zase jako v San Franciscu. Častokrát jsme jen tak seděli a neřešili svět kolem nás. 

,,Kdo ti pořád volá?" zasmál se Paul a ukázal prstem na můj telefon. Harry mi volal už snad 50x a ostatní kluci taky tak. 

,,Ale nikdo" uchechtla jsem se a napsala znovu Niallovi sms že jsem v pořádku a že se vrátím.

***

Povídali jsme si až do půlnoci než mě Paul odvezl kousek od domu. 

,,Bylo to fajn. Doufám že se brzo uvidíme"  nahl se ke mě a dal mi malou pusu na čelo tak jako to dělával vždycky. 

,,Určitě ano" objala jsem ho ještě rychle a pak jsem vyskočila z auta. Když odjížděl tak jsem mu zamávala a pak už se rozběhla do lesa. Utíkala jsem co nejrychleji jsem mohla. Ne ze strachu co mi kluci řeknou, ale ze strachu že za mnou někdo jde. U dveří jsem chvíli váhala jestli nezkusím vlézt zpátky oknem abych se vyhla Harrymu který určitě zuří, ale po mém zjištění že tam nevylezu jsem se odvážila zazvonit. 

,,No konečně!" zvolal Niall a otevřel dveře. Jakmile mě viděl tak mě objal a nechal mě vejít dovnitř. 

,,Jsi v pořádku? Báli jsme se o tebe" usmála jsem se na Nialla a i na ostatní kteří mě přišli přivítat nbeo spíš zkontrolovat jestli žiju.

,,Jsem v pořádku. Nic mi není. Napsala jsem vám že se vrátím a že jsem v pořádku. Nemuseli jste mi tolikrát volat" dodala jsem a sundala si z noh boty. 

,,Jasně jsem ti říkal že nikam nejdeš!" jeho křik se nesl celým domem a mě přejel mráz po zádech.

,,Co si o sobě kurva myslíš!?" stále jsem ho neviděla ale jeho křik byl každou sekundu blíž a blíž. 

,,Že si můžeš jen tak odejít. Ne počkéj. Vyskočit oknem a dělat si co chceš!?" teď už jsem ho i viděla. Šel ze schodů a byl z toho křiku celý rudý. Instinktivně jsem před ním začala couvat dokud jsem nenarazila do zavřených dveří. 

,,Jestli ještě jednou odejdeš tak si toho zmetka najdu a vystřelím mu mozek z hlavy! Rozumělas mi!?" jeho obličej byl necelých 5 centimetrů od mého obličeje a já se bála že mi každou chvíli vrazí. 

,,Tak rozuměla!?" chytl mé už tak roztřesené tělo a zatřepal se mnou. Vždy když po mě někdo řve tak začnu brečet. Asi nějaký ochranný reflex. Mé slzy začali smáčet mou tvář a Harryho pohled na pár sekund změkl. 

,,Jsem rád že se ti nic nestalo" šeptl a přitáhl si mě do objetí. Byla jsem naprosto vykolejena jeho chováním. V jednu sekundu po mě křičí a v té druhé mě objímá?