Queen ♛

♛43♛

HARRY

,,Pro dnešek je to všechno. Můžete odejít" prohlásila učitelka a pustila nás o hodinu dříve než bylo v plánu. S klukama jsme se těšili domů jelikož jsme si chtěli zahrát Fifu. 

,,Stéjně vás všechny porazím" zasmál se Louis když jsme jeli domů.

,,Uvidíme" zasmál se Zayn. 

Konečně jsme zastavili před domem. Kdybych měl ještě chvíli poslouchat jak se všichni hádají o tom kdo bude první tak půjdu pěšky. 

,,Kolik je hodin?" zeptal se Louis a hledal v kapse klíče od domu. 

,,2" koukl Liam na hodinky.

,,Oběd!" vykřikl Zayn a div nevyrazil dveře. 

,,Jsme doma" zakřičel jsem do domu a očekával že Cassidy příjde. 

,,Same?!" zakřičel jsem když v celém domě bylo ticho. 

,,Ano?" vyšel z kuchyně.

,,Kde je Cassidy?" rozhlédl jsem se po spodním patře ale nikde nebyla.

,,Zrovna jste se minuli" usmál se. 

,,Jak jako minuli?" zamračil jsem se. 

,,Zrovna šla za vámi. Přece jste ji psal sms aby přišla" nechápal Sam.

,,Neměl jsi ji nikam pouštět!" zakřičel jsem a vyběhl schody do kanceláře. Otevřel jsem dveře a uviděl všude rozházené papíry. 

,,To se mi jen zdá" zašeptal jsem si pro sebe a šel ke stolu. Na stole ležela otevřená složka s nádpisem 'bastardi'. Byla otevřená na straně výpisů jejich schůzek které se pokaždé uskutečňovali v opuštěném skladišti nedaleko odsud. V tu chvíli mi bylo jasné kde je a i kdo postřelil Nialla. Rychle jsem opět seběhl schody dolů a vběhl do kuchyně kde se všichni cpali těstovinami s nějakou omáčkou. 

,,Zayne! Klíče!" zakřičel jsem. S plnou pusou se na mě otočil a vytáhl z kapsy klíče. 

,,Kam jdeš?" zeptal se Liam. 

,,Zabiju ji!" zakřičel jsem na celý dům a s dusotem vyšel z domu. Nasedl jsem do Zaynova auta a vyjel co nejrychleji k tomu skladu. Zaparkoval jsem vedle mého miláčka který měl na sobě pár škrábanců. Má chuť ji zabít se zvětšila na maximum. Před skladem leželi nějací chlapi které jsem odignoroval a pokračoval dál. 

,,Tohle je tvůj konec" uslyšel jsem mužský hlas za dveřmi skladu. Rychle jsem vešel dovnitř a uviděl Cassidy klečící na kolenou. Před ní ležel nějaký brunet a držel se za nohu. Za ní stál zrzek a mířil na její krásnou hlavu pistolí. Sice by si to nejspíš zasloužila ale nemohl jsem to dopustit. Vystřelil jsem na něj dřív než stihl zmáčknout spoušť. 

CASSIDY

Tělo zrzka padlo vedle mě a já se prudce otočila. Harry stál mezi dveřmi a nasupeně na mě zíral. Toto je má smrt. V hlavě jsem si začala sepisovat závěť. Harry na mě namířil pistol a já vyděšeně vykulila oči. 

,,Harry" šeptla jsem zaraženě. Výstřel. Otočila jsem se za sebe a uviděla těla bruneta kterého jsem chtěla zabít. V ruce držel mou pistol takže mi bylo jasné že se chystal mě oddělat. Vzala jsem mu z ruku zbraň a z nohy jsem mu vytáhla nůž. Už ho nebude potřebovat. Postavila jsem se na nohy a když jsem se otočila, Harry už tam nebyl. Zmateně jsem vyběhla ze skladu a viděla ho jak jde rázným krokem k Zaynovu autu. 

,,Harry počkéj" zavolala jsem na něho a rozběhla se k němu. Otočil se na mě a probodl mě chladným pohledem.

,,Sejdeme se doma. Neznič to auto" kývl směrem k Range Roveru a nasedl to auta a odjel. Zbyla za ním jen prašná čára. Nasedla jsem do auta a jela domů. Zaparkovala jsem v garáži a se sklopenýma ušima šla dovnitř. Harry seděl v obýváku společně s klukama a hráli fifu. Zrychlila jsem svůj krok a vyšla 2 schody dokud mě nezastavil Harryho křik.

,,Kam si myslíš že jdeš?!" moc dobře jsem věděla že ta věta patřila mě. Byla jsem zticha a trochu se přikrčila když jsem slyšela kroky. 

,,Jdeme" chytl mě za ruku a vedl do své kanceláře. Wow. Nebyla jsem si vědoma toho že bych tu udělala takový nepořádek. 

,,Sedni si" ukázal na dřevěnou židli mezitím co on si sedl do kožené. Opatrně jsem se posadila a čekala co bude. Harry měl podepřenou hlavu a kousal se do kůže na kloubu ukazováčku. Nic neříkal. Jen na mě zíral. 

,,Harry řekni něco" zaprosila jsem. Uběhlo už snad 5 minut a on stále mlčel. 

,,Harry" zkusila jsem to znovu. Nic. Sklopila jsem hlavu a pozorovala své prsty s kterými jsem si hrála. 

,,Doufám že chápeš že jsi mě velmi ale velmi zklamala" řekl a já k němu zvedla zrak. S povzdychem jsem přikývla.

,,Taky doufám že už to v životě neuděláš" znovu jsem přikývla. Harry vstal z židle a přešel k té mé. Ruce si opřel o opěrátka mé židle. Byla jsem teď uvězněna v maličkém prostoru. 

,,Ale rozumím ti. Kdyby mi to došli dříve udělal bych to samé" zašeptal a já se dívala do jeho očí které mě stále probodávali pohledem.

,,Bál jsem se o tebe maličká" spojil naše rty a já znovu pocítila roj motýlků poletujícíh v mém bříše. Tentokrát jsem s ním spolupracovala. Už jsem neměla sílu se bránit.