Police or mafia

41❤

POHLED SAMANTHY
Uběhly další dva dny a Justin už je připravený letět no NY za mou matkou a zjistit tak pravdu. „On nejde ani Tim?” všimnu si jenom dvou letenek, a tak se musím zeptat. „Ne jedeme jenom my dva. Co pak je nějaký problém?” pozvedne obočí. „Ne” špitnu. „Běž se přesléct, namalovat se a jedeme na letiště” přikáže mi a já jen přikývnu a odchazím do koupelny. Stoupnu si přes zrcadlo a pozoruju své místami spálené tělo. Na obličeji mám naštěstí jenom pár odřenin.

Ze skříňky pod umyvadlem si vytáhnu malovátka a začnu se líčit. Když jsem s tím hotová, převléknu se do černých legín a obyčejné bílé košile. Vlasy si stáhnu do culíku a v ten moment vejde Justin do pokoje.

„Můžeme? Letí nám to za 2 hodiny” jenom přikývnu a přejdu k Justinovi. Justinova noha je na tom už v celku dobře. Má jenom stáhnutý kotník obvazem jinak všechno v pohodě. Výjdeme z domu, kde na nás čeká auto, ve kterém sedí Tim. S Justinem nasedneme do auta a jedeme na letiště. Už si ani nepřipadám jako kdyby mě Justin unesl. Konečně skončilo to hloupé zavazování mých očí a rukou, když jsme někam jeli. A chovají se ke mě jako k člověku, konečně.

Tim zaparkuje u letiště. Justin beze slova výjde z auta a Tim se na mě ještě otočí. „Drž se Sam” usměje se. Nedá mi to a Tima obejmu. „Tak zatím ahoj” pousměju se a vystoupím z auta. Přejdu k Justinovi, který vypadá naštvaně. Z cestovní tašky, kterou má kolem ramene mi podá opět ten klobouk a sluneční brýle. S povzdechem si tu maškaru nasadím a Justin si nasadí jenom kšiltovku a taky sluneční brýle. Vezme mě hnusně za zápěstí a jeho stisk je velmi silný. „Au. Pusť” škubnu rukou, ale marně i tak jeho pevný stisk zůstává na mém zápěstí. „Budu si dělat co budu chtít” vyprskne po mě hnusně a rozejde se v chůzi. Nechápu co mu zase vadí, ale nemíním se tím nějak zabývat.

...

Právě jsme doletěli do NY a čekáme na náš taxík, který by měl dojet do desíti minut. Jsem čím dál tím nervóznější. Nechci jí vidět. Za to co mi provedla, co všechno mi tajila. Celou dobu jsem žila jenom ve lži. Dlaně se mi začínají potit. „Vážně tam musíme?” zeptám se Justina. „Jestli chceme zjistit pravdu, tak jo”

„Co když nám to neřekne?” složím si ruce na hrudi a čekám na jeho odpověď. „Budu jí vyhrožovat. Řekne to” pokrčí rameny a dál se se mnou vybavovat nechce. „Co kdyby jsi tam šel jenom ty?” navrhnu. Doopravdy se mi tam vůbec nechce.

„Samantho” vydechne flustrovaně. „Prostě tam se mnou půjdeš” dodá a tím ukončí naši debatu. Povzdechnu si a prohrábnu si své dlouhé vlasy. Po pár minutách k nám dojede náš taxík. Nadiktuji máminu adresu a necháme se půl hodiny vést k paneláku, kde máma má byt. Justin zaplatí taxikářovi a poté vystoupíme. Má nervozita více stoupá a na mě to už musí být znát. Pomalu se rozejdeme a vstoupíme do paneláku, kde si stoupneme do výtahu a necháme se dovést na 10. patro.

„Já tam tak strašně nechci” zakňučím a Justin se na mě povzbudivě podívá a chytne mě za ruku. Justin zaklepá na dveře, když před nima stojíme. Dveře nám otevře 45 letá paní, která mi je podobná. Ještě aby ne, když je to má matka. Vypadá pořád stejně.

„Sa-Samantho?” udíví se. „Ahoj matko” zavrčím a mou nervozitu postupně začne nahrazovat zlost. „Co tady děláš?” těká pohledem mezi mnou a Justinem a své nehty zarývá do dveří. „Nepustíš nás dál?” pozvednu obočí a ona urychleně přikývne a odstoupí ode dveří, aby jsme s Justinem mohli projít. Máma nás zavede do obýváku. „Nedáte si něco k pití?” zeptá se nás a nahodí svůj milý úsměv.

„Nechci něco k pití. Chci odpovědi” neudržím se a vykřiknu po ní. Zalekne se. Justin se posadí na gauč zatímco já stojím asi 5 kroků před mou matkou. „Odpovědi?” pozvedne obočí. To si snad že mě dělá srandu. Musím se zasmát. „Odpovědi? Děláš si ze mě srandu?”

„Zlatíčko uklidni se” vydechne. „Jak se mám kruci uklidnit? Když by mě klidně má vlastní máma nechala zabít. Když jsi mi celou tu dobu lhala. Nechala jsi mě na pospas vrahovi” otočím se k Justinovi „nic ve zlém”dodám k němu a on se jenom usměje a tak se otočím zpět na svou matku a pokračuji. „Potom se dozvím, že můj šéf je možná můj otec” vykřičím jí do tváře a snažím se aspoň trochu uklidnit. Takhle naštvaná jsem snad nikdy nebyla.

„Co ti řekl?” chytne se hned na poslední větu co jsem vyslovila. „O to nejde. Spíše jde o to co kruci řekneš teď mě matko” vyloženě to ze sebe vyplivnu. „Omluvám se” zašeptá.

„Nepřišla jsem tady kvůli tvé omluvě. Už je to stejně jedno. Jen chci vědět. Je Wilson můj otec?” už se trochu uklidňuji a proto se rozhodnu posadit se vedle Justina. Má matka se posadí na proti nám do křesla a vzhluboka se nadechne než začne.

Můžete mě začít nenávidět 😇😂😂, ale zároveň milovat, že už se v příští kapitole dozvíte pravdu, možná😂. Teď bych mohla být ještě větší mrcha a další část vydat za týden nebo za měsíc (jak mají v oblibě hodně autorek tady na wattpadu)😂😂, ale žádný stres další část výdám zítra👌❤

Btw: omluvte prosím chyby ❤