Queen ♛

♛33♛

↑

Doporučuji pustit si k této kapitole Hold on.

Bral jsem schody po 4 a i když jsem běžel co nejrychleji to šlo, tak se mi to zdálo jako věčnost než jsem doběhl k jejímu pokoji. Pod dveřmi tekla voda. Rychle jsem otevřel a běžel k dalším dveřím. Tentokrát do koupelny. Všude byla spousta vody. Rozrazil jsem dveře do koupelny. Neviděl jsem nic než flašku vodky na zemi, nějakou krabičku od léků a vodu přetékající přes okraj vany. Až když jsem lépe zaostřil tak jsem si všiml těla ležící ve vaně. Ponořil jsem ruce do vody a vytáhl ji ven. Byla celá studená a měla modré rty. Položil jsem ji opatrně na kachličky a přiložil ucho k jejímu hrudníku. Měla slabý tep a hrozně mělký dech. 

,,Cass" pohladil jsem ji po tváři a několikrát zamrkal abych zahnal slzy které mi začaly mlžit zrak. 

,,Musí do nemocnice" vykřikl Niall který si tahal za vlasy. Jednu ruku jsem ji dal pod kolena a druhou pod lopatky. Postavil jsem se čímž jsem ji zvedl jako princeznu. 

,,Uhněte!" zakřičel jsem na ně protože blokovali cestu ze dveří. Co nejrychleji jsem seběhl schody a nazul si boty. Posadil jsem ji na sedadlo spolujezdce a sám jsem si sedl na místo řidiče. Nastartoval jsem auto a co nejrychleji se rozjel k nemocnici. 

,,Zůstaň se mnou" šeptl jsem a pohladil ji po její ledové ruce. 

Zastavil jsem přesně před vchodem do nemocnice a vzal Cass do náruče. Šel jsem dlouhou chodbou až k recepci. Vypadala tak strašně křehce. Jako porcelánová panenka. 

,,Doktora!" zakřičela sestra na recepci jakmile mě viděla. Během chvilky u mě byl doktor který mě zavedl na vyšetřovnu.

,,Položte ji na lehátko" ukázal na lehátko. 

,,Co se stalo?" zeptal se zatímco kontroloval její dech a tep. 

,,Nevím. Ona-ona. Přišel jsem do koupelny a ona byla pod vodou. A byly tam nějaké léky a vodka" vysoukal jsem ze sebe zaraženě a díval se na ni. 

,,Sestro odveďte pana na chodbu a volejte na urgentní" rozkázal a sestra mě vytlačila z ošetřovny.

,,Co s ní bude?" zeptal jsem se zoufale sestry. 

,,Musí ji vypumpovat žaludek" vysvětlila mi a odešla. Bezmocně jsem sjel podél zdi až na zem. Skryl jsem si obličej do dlaní. Měl jsem pocit že se mi každou chvíli roztříští srdce na milión kousků. Strach projížděl celým mým tělem a já si v tuto chvíli nepřál nic jiného než aby se nic z toho nestalo. Chvíli jsem seděl na zemi než se zevnitř ozval křik doktora. Během sekundy se rozletěly dveře dokořán a mezi němi stál doktor. 

,,Sestro musíme resuscitovat!" vykřikl a vběhl zpátky. Za ním hned vběhla sestra a ještě pár lidí v bílém plášti. Vteřiny se staly hodinami a já nemohl dělat nic než jen bezmocně sedět na zemi a hypnotizovat dveře. Ona nesmí zemřít. Nesmí. Prostě nesmí. Aniž bych si to uvědomil začali mi z očí téct slzy. Po nekonečně dlouhých minutách se otevřely dveře. Cassidy ležela nehybně na posteli a doktor se sestrou ji někam vezli. Rychle jsem se zvedl ze země a běžel za němi. 

***

Cassidy vypumpovali žaludek a převezli ji na normální pokoj. Já stále sedím u ní a držím ji za ruku. Je stále bledá a studená. 

,,Jak je na tom?" vyhrkl jsem na doktora jakmile vešel do místnosti. 

,,Bude v pořádku?" pokračoval jsem ve svých otázkách. 

,,Je stabilizovaná" pousmál se a něco si zapsal do desek které držel v ruce. 

,,Musí tady ještě být?" kousl jsem se do rtu. Nesnáším nemocnice. 

,,Ano. Až se probudí bude muset na psychologické vyšetření" vysvětlil. 

,,Chci podepsat revers" vyhrkl jsem. Doktor se tvářil dost zaraženě. 

,,Co prosím?" nakrčil obočí. 

,,Chci podepsat revers. Psychologa nepotřebuje a říkal jste že je stabilizovaná" postavil jsem se na nohy. 

,,To ano ale nepříjde mi to správné" založil si ruce na hrudi. 

,,Mě je ale jedno co vám příjde správné a co vám nepříjde správné" zvýšil jsem hlas. 

,,Beru si ji domů!" vykřikl jsem. 

,,To nepřichází v úvahu. Musí ji vidět psycholog"

,,Takže je tu kvůli psychologa?" nadzvedl jsem jedno obočí. 

,,Ano. A musí odpočívat. A vy nevypadáte jako někdo kdo ví jak se starat o nemocné lidi" posměsně se na mě podíval a já měl co dělat abych mu jednu nevrazil.

,,Fajn" odfrkl jsem si. S vítězným úsměvem odešel. 

,,Jak jsem řekl. Beru si tě domů" políbil jsem Cassidy na čelo a ztrhl z ní peřinu. Sundal jsem kapačku ze stojanu a odpojil ji od těch pípajících krávovin. Smotal jsem kapačku tak aby nikde nazavázela.Ještě jsem Cassidy převlékl z té směšné košile do jejího oblečení a vzal ji do náruče. Vyšel jsem ze dveří a jelikož byly 4 hodiny ráno tak jsem věděl že nikoho nepotkám. Kolem šla jen sestra a tak jsem se schoval za roh a postavil Cassidy na zem. Držel jsem ji tak aby nespadla a zakryl ji svým tělem. Sestra prošla kolem nás bez povšimnutí a zašla do nějakého pokoje. S oddychem jsem si vzal Cassidy do náručí a pokračoval v útěku z nemocnice. Až když jsem ji posadil do auta tak jsem věděl že mám vyhráno.