Queen ♛

♛5♛

Jednou rukou mi vjel pod tričko a prsty přejížděl po holé pokožce mého břicha. Bylo mi z toho na zvracení. 

,,Sorry kotě. Ale jsi k sežrání" usmál se slizce. Svou druhou dlaň měl pořád položenou na mých ústech. Tak fajn. Cassidy tohle zvládneš. Po chvíli povzbuzování se jsem otevřela rychle pusu a vší silou ho kousla do ruky. 

,,Ty mrcho!" zařval a jeho stisk povolil. Tohle je moje šance. Chtěla jsem utéct ale on mě chytl za vlasy a třískl mi s hlavou o skříňky. Sykla jsem bolestí a spadla na zem.

,,Tohle byla chyba holčičko" usmál se a postavil se přede mě. Vší silou jsem ho kopla do rozkroku. S velkou ránou se skácel bolestivě na zem vedle mě. V puse jsem měla kovovou chuť ale to jsem teď neřešila. Rychle jsem se zvedla a rozběhla pryč. 

,,No konečně" zaslechla jsem smích Zayna jakmile jsem rozrazila dveře školy. Běžela jsem a nezastavila se do té doby dokud jsem neskočila Niallovy do náruče. 

,,Co se stalo?" řekl Niall a odtáhl mě od sebe. Byla jsem příšerně zadýchana a vyklepaná. Podívala jsem se na ně a snažila se vydýchat svůj běh. 

,,Proboha! Kdo ti to udělal!?" vykřikl Harry a skenoval můj obličej. Prsty jsem si přejela po rtu. Sykla jsem když to zaštípalo. Asi jsem se kousla do rtu jak jsem spadla. 

,,Kdo to byl!?" zařval Harry a zatřepal se mnou. Já byla ohlá v pase a měla pocit že mi hoří plíce. 

,,Ch-charlie" vykoktala jsem nakonec a ukázala na budovu školy. 

,,Ten hajzl" vykřikl Harry a rozešel se do školy. Všichni ho následovali. 

,,Ne! Počkéj! Nechci tu být sama" vykřikla jsem vystrašeně. 

,,Já tu počkám" kývl na ostatní a vrátil se ke mě. 

,,Neublížil ti nijak jinak?" řekl opatrně a posadil se vedle mě na chodník. 

,,Ne" zatřepala jsem hlavou a přitáhla si kolena co nejblíž k sobě. 

,,Pojď sem. Celá se třeseš" řekl a dřív než jsem se nadála byla jsem v jeho náruči. Objímal mě kolem ramen a hladil po paži. 

,,Děkuji" šeptla jsem když už jsem byla v klidu. 

,,Není tam. Musel utéct" ozvalo se za námi. 
,,Najdeme ho" řekl přesvědčivě Louis a pohladil mě po vlasech. 

,,Nemusíte. Jsem v pořádku" postavila jsem se. Sama jsem svým slovům ale nevěřila. 

,,Ne Cassidy. Za tohle musí zaplatit" řekl tvrdě Harry a já zase nechápala proč. 

,,Musíš domů. Vyčistit to" ukázal Liam na můj ret. 

,,Jo. Jasně" kývla jsem.

,,Tak jdeme" zavelel Zayn a my se rozešli. Před domem jsem se zastavila a nikde neviděla mámino auto. Asi je pryč. Odemkla jsem dveře a zkopla z noh boty. 

,,Mami?" zavolala jsem do domu. Nic. Došla jsem do kuchyně a všimla si růžového papírku. Jela jsem na manikúru. Vrátím se v 6. Podívala jsem se na hodiny které ukazovaly 3. Došla jsem ke dveřím a otevřela je. Kluci postávali u naší branky a něco řešili. 

,,Jestli chcete můžete jít dál" kývla jsem na ně a nechala dveře otevřené. Vyšla jsem schody do koupelny a vytáhla dezinfekci a vatové tamponky. Když jsem si vyčistila ret opustila jsem koupelnu. Kluky jsem našla válet se na gauči. 

,,Jako doma" zasmála jsem se. 

,,Jdeme?" Liam vstal jako první a já přikývla. Opustili jsme můj domov a vydali se do centra. Opět jsme dělali blbosti a lidi na nás pohoršeně koukali. 

***

Od toho incidentu s Charliem uběhly 2 týdny. Díky klukům jsem na to vůbec nevzpomínala. Známe se sice skoro 3 týdny ale přirostli mi k srdci. Jsou to nejlepší kamarádi které jsem kdy mohla mít. Vždycky mě umí rozesmát. Můžu za nima přijít s čímkoli a oni mi pomůžou. Jsme spolu defakto pořád. Ve škole a pak po škole. A takhle každý den. Vážně jsem si ty paka zamilovala. Ale pořád mám pocit že mi něco tají. Z mého přemýšlení mě vyrušil Zaynův hlas. Zrovna jsme byli v parku jako každý den po škole. 

,,Kluci. Musíme jít" řekl zničehonic Zayn. 

,,Kam?" vyzvídala jsem. 

,,Musíme něco zařídit" odpověděl. 

,,A co?" vyzvídala jsem dál a culila se na ně jako sluníčko. 

,,Tvou bezpečnost" odsekl mi Zayn.

,,Co?" nadzvedla jsem jedno obočí a projela všechny pohledem. 

,,Jak jsi to myslel?" ujasnila jsem jim otázku na kterou jsem se ptala jelikož nikdo se neměl k odpovědi. 

,,Nijak" Zaynův hlas byl otrávený čímž mi dal najevo ať už radši držím hubu. 

,,Aha. Fajn. Tak se mějte" otočila jsem se a šla směrem domů. 

,,Cassidy! Nebuď uražená" zavolal za mnou ještě Zayn. Nereagovala jsem a šla dál. 

Ráno jsem se uklidnila větou že je pátek a vstala z postele. Oblékla jsem si bílé rifle, černé tílko a béžový svetr. Vlasy jsem jako vždy nechala rozpuštěné a dala si do nich rudou mašli. Obula jsem se do černých kozaček a s batohem a deštníkem opustila dům. Nesnáším déšť. Došla jsem před školu a když jsem procházela chodby všimla jsem si že kluci nikde nejsou. Zakroutila jsem nad tím hlavou a pokračovala v cestě ke třídě. Na chodbě ale dneska bylo nějak rušno a všichni se zastavovali u nástěnky. Má zvědavost mi nedala a já se vydala k nástěnce taky. To co jsem tam viděla mi doslova vyrazilo dech.  Smuteční oznámení. S žalem v srdci oznamujeme že včera nás navždy opustil náš milovaný syn, bratr, vnuk a kamarád Charlie Adams. Pod tímto nadpisem byla i fotka. Hned jsem poznala o kom je řeč. Byl to ten Charlie.