Queen ♛

♛12♛

  Ona to ví. Ona ví kdo ho zabil. Mé hrdlo se sevřelo a já měla pocit jak by mě někdo dusil. Nemohla jsem se pořádně nadechnout.

,,Cass. Co tu děláš?" otočila jsem na vystrašeně na Harryho který stál kousek za mnou na chodbě.

,,J-já jsem šla n-na záchod a-a" koktala jsem a Harry udělal pár kroků ke mě a starostlivě se na mě zahleděl. Uchopil mou tvář do svých dlaní a skenoval každý kousek mé kůže. 

,,Jsi v pořádku?" šeptl a já cítila jeho horký dech na svém obličeji.

,,Ona to ví" šeptla jsem skoro neslyšně. 

,,Kdo co ví?" nakrčil obočí.

,,Emma. Ví že jste zabili Charlieho. Prý za to zaplatíme" polkla jsem hlasitě a podívala se na Harryho až příliš klidný výraz. 

,,Nedělej si s tím starosti" pohladil mě palcem po líčku a pak mou tvář pustil. 

,,Ty víš že Emma něco chystá" podezíravě jsem si ho prohlédla. 
,,Zabili jsme jejího bratra. Je jasné že chystá pomstu" Harry se zasmál. Mě do smíchu teda vůbec nebylo. 

,,Emma je taky v gangu?" v hlavě mi to šrotovalo na plné obrátky. Harry jen přikývl. 

,,V jakém?" chtěla jsem vědět víc. 

,,V tom který nás nesnáší" ušklíbl se a já nevěřila svým uším. Takže chodíme do školy s holkou která je v gangu který nás chce zabít? Wow. 

,,Jdu na hodinu" oznámila jsem a odešla rychlým krokem do třídy. 
Další 4 hodiny jsem si čmárala do sešitu různé obrázky a výkladu učitelky nevěnovala pozornost. Učitelka nás pustila ze školy o 10 minut dřív a já se s velkou úlevou rozešla na parkoviště. Vytáhla jsem z kabelky mobil a poslala Harrymu zprávu že jsem na parkovišti. Mobil jsem vrátila zpátky do kabelky a opřela se o kapotu auta. Na mé tváři se objevil bílý kapesník a něčí ruce. Začala jsem se ohánět a snažit sundat ruce z mého obličeje ale to se mi nepovedlo a já přestala vnímat okolní svět. 

Harry
Ke konci hodiny mi přišla zpráva od Cassidy že už je na parkovišti že je učitelka pustila dřív. Po 5 minutách zazvonilo a my vyšli ze třídy. Rychlým krokem jsme došli na parkoviště kde překvapivě nikdo nebyl.

,,Kde je?" začal jsem se rozhlížet kolem sebe.
,,Asi šla na záchod nebo něco" řekl Zayn a snažil se nás uklidnit. 

,,Kluci? Není to její mašle?" ozval se Niall a my se na něj otočili. V rukou držel mašli kterou Cass neustále nosí ve vlasech. 
,,Do prdele" zaklel jsem a praštil pěstí do kapoty mého auta. 

,,Co budeme dělat?" otočil jsem se na kluky kteří vypadali stéjně nervozně jako já. 

,,Hele" vykřikl Louis a vytáhl papír který byl položený za stěrači Zaynova Bugatti. 

,,Co to je?" vykřikl Niall a snažil se vzít Louisovi kus papíru. 

,,Oko za oko. Zub za zub. XoXo" přečetl nahlas Louis a mě v tu chvíli bylo jasné kdo v tom má prsty. Emma. 

Cassidy

Má víčka se mi zdála těžší než obvykle a tak chvíli trvalo než jsem je otevřela. Po chvíli se mi to povedlo a já se tak mohla podívat kde jsem. Zápěstí jsem měla přivázaná k topení nějakým provazem a seděla jsem na studené kachličkové podlaze.  Kolem mě nebylo nic než 4 stěny a  malé okno u stropu které mi poskytovalo světlo. Na sobě jsem neměla svůj kabát ale jen džíny a tílko. Podívala jsem se na dveře za kterýma jsem slyšela pohyb.
,,Hej! Je tam někdo?" zakřičela jsem a snažila se sundat provaz z mých rukou. Za dveřmi se ozvalo chrastění klíčů a následné odemknutí dveří. Netrvalo dlouho a dveře se otevřely. Vešel do nich kluk kterému mohlo být maximálně 19. S pohrdavým úsměvem se na mě podíval. Tak tenhle mi nepomůže. Proletělo mi hlavou. 

,,Co chceš?" řekl otráveně a sledoval mě svýma modrýma očima. 

,,Mám hlad" povzdychla jsem si. 

,,Fajn" otočil se a odešel. Dveře nechal otevřené ale to mi bylo na nic protože provaz nechtěl povolit. 

,,Dobrou chuť" zasmál se ten kluk jakmile se vrátil s tácem na kterém byly 2 obschlé palačinky, trocha vody a příbor. 

,,A jak se mám najíst?" nadzvedla jsem obočí a hlavou ukázala na své svázané ruce.

,,Tvůj problém" zasmál se a odešel. Tentokrát dveře zamkl. Co teď? Umřu tady. Odprásknou mě jako prase na porážku. 
,,Klid. Cassidy. Klid" začala jsem si šeptat sama pro sebe abych se nějak uklidnila. Nesmím panikařit. Podívala jsem se na věci co tu mám. Můj zrak upoutal nůž. Musím si ho nějak podat. Nohou jsem přisunula tác k sobě a sklonila hlavu abych vzala do zubů nůž. To šlo ale těžko a já myslela že si vykloubím ramena.  Nakonec se mi to povedlo a já se tak dostala ke kroku číšlo dvě. Prsty levé ruky jsem uchopila nůž a snažila se přeřezat provaz na pravé ruce nebo ho aspoň nějak povolit. Asi po 5 minutách začaly jednotlivé lanka praskat. Než jsem se nadála měla jsem pravou ruku volnou. Levá už byla hračka. Promnula jsem si své rudé zápěstí a svůj zrak přesunula k oknu. Nebylo to moc vysoko ale nízko taky ne. Opatrně jsem si stoupla na topení a zatlačila do okna které se s tichým vrznutím otevřelo. Tohle šlo nějak podezřele lehce. Prsty jsem se chytila okraje okna a přitáhla se. 

,,Otevři ty dveře!" uslyšela jsem za dveřmi hlasy a začala panikařit. Rychle jsem se vyškrábala nahoru a tlačila se tím malým okénkem ven. Jakmile jsem byla venku rozhlédla jsem se tu. Všude bylo plno sněhu a stromů. 
,,Kde je?!" zevnitř se ozýval křik a já se ještě víc přitiskla ke stěně vedle okna. 
,,Najít a zabít! Hned!" křik Emmy mi trhal uši. Počkat! Zabít? Ne, ne, ne! To ne! Jakmile mi došlo co má v plánu rozběhla jsem se plnou rychlostí do lesa. Běžela jsem co mi síly stačily. V boku jsem pociťovala nepříjemné bodání. Vyběhla jsem z lesa a ocitla se v nějaké vesničce. Ani chvíli jsem neváhala a začala klepat na první dveře které jsem viděla. Byl to malý bílý domeček s okrasnou zahrádkou. 
,,Dobrý den. Přejete si?" dveře mi otevřela mile vypadající stařenka s šedivými vlasy.

,,Dobrý den. Mohla bych si od vás zavolat?" musela jsem vypadat opravdu zoufale protože přikývla a vtáhla mě dovnitř svého domu. 

,,Tady je telefon. Dáte si čaj drahá?" usmála se mile a ukázala na starý žlutý telefon.

,,Ráda. Děkuji" usmála jsem se a zvedla sluchátko. Vytočila jsem Niallovo číslo které jsem si jako jediné pamatovala. 
,,Halo?" mé srdce poskočilo štěstím když jsem slyšela jeho hlas a věděla jsem že teď už jsem v bezpečí. 

,,Nialle. Prosím poslouchéj mě" začala jsem a byla jsem přerušena. 

,,Cassidy! Kde jsi? Jsi v pořádku? Co se stalo?" začal chrlit jednu otázku přes druhou. 

,,Sydenham Hill 408. Prosím přijeďte co nejdřív" 
,,Hned jsme tam" řekl a zavěsil. 

,,Doufám že máte ráda jahodový" usmála se na mě stařenka když jsem vešla do kuchyně.

,,Ano děkuji" sedla jsem si ke stolu a dlaněmi objala horký hrneček. Byla mi neskutečná zima.
Už asi půl hodiny jsme si povídali a vyrušilo nás klepání. Vylekaně jsem se podívala na dveře protože mě napadlo že by to mohla být Emma. Podívala jsem se kukátkem a jakmile jsem uviděla těch 5 hňupů otevřela jsem dveře. Vrhla jsem se jim do náruče a objímala je. Vypadali docela překvapeně ale mě to bylo jedno. 

,,Jsem tak hrozně ráda že vás vidím" šeptla jsem a drtila je v objetí.