Police or mafia

6❤

Dojdeme do obrovské vily a já na chvilku zatajím dech. Je velmi obrovská. „Co tu dělám?” zeptám se Bibera. „Vybral jsem si tě.” řekne a odemkne dveře. „Proč zrovna mě?” nedá mi to a zeptám. „Máš něco do sebe” mykne rameny a vstoupí dovnitř své vily. Jdu za ním jako ocásek. „Kam půjdou ty holky?” zeptám se. „No měly být prodány Němcům, ale přijeli tam cajti tak nevim” mykne rameny. „Pustíš mě domů?” zeptám se ho a on se ušklíbne „ne. Odsud se už nikdy nedostaneš” mrkne na mě. „Jak jako nikdy?” vyjeknu.

„Nikdy a už se kurva neptej a pojď” řekne rázně a rozejde se. Hned se za ním rozejdu. Výjdeme schody a potom zahneme do uličky. Otevře dveře a vstoupí do vnitř. Stěny jsou béžové. Není tu toho moc. Postel, skříň a stůl se židlí. A potom další dveře, které nejspíše vedou do koupelny.

„Tohle je tvůj pokoj” řekne. „Proč tu jsem? Co tu budu dělat?” zeptám se.  „To se časem všechno dozvíš” ušklíbne se. „A teď běž spát” řekne a odejde z pokoje. Ale trochu mě vyvede z míry, když uslyším cvaknutí zámku. Ze sáčka si vytáhnu nůž a ten schovám pod matraci. „Sam?” ozve se mi v uchu. „Už víme kde jsi. Musíš tady tak týden zůstat. A musíš zjistit spousty věcí. Ptej se na všechno” řekne a já přikývnu, ale pak si uvědomím, že mě nevidí.

„Jo” řeknu. „Bež už spát. Špunt si můžeš vyndat, ale nezapomeň si ho ráno nasadit” řekne „nemusíš se bát. Dobrou Tylere” pousměju se, i když to nevidí. „Dobrou Sam” poslední slova co uslyším a potom si sundám špunt a ten si dám pod polštář. Otevřu dveře, které tu jsou a uhodla jsem. Je to koupelna. Kouknu se na sebe do zrcadla. Mé bílé šaty už nejsou bílé. Jsou špinavé. No, ale já tu nemám nic na sebe. Dojdu do pokoje a otevřu skříň, která je však prázdná. Nemužu spát v těch šatech a proto něco zkusím. Zkusím otevřít dveře, ale oni nejdou. No jsou zamčené. A proto zkusím klepat na dveře. Klepu asi dvě minuty, když konečně uslyším klapnutí zámku, tak trochu odstoupím. Ve dveřích stojí Bieber.

„Co chceš?” zeptá se hnusně. Že já radši nezůstala zticha. „No ehm..víš..ty šaty..oni jsou dost nepohodlné..a nemám tady žádné oblečení no a..” jsem nervózní jak hovado „chceš něco půjčit?” zeptá se mě a já přikývnu. „Tak počkej tady” řekne a já opět přikývnu. Po chvilce příjde a v ruce drží triko.

„Stačí?” zeptá se a já jen přikývnu. „Děkuju” špitnu. Nevím co mám teď dělat. Justin se mi upřeně dívá do očí a já jemu taky. Něco mě k němu táhne. Má nadherné oči. „Jdi už spát.” řekne a odejde z pokoje. Na sucho polknu a jdu do koupelny, kde se přesleču a ulehnu do postele. Nevím jak si mám lehnout, protože moje záda mě šíleně bolí. Lehnu si na břicho a stejně to moc nepomáhá. Celou noc se jen převaluju a ani za boha nemůžu usnout. Ani se nenadám a venku už začne vysvítat slunce. Nakonec se rozhodnu vstát. Jdu do koupelny kde si opláchnu obličej a umeju si můj rozmazanej makeup. Potom se vrátím zpět do postele. Vezmu si "špunt" a ten si dám už radši do ucha kdyby nebyla příležitost. Lehnu si a mé záda už tolik nebolí. Zavřu oči a na okamžik usnu. Když asi za půl hodiny uslyším své jméno.

„Samantho. Stávej” náhle dotek na mém rameni. Leknutím otevřu oči. Justin. „Nespi. Vstávej a pojď se najíst” řekne a čeká než vstanu. Mé bosé nohy se dotknou ledové země a to způsobí husinu na mém těle. Opatrně vstanu, ale mé záda mi nedovolují normálně stát „co ti je?” zeptá se. „Včera někdo z tvých lidí mě hnusně hodil na zem. Bolí to” řeknu a on si stoupne za mé záda. „Co to děláš?” zeptám se nervozně. „Klid” šeptne mi do ucha a odhrne mé tričko ze zad. „Máš tu velkou modřinu” řekne a pustí lem mého nebo spíš jeho třička.

„Pojď se najíst” řekne a jde zpět ke dveřím. Neváhám a jdu za ním. Je mi divné tady chodit jen v kalhotkách a v jeho tričku, ale tak zakrývá skoro to co ty šaty. Dojdeme do kuchyně, kde je jídelní stůl za který si sedneme. Sedíme na proti sobě a předemnou je talíř palačinek. Začneme jíst, však ja v polovině jídla už přestávám mít hlad.

„Už nemůžu” řeknu a odsunu od sebe talířek. „Dojez to” řekne panovačným tónem. „Nemám hlad” řeknu. „Jez” řekne hrubším tónem a popostrčí mi jídlo. S povzdechem vezmu příbor a dojím to. „Bojíš se mě?” zeptá se najednou.

„ne” řeknu hrdinsky „no to se uvidí” ušklíbne se a já skřivým obličej „jak to myslíš?” pozvednu obočí „nijak” mykne rameny a vstane. Talíře dá do myčky. „Pojď” řekne a já vstanu ze židle. Dojdeme zpět do "mého" pokoje a Justin se hned natiskne na moje rty. Snažím se ho od sebe odstrčit, ale nedovoluje mi to. Celou svou silou ho od sebe odstrčím. Chce se ke mě přiblížit, ale já couvám. „Nech mě” špitnu, ale on se pořád zrychluje a teď mě něco napadne. Vběhnu do koupelny a zmaknu se tam.