Police or mafia

64❤

Začnu zrychleně dýchat a se slzama na tváři se vyhoupnu do sedu. Polije mnou neskutečný strach, když se ocitnu ve tmě a nic nevidím. Nedokážu si na nic vzpomenout. Chvilku mi to trvá, než si vzpomenu na Tylera, helikoptéru a nakonec na všechno co se stalo, ale ta naprostá tma mě znepokojuje.

Hlasitě zapištím, když mě někdo chytne za ruku. „Sakra. Samantho" uslyším Justinové zavrčení a hned na to se místností rozlije světlo. „Promiň ja-ja" zakoktám se. „V pohodě. Pojď za mnou" roztáhne ruce a já se k němu přitulím. Lehnu si na jeho odhalenou hruď a on si mě k sobě pevně přitiskne.

„Celá hoříš" zamumlá, když mě pohladí po tváři. „Není mi moc dobře" vydechnu a stisknu pevně víčka k sobě.

„Co tě bolí?"
„Hlava a je mi nějak. Není mi prostě dobře" vzhluboka se nadechnu a vydechnu. „Odpočiň si ještě a ráno se stavíme pro nějaké prášky" políbí mě do vlasů.

„Kde to vůbec jsme?" Zamumlám otázku. „V motelu. V NY" překvapeně k němu vzhlédnu „V NY?"

„Ano. Helikoptérou jsme tady byli celkem za chvíli. Kluci letěli k Harrymu na vilu, ale já jsem jim řekl, ať nás vyhodí tady a ráno pro nás dojedou"  odpoví mi. „Proč?" Mohli jsme všichni rovnou letět k Harrymu.

„Protože by to bylo ještě celkem na dlouho a ty jsi se furt budila"

„Budila?" nepamatuju si to „Jo. Tak jsem si řekl, že bude lepší, když budeš v klidu ležet v posteli" usměju se nad ním. Je roztomilý, když má o mě starost.

„Je mrtvý?" zeptám se do ticha. „Doufám, že jo" vydechne. Nevím proč, ale nějakým způsobem jsem z toho smutná.

„Nemysli nad tím takhle" vydechne „Chtěl nás všechny zabít" dodá „Proč mě nazabil?" Posadím se. „Protože i přes to všechno k tobě ten zmrd něco cítil" zamračí se.

„A já bych mu to stejně nedovolil" dodá a chytne mě za ruce, usměju se. „Měla by jsi spát" hlesne a palcem mi hladí hřbet ruky. „Nechce se mi spát" mírně zavrtím hlavou.

„Bude ti ráno ještě hůře a musíme se dostat k Harrymu. Měla by jsi jít spát"  pohladí mě po tváři a já nakonec souhlasím. Znova se k němu přitulím a on si mě ještě pevněji stikne. Spokojeně se usměju a zavřu oči.

Kdo by to byl jen řekl, že se s ním budu cítit tolik dobře?

Když se probouzím, ocitnu se sama v pokoji. S menší bolestí hlavy se posadím a pohledem hledám Justina. Ovšem není tady.

Nohy zhoupnu z postele a postavím se. Jenomže se mi šeredně zamotá hlava a já stihnu dopadnout na postel. Hlava mě rozbolí ještě více a proto zůstávám radši ležet.

Netrvá to dlouho a Justin se objeví v motelovém pokoji. Posadím se a na tváři se mi objeví úsměv.

„Jak ti je?" Zeptá se a úsměv mi oplatí. „Jen mě bolí hlava" odpovím upřímně. „Donesl jsem nějaké prášky od bolesti, co by ti mohly pomoct" odloží sáček s práškama na postel a přejde ke mě. To co udělá mě překvapí. Přejde ke mě a bezeslova mě políbí na rty.

„Co to bylo?" Zeptám se s přiblblým úsměvem na tváři. „Dobré ráno" popřeje mi a na otázku mi neodpoví. „Dobré" zkousnu si ret.

„Tim čeká dole v autě. Měli by jsme jít" řekne a já pořád s úsměvem přikývnu.

Dobře omlouvám se zase za mou aktivitu a za krátkou a přitom hroznou kapitolu, ale dochází mi už nápady a nemám ani nějak nápady na tenhle příběh, proto přemýšlím, že už za chvíli tenhle příběh ukončím, uvidíme 🤔😌.

Jinak jsem vám chtěla oznámit, že jsem začala psát úplně jiný příběh, ve kterém sice není Justin, ale je s Gigi Hadid, s Shawn Mendes a taky s Harrym. Takže bych byla velmi ráda, kdyby jste se mrkli na první část v příběhu jménem We fall apart. Najdete ho na mém porfilu, děkuju ❤

U další kapitoly čauko❤