Queen ♛

♛35♛

Pomalu jsem otevřela oči a snažila se zaostřit věci kolem sebe. Tmavé dlouhé závěsy které nepropouštěly do pokoje světlo, černé křešlo v rohu místnosti, plná knihovna, stůl a několik rámečků s fotkama pověšených na zdi. A samozřejmě pár smaragdových očí. 

,,Vyspala ses?" uchechtl se Harry a založil si ruce na hrudi. Jsem v prdeli. 

,,Kde to jsem? Co se stalo?" opatrně jsem si sedla a chytla se za hlavu která mě okamžitě začala bolet. 

,,U mě v pokoji.  A o tom co se stalo by jsi měla vědět ty nejvíce ne?" jeho tón byl nepřátelský. Naproto odlišný od toho co jsem slyšela. 

,,Co sis myslela?" začal nervózně přecházet po pokoji. 

,,Harry já-" nenechal mě doříct a začal na mě ječet. 

,,Myslela sis že se zabiješ a všechno vyřešíš?! Myslela sis že se zabiješ a hodíš to na mě jenom protože jsem ti zakázal se s někým kamarádit?!" křičel a pomalu přecházel blíž a blíž ke mě. 

,,Nebo sis snad myslela že můžeš svůj život ukončit jen tak?!" klečel na posteli předemnou a rukami se zapřel vedle mého těla které se třepalo strachem. 

,,Řekni mi Cassidy co sis kurva myslela" zašeptal a probodával mě pohledem. 

,,Já-já nevím" šeptla jsem a ucítila jak mi po tvářích začínají téct slzy. 

,,Mohla jsi umřít chápeš to? Umřít!" zatřesl se mnou jakoby mě chtěl probudit a já se nezmohla na nic než na chabé přikývnutí. 

,,Odteď tě nezpustím z očí" důrazně vysvětlil a postavil se. Udělal pár kroků ke dveřím a chystal se odejít. 

,,Myslela jsem že ti na mě nezáleží" zašeptala jsem a utřela si slzy. Harry se na mě šokovaně pootočil a otevřel pusu naznak že chce něco říct ale pak jen zatřásl hlavou a zase ji zavřel. 

,,Myslela jsi špatně" šeptl ještě a odešel. 
Netrvalo dlouho a do pokoje přišli i ostatní. Byli tu jen chvíli protože pak museli někam odjet. Niall tady zůstal aby mě pohlídal. 

,,Tak jak se cítíš?" pousmál se a sedl si do tureckého sedu na postel. 

,,Už mnohem lépe" uculila jsem se. 

,,Slíbíš mi něco?" zvedl ke mě své modré oči a já nejistě přikývla.

,,Už to nikdy nedělej" šeptl. 

,,Promiň. Nevěděla jsem co můžu způsobit" hrála jsem si se svými prsty a snažila se uklidnit. 

,,Bál jsem se že tě ztratím" vtáhl si mě do náruče a mačkal mě ve svém objetí. 

,,Nialle?" nadzvedla jsem mírně obočí jelikož jsem cítila něco mokrého v mých vlasech. 

,,Nialle?" zkusila jsem znovu. Opět bez odpovědi. Mírně jsem se od něho odtáhla a podívala se mu do očí. Jeho oči byly zalité slzami a pro mě to byla jako přímá rána do srdce. 

,,Já-" chtěla jsem něco říct ale Niall zatřepal hlavou a vyskočil z postele. 

,,Ještě příjdu" řekl a rychle vyběhl z pokoje. Byla jsem vším hrozně zmatená. 

Netrvalo dlouho a otevřely se dveře do pokoje. Nebyl to Niall ale Liam. 

,,Jdu ti vytáhnout kanylu" ukázal na mou ruku a já přikývla. 

,,Ty se na mě taky zlobíš?" šeptla jsem mezitím co dezinfikoval okolí jehly.

,,Ano" řekl prostě. 

,,Všichni se na tebe zlobíme" dodal a vytáhl z ruky jehlu. 

,,Až na Harryho. Tomu je to přeci jedno ne?" uchechtla jsem se. Liam ke mě zvedl zrak a svraštil obočí. 

"Takhle nemluv. Ani nevíš co všechno kvůli tobě udělal. Co všechno pro tebe udělal. Kdyby jsi jen věděla jak byl zničený z toho co jsi udělala. To on byl první kdo u tebe byl. To on tě vzal do nemocnice. To on tě z nemocnice odvezl jen aby jsi byla s ním. V životě nikoho nepustil do svého pokoje a podívej se kde teď ležíš" ukázal kolem sebe a zvedl se ze židle na které doteď seděl. 

,,V životě jsem ho neviděl uronit slzu až dokud jsi tady nehybně neležela" řekl ještě a opustil pokoj. Můj mozek nechtěl tyto informace zpracovat. Nemůže to být pravda přeci. Tohle by Harry neudělal. Postavila jsem se z postele a málem se zkácela zpátky k zemi. Mé tělo bylo hrozně slabé ale já byla pevně rozhodnuta že tady už ani o minutu déle nezůstanu. Hraje se mnou zase nějaké hloupé hry. Nemotorným krokem jsem se dostala do svého pokoje. Žaludek jsem měla jako na vodě a nohy mě bolely jakobych právě uběhla několik kilometrů. Spokojeně jsem si lehla do postele a zapla televizi. Hned mi bylo lépe s vědomím že jsem u sebe v pokoji. 

Kolem 8 hodiny večer jsem slyšela domovní dveře a následně kroky po schodech. Osoba co po nich šla prošla kolem mého pokoje a pokračovala dál. 
,,Cassidy!?" Harryho křik se nesl celým domem. 

,,Co se stalo?" zakřičel Liam zespod domu. 

,,Není tu!" zakřičel Harry zpátky a já slyšela rychlé kroky po schodech nahoru které mířili k Harrymu. 

,,Neměli jste ji hlídat!? Co když si něco udělala!? Idioti!" zakřičel na ně Harry v běhu a během pár sekund byl v mém pokoji. 

,,Co tu děláš?" zamračil se jakmile mě viděl. 

,,Dívám se na televizi" mykla jsem rameny a prohlédla si kluky kteří na mě koukali zpoza Harryho zad. 

,,Fajn" otočil se a odešel. S otazníkami v očích jsem se podívala na kluky ale ti vypadali stéjně zmateně jako já. Od toho co kluci odešli uplynulo asi 10 minut a já si připadala hrozně unavená. Vypla jsem televizi a zachumlala se do peřin. V tom se ale otevřely dveře a světlo z chodby proniklo do mého pokoje. 

,,Co chceš Harry?" zavrčela jsem unaveně. 

,,Jdeš už spát?" naklonil trochu hlavu na stranu. Stál ve dveřích jen v šedých teplákách. Očima jsem prohlédla jeho tetování na hrudi a stále přemýšlela nad jejich významy. 

,,Ano" zamračila jsem se trochu. 

,,Fajn" mykl rameny, udělal pár kroků do mého pokoje a zavřel za sebou dveře. 

,,Co děláš?" zeptala jsem se jakmile si lehl na druhou půlku mé postele.

,,Jdeme spát přeci" šeptl a i přes tmu co byla v pokoji jsem mohla vidět jeho úsměv. 

,,Běž do svého pokoje" zabručela jsem a otočila se k němu zády. 

,,Víš co jsem ti říkal. Nezpustím tě z očí" přehodil přes můj pás svou paži a přitáhl si mě k sobě blíž. Na protestování jsem byla moc unavená a tak jsem se s tím rychle smířila a usla.