Police or mafia

50❤

O PÁR DNÍ POZDĚJI
„Musíš něco sníst” vykřikne už po mě rozzuřeně Justin. „Však já jím” naopak pro změnu teď zakřičím na něho já. „Zhubla jsi už 6 kilo. Tak to teda asi moc nejíš” rozhodí rukou a já nad ním protočím očima. „No tak Time tobě to příjde normální?” otočí se na Tima, který stojí kousek od nás. „Měla bys vážně více jíst” taky mi domlouvá, ale o dost klidněji než tady Justin. Nevím co mají za problém. Nemůžu za to, že když se pořádně najím, je mi blbě a buď to hned vyzvracím nebo je mi prostě blbě. Svádím to všechno na ten stres.

„Však já ale jím” vykřiknu už zoufale. „No nevypadáš tak” řekne Tim a já se ironicky zasměju. „Není to jedno jestli jím nebo ne? Pokud vím máme důležitější problémy" skřížím si ruce na hrudi a pohlédnu na oba dva. Jen tak pro informaci. Právě jsme dopluli do San Francisca. „Jo takže až chcípneš na hlad. Žádný problém to nebude” ironicky se Justin uchechtne, což nesnáším. Nesnáším ten jeho ironický smích. „Ale já hlad nemám” křičím. Nevím jak jinak jim to vysvětlit. „Tak si chcípni. Mě je to fuk” bez dalších slov prostě odejde z paluby do přístavu.

„Neber to tak” promluví ke mě Tim „Ale chápeš tomu, že já se snažím normálně jíst?” vydechnu zoufale. „Já vím. To je to, že jsi před tím skoro nic nejedla, tak tvůj žaludek se stáhl” vysvětlí mi Tim.

„Justin to moc řeší” pokroutím nad Justinem hlavou. „Záleží mu na tobě. To je celé” nemyslím si, že by Justinovi na mě záleželo. I když přesto co mi všechno udělal, mám pocit, že se něco v něm zlomí a je milý, starostlivý. „Neřekla bych” zamumlám. „Já jo. Justina znám už dlouho a nikdy se k nikomu nechoval tak jako tobě. Jen si to nechce přiznat, proto někdy dělá takové sračky” nad jeho slovana se musím zamyslet. Dává to logiku. „Nedokážu mu odpustit” vydechnu

„To po tobě ani nikdo nechce, ale asi ti časem nic jiného nezbude. Každý dělá chyby Sam”
„Zabil Tylera Time” vydechnu. „Běž za ním” pousměje se a projde kolem mě. S povzdechem se rozejdu za ním. Když výjdu ven vidím ho stát na přístavu u zabrádlí. Kouří cigaretu a dívá se na moře do dálky. Rozejdu se k Justinovi a postavím se vedle něho.

„Proč nejíš?” zeptá se, aniž by se na mě podíval. „Já jím.” zašeptám
„Ale málo”
„to ano” souhlasím s ním.

„Proč se o mě teď takhle zajímáš?" Jsem troufalá, že se takhle ptám, ale momentálně se ho nebojím. Justin natočí svůj pohled a zamyšleně se na mě podívá. „Já ani nevím” vydechne a potáhne si cigarety. Cigaretový kouř vydechne před sebe. Pousměju se. Tim měl pravdu. „Co budeme dělat tady?” změním téma. „Máme tady práci” odhodí nedopalek cigarety do moře a opře se o zábradlí zády tak, aby na mě viděl. „Práci?” pozvednu obočí.

„Jeden týpek nám dluží dost velkou sumu peněz” odpoví mi s úšklebkem na tváři. „Je taky z gangu?” vyptávám se. Zajímá mě to. „Ne. Byl ve finanční krizi. Vyhodili ho z práce a potřeboval uživit svou manželku a děcka. Banka mu nechtěla půjčit, tak si půjčil ode mě.”

„Co když ty peníze nemá?”
„Tak ho zabiju” pokrčí rameny jako kdyby nic. Jak někdo může být takhle bezcitný. „Je to smutný” skloním pohled na zem. „Měla by ses na věci dívat jinak Samantho” chytne mě jemně za bradu a tím mi hlavu zvedne, tak abych se mu dívala přímo do očí. „Není tak nevinný jak si myslíš. Peníze utrácel za hrací automaty a za chlast. Věděl moc dobře, od koho si půjčuje a co se mu stane, když mi ty peníze nedá” díky tomuhle se doopravdy na tuhle věc začnu dívat jinak.

„A co ten problém s mou matkou? Vždyť všichni po tobě jdou” přijde mi divné, že už jsme tady v San Franciscu, i přesto že po něho jde snad celý svět. „Zlato. Mě nikdy nedostanou” ušklíbne se „Jsem, ale rád, že o mě máš strach” řekne sebevědomě a pohladí mě po tváři. „To teda nemám” vyjeknu a jeho ruku zdělám z mé tváře. „Ale máš.” zasměje se. Možná, že malý strach o něho mám, ale vážně moc malý. Co pak je to vůbec možné? Mít o něho strach po tom všem.

„Přiznej si to” hravě mě chytne za pas a přitáhne si mě blíže k sobě. „Kdyby se mi něco stalo. Zbláznila by ses” zašeptá mi do ucha. „Nezvládla bys to. I přesto, že si dokola nalháváš, jak mě nesnášíš, víš, že bys beze mě nedokázala být” nevím kde se v něm bere ta jistota. „To se teda pleteš” zavrčím. Nelíbí se mi to, protože to rozhodně pravda není. „Vážně?” pozvedne obočí.

„Kdybych tě teď pustil, myslíš, že už tě nikdy neuvidím?”
„Jo. Už bys mě nikdy neuviděl.”
„Tím bych si nebyl tolik jistý. Kam by jsi šla?” skříží si ruce na hrudi, čekající na mou odpověď. „Daleko od tebe” nevinně se na něho usměju.

„Vážně? Můžeme to zkusit” sebevědomě se usměje. „To znamená, že mě pustíš?” nevěřím tomu. Nevěřím, že by byl schopný mě pustit. Přece podle jeho slov, které sám řekl, na vždy budu jeho.

„Pustím, ale vím, že se vrátíš” tak to se mýlíš hochu. Už mě nikdy neuvidíš. I když. Moment. Nemám žádné peníze. San Frencisco neznám. Neměla bych kam jít. „Tak dobře” odstoupí ode mě krok.

„Běž jsi volná”
„Myslíš to vážně?” zeptám se nevěřícně. „Jo” pokrčí rameny a otočí se zpět k lodi. „Ale počkej” křiknu na něho a tím ho zastavím.

„Nemám žádné peníze. Nic” otočí se na mě s úšklebkem na tváři. „Tak můžeš zůstat semnou. Je to na tobě” dává mi na výběr, zůstat s ním a nebo odejít, ale bez peněz, takže bych se stejně nikam moc nedostala. To je absurdní. „To není fér” vykřiknu. „Tak pojď normálně semnou. Stejně se vrátíš” jak někdo může být tak arogantní. Ne. Dokážu mu, že se o sebe dokážu postarat sama. „Nevrátím” vykřiknu „Jak myslíš” pokrčí rameny a prostě odejde zpět na loď.

Vážně mě pustil? Jsem svobodná?

Konečně část 🙏 Omlouvám se, že to takhle trvalo. Snad se vám část líbila.

Co si myslíte? Že Sam se k němu vrátí? 😏

Další část by mohla vyjít během týdne. Doufám🙏

Tak u další kapitoly ✌❤

Btw: Omluvte prosím chyby❤