Queen ♛

♛18♛

Obývák měl Vánoční výzdobu a v rohu místnosti vedle krbu stál stromeček. Udělala jsem dva kroky do místnosti a stále nevěřila svým očím. 

,,Veselé Vánoce" ozvalo se za mnou a já se trhnutím otočila. Kluci stáli za mnou ve svetrech co jsem jim dala na Vánoce. Byly červené a byl na nich obrázek Grinche se založenýma rukama na hrudi. Vedle toho byl bílým nadpis 'I Hate Christmas'. V očích jsem měla slzy a na rtech obrovský úsměv. 

,,Nerozbreč se nám tady prosímtě" zasmál se Liam a vtáhl mě do náruče. Objetí jsem mu opětovala a pak se odtáhla.

,,Proč?" šeptla jsem a znovu se tu rozhlédla. 

,,Došlo nám že ty ses našemu životu přizpůsobila. Teď je řada na nás" usmál se Harry a já se nemohla přestal usmívat. 

,,Jste nejlepší" každého jsem objala a pak si sedla do křesla a kochala se. 

,,Na" Niall mi strčil do ruky nějakou krabici v červeném balicím papíru. 

,,Děkuji" zazubila jsem se a rozbalila dárek. Byl v něm asi metrový plyšový medvěd a v ruce držel kousek pizzy. Se smíchem jsem mu znovu poděkovala a položila ho stranou protože mi kluci cpali do rukou své dárky. Od Liama jsem dostala černé značkové hodinky. Od Louise jsem dostala opasek který si můžu obepnout kolem stehna a v něm jsou schované nože a ještě jeden ale tentokrát na zbraň. 

,,Doufám že se ti bude líbit" usmál se na mě Harry a podal mi malou krabičku v bílém papíře s rudou mašličkou. Podezíravě jsem si ho prohlédla a pak krabičku rozbalila. 

,,Harry" šeptla jsem a vzhlédla k němu. 

,,Nelíbí?" nadzvedl jedno obočí.

,,Líbí. Děkuju" zasmála jsem se tiše a děkovně se na něho usmála. V rukou jsem držela krabičku ve které byl zlatý řetízek s pistolí. Přesněji revolverem. 

,,Můžu?" ukázal na řetízek a já přikývla. Podala jsem mu ho a odhrnula si z krku vlasy. Přiložil mi řetízek ke krku a ze zadu držel zapínání. Jakmile se jeho prsty dotkly mé pokožky projel mnou zvláštní pocit. 

,,Hotovo" usmál se a odstoupil ode mě. Kluci se na nás křenili a já se na ně nechápavě dívala. 

,,Kakao?" ozval se Niall a všichni přikývli a vyběhli do kuchyně. Já zůstala stát u okna a koukala ven. 

,,Jdeš?" ozval se vedle mě Harryho hlas a já přikývla a šla do kuchyně. 

Z našeho pití kakaa nás vyrušil zvonek dveří. 

,,Jdu otevřít" zvolala jsem a vyskočila z židle. Kluci byli připravení kdykoliv vyskočit a mě to přišlo až komické. Podívala jsem se kukátkem a uviděla asi 15 letého kluka. Stál tam v ryflích a zimní bundě. Otevřela jsem dveře a podívala se na něho. 

,,Dobrý den" usmál se na mě. Měl rudý nos od zimy co panovala venku. 

,,Ahoj. Co potřebuješ?" usmála jsem se mile a očima zkontrolovala okolí. Nikde nic. 

,,Ztratil jsem se v lese. Mohl bych si od vás zavolat rodičům? Pohádal jsem se s němi a utekl do lesa a nějak jsem zabloudil" v jeho očích se zaleskl smutek. Chvíli jsem váhala ale pak odstoupila od dveří a pustila ho dovnitř. 

,,Zajdu pro telefon" zavřela jsem za nim dveře a šla do kuchyně pro svůj telefon. Kluci se tvářili nechápavě. 

,,Na. A nestůj tam tak. Vyzuj se pojď si sednout" ukázala jsem do obýváku.

,,Děkuji. Jste moc milá" usmál se na mě zářivě a sundal si bundu a vyzul si boty. Pak mě následoval do obýváku kde se posadil na gauč. Odskočila jsem rychle do kuchyně a udělala mu do hrnečku kakao. Když jsem se vracela zrovna telefonoval s rodiči. 

,,Je mi to líto mami.....Ano.....Velký barák.....Ano mami.....Budu čekat....." dotelefonoval se svou matkou a telefon opatrně položil na stoleček vedle křesla. 

,,Máte to tu pěkné" podíval se na mě s úsměvem ale jakmile se podíval za mě úsměv mu zamrzl. Podívala jsem se za sebe a viděla kluky jak stojí a nedůvěřivě si ho prověřují. Nevypadali zrovna přátelsky. 

,,Tady máš" podala jsem mu kakao a sedla si na gauč. 

,,Rodiče za chvíli přijedou tak je půjdu čekat ven" zvedl se jakmile si 3x usrkl kakaa.

,,Venku je zima. Počkéj tady. Uvidíme když přijedou" ukázala jsem na prosklenou stěnu.

,,Děkuji" usmál se znovu. Byl to takový malý roztomilý klučina. Černé kudrnaté vlasy, modré oči a velký přátelský úsměv. 

,,A proč jste se pohádali s rodičema?" zeptala jsem se ho opatrně. 

,,Přál jsem si na Vánoce auto na dálkové ovládání ale nedostal jsem ho. A pak jsme se nějak pohádali" sklopil zrak.

,,Hele. Něco ti řeknu. Vánoce nejsou o tom kolik dárku dostaneš. Jsou o tom že se lidé mají rádi a pomáhají si. Když jsi obklopen lidmi kteří tě milují tak žádné dárky nepotřebuješ protože to nejcennější už máš" dořekla jsem a on se usmál a přikývl. Před domem zastavil stříbrný Volkswagen. 

,,To jsou naši" vykřikl radostně a běžel se obout a obléct. 

,,Moc děkuji za všechno" krátce mě obejmul když jsem k němu došla a otevřel vchodové dveře. 

,,A omlouvám se" šeptl a já se na něho nechápavě podívala.

,,Tohle vám mám dát" vytáhl z kapsy bundy bílou obálku a rozběhl se k autu do kterého následně nasedl. Nechápavě jsem se podívala na obálku a zavřela dveře. Pomalu jsem otevřela obálku a podívala se na její obsah. Bylo tam plno fotek. Na jedné jsem já s Harrym v lese když jsme trénovali, na další já když jdu na nákupy, další když sedím v kavárně, další nás všech v baru. Bylo to zvláštní ale ani jedna z nich mě nevyděsila tak jako ta poslední. Byla jsem na ni já v posteli. Spala jsem. Bylo to foceno dnes v noci. Měla jsem na sobě svůj overal. Zděšeně jsem se dívala na fotku a pak ji otočila. 'Jdu si pro tebe'. Těch pár inkoustových písmen způsobilo že jsem zapoměla dýchat.