Police or mafia

56❤

Uběhlo pár měsíců a všechno se vyvíjí úplně jinak, než jsem si myslela. Justin se už ke mě nechová, jako kdyby byl můj únosce, právě naopak. Vycházíme spolu čím dál lépe, za co jsem vážně ráda. Lidi co nás neznají, by si dokonce mohli myslet, že jsme pár. Někdy tak působíme, ale spíše jsme něco jako kamarádi, kteří spolu bydlí. I když já nedobrovolně, ale stejně bych teď neměla kam jít. Všechno nabralo úplně jiné obrátky. Harry se semnou nebaví, myslí si, že mi Justin jenom vymývá mozek, ale tak to není. Jen jsme s Justinem začali vycházet, to je celý. Aspoň Tim je rád, že už mi Justin neubližuje.

„Mám to” zamumlá si Harry pod nosem a já přejdu k němu. Podívám se přes jeho rameno na monitor. „Co to je?” zeptám se, když na obrazovce vidím spoustu čísel a různá jména. „Naboural jsem se do telefonu tvé matky, abych zjistil, kde je ten Tony”

„Nevěděla jsem, že to pořád řešíte” posadím se vedle něho na gauč. „Jestli nechceš, aby nás tady vyvraždili, tak je nutné to řešit Sam” řekne podrážděně. „Nebuď na mě hnusný” vážně mě jeho chování už nebaví. Ani jeho pohledy. Dříve jsme spolu vycházeli, ale teď ne. „Ale to jinak ani nejde. Prober se Sam” zaklapne noťas a vstane. „Konečně se ke mě chová normálně, tak co máš za problém?” vykřiknu a taky vstanu.

„Víš co mám za problém?” rozmáchne rukama do vzduchu „To vážně nevím”odpovím mu na jeho otázku. „Odešla jsi od něho, mohla jsi mít klid, svůj život, ale vrátila ses. Vrátila ses, aby tě mohl zničit” vzteká se „To teda není pravda" doopravdy to pravda není. Za ten půl rok co jsem tady, mě ani jednou neuhodil.

„Je to pravda Samantho. Co si jako myslíš, že mu na tobě záleží?” pozvedne obočí a ironicky se uchechtne. „Jo možná” zamumlám. Nevím jestli mu na mě záleží, ale vím, že kdyby se mi něco stalo, zachránil by mě. Harry se hlasitě zasměje.

„Nezáleží mu na tobě. Chce si tě jenom omotat kolem prstu, aby ses chovala tak jak chce on. Ani bych se nedivil, kdyby tě použil jako návnadu na tvou matku a Tonyho, aby je mohl všechny vyvraždit” koukám na něho s pootevřenou pusou. Harry mi vždy přišel hodný, ale teď? Proč mi prostě nepřeje, že začínám být šťastná

„Není to pravda. Neudělal by to.” rozkřičím se. „Jen tě využívá, aby tě měl do postele” řekne už tichým hlasem „Tak proč sakra neodejdeš a nežiješ svůj život?” zeptá se mě a já se na něho podívám.

„Protože celý svůj život jsem žila ve lži. Neměla bych kam jít. Má matka je falešná svině a nikoho jiného nemám. Má práce byla vyhozena do vzduchu. Všechny spisy o tom, že jsem nějaká policistka byly falešné. A tady mám pocit, že sem patřím”

„Pomohl bych ti, kdybys řekla” vydechne „Proč ti tolik vadí, že jsem s ním?” naše hlasy se už ztišili. „Protože si tě nezaslouží” projde kolem mě a odejde. Stojím tady a snažím se spracovat celý náš rozhovor. Co když Harry ke mě začal něco cítit? Celé jeho chování by to vysvětlovalo. Ne to ne je to blbost, ale co když?

„Harry?” rozeběhnu se ke schodům, ale na chodbě do někoho narazím. Do Justina. „Opatrně zlato” jenom se na něho usměju a chci jít dál, ale jeho hlas mě zastaví „Kam tak pospícháš?” „Za Harrym. Nevíš kde je?” zeptám se ho. „U sebe, ale je jak si nasranej, tak za ním radši nechoď. Proč?”

„Něco jsme jenom řešili. Za chvíli přijdu” pousměju se a vyběhnu schody do patra. Najdu dveře od Harryho pokoje a poté zaklepu. „No co je?” ozve se tlumeně za jeho dveřmi, otevřu je a vejdu do vnitř.

„Cítíš ke mě něco?” zeptám se hned co vejdu. „Co že?” otočí se na mě a zamyšleně si mě prohlíží. „Tak cítíš ke mě něco?” zvýším hlas, ale zase né tolik, nepotřebuje to slyšet celý dům. „Jak tě to napadlo?” zamračí se „Tak cítíš?” ignoruju jeho otázku. „Možná” zašeptá skoro neslyšně. „Co že?” musím se zeptat jestli jsem slyšela správně. „Ano možná k tobě něco cítím” zakřičí po mě. „A-ale proč?” čekala-doufala jsem, že mi to vyvrátí a vysměje se mi. „To kdybych věděl” frustrovaně si prohrábne vlasy a poté ke mě dojde.

„Jak-jak dlouho?” zeptám se potichu. „Od doby co jsi se vrátila od své matky” poví. „Proč jsi něco neřekl?” ironicky se uchechtne. „Jo měl jsem jít s tím přímo za Justinem ne?” pokroutí nade mnou hlavou. Jeho hlas je podrážděný. „Stejně mu to hned řekneš, když jste takový kámoši” slovo 'kámoši' vyloženě vyprskne. „Neřeknu mu to” nevím jestli si myslí, že jsem tak pitomá nebo co. Justin by ho za to mohl klidně zabít. „Má tě tak omotanou,že-" nedořekne to, protože mu skočím do řeči. „Nemá mě omotanou sakra. Jsem tady dobrovolně, dobrovolně si s ním povídám a spím s ním dobrovolně. Jsem tady protože chci" už zase křičím.

„Cože ty s ním dobrovolně spíš?” zeptá se zklamaně. „Nebudu se s ním pořád hádat Harry. Nevadí mi takový život, už jsem si zvykla" pousměji se na něho. „Nemůžeš být s ním šťastná" dívá se mi přímo do očí. „Tak jakto že jsem?” nevím jestli můžu říct, že jsem nějak šťastná, ale jsem spokojená. Vyhovuje mi to takhle.

„Vždyť ti ubližoval, zabil Tylera" vezme mé ruce do svých „Je jen otázkou času, kdy mu zase přeskočí a něco udělá" dívám se do jeho smaragdových očí, které ty mé propalují „Nevidíš to co já Sam” pohladí mě po tváři. „Budu v pohodě” vydechnu. Má pravdu, nevím co se Justinovi honí v hlavě. Už kdysi byl milý a potom mi zase ublížil.

„Nebudeš, když budeš dále s ním” jeho dlouhé prsty hladí mou pokožku na tváři. „Pomohl bych ti od něho odejít" ale já nechci. „A co pak? Byla bych na ulici a stejně by mě našel" nemůžu od něho odejít. „Pomohl bych ti" zdůrazní a já jenom zatřepu hlavou a tím setřásnu jeho dotek. Odstoupím o krok dozadu „Už půjdu” přejdu ke dveřím „Za ním?” zeptá se a já jenom přikývnu

„Až ti ublíží, tak zamnou nechoď” otočí se a ukáže mi své záda. „On mi, ale neub-" zaseknu se v polovině větě a hned odejdu.

Nevím jestli mi neublíží.

Čauko ✋
Tak skoro po 3 měsících vyšla část. Omlouvám se, že to tak trvalo, ale byla jsem teď často nemocná a pořád jsem, takže jsem na to nějak nemyslela, ale pokusím se teď části vydávat častěji, ale nic neslibuju, protože mi to někdy nevýjde🙄.

Snad se vám část aspoň trochu líbila, další části budou už lepší.

Btw: omluvte prosím chyby❤