Police or mafia

25❤

Okoupat se s tou nohou bylo skoro až nemožné. Musela jsem u toho vypadat jak naprostý idiot. Snažila jsem se co nejvíce, aby se mi voda nedostala na obvázané místo a tak jsem nohu měla vystrčenou z vany. Díky bohu, že tady mají vanu. Nevím co bych dělala ve sprše. Když se pečlivě umyju, osuším se a obléknu si oblečení, které mi přichystal Justin. Jsou to legíny a tílko+spodní prádlo. Všechno si to obleču. Posnažím se najít nějaký fén, ale nic takového nenajdu. Povzdechnu si a  pomocí se přidržování věcí výjdu z koupelny. Na chodbě se Justin opírá o zeď a nejspíše čeká na mě.

„Pojď jdeme” dojde ke mě a pomůže mi obut se do nějakých tenisek, které nejsou moje, ale neřeším to. „A můžeš mi říct aspoň místo kam jedeme?” zeptám se „ne” odbyje mě. Výjdeme ze dveří a ocitneme se na schodišti. Takže jsme někde v bytovce? Asi. „Zvládneš nějak ty schody?” zeptá se mě. „Možná” zašeptám a Justin mě pouští. Chytnu se zábradlí a seskakuju po zdravé noze dolů. Však asi po dvacátém schodu už nemůžu. Justin jde pomalu semnou po schodech. V meziposchodí se zastavím. Celou svou váhou se opřu o zábradlí a vydýchávám se.

„Mám na tebe jednu otázku” řekne a já k němu vzhlédnu „máš u sebe ještě nějaké ty policejní sračky? Třeba nějaké vysílací zařízení nebo tak něco?” zeptá se mě. Absolutně nevím co teď mám dělat. Jestli mu dám tu náušnici, tak mě nenajdou, ale jestli se to dozví Justin tak mě asi zabije.

„Ne nemám” polknu. „Jestli mi lžeš, tak to pro tebe nemusí dopadnout vůbec dobře” na kůži mi vyskočí husí kůže a já hlasitě polknu. „Nemám nic. Měla jsem jen ten špunt” zalžu. Nemůžu mu tu náušnici dát. „Dobře.” přikývne hlavou. „Pojď. Už jen tak 10 schodů” řekne a rozejde se po schodech. Vzhluboka se nadechnu a opět seskakuji schody. Když výjdu ven tak mě ované chladný vítr. Konečně čerstvý vzduch. Spokojeně vydechnu. Porozhlédnu se kolem sebe kde v podstatě nic není. Jen louka a nějaké stromy. Vážně nevím vůbec kde jsme. Před náma stojí Tim u černého BMW. Dojdeme k němu a Tim mi otevře dveře. S poděkováním si sednu do zadu, ale zarazí mě, když Tim vytáhne ze své bundy nějakou pásku přes oči.

„Je to nutné?”zeptám se a hlasitě polknu. „Jo” odpoví Tim a dá mi přes oči tu černou pásku. Ještě víc mě poleká, když ucítím jak mi svazuje ruce. „Ale vždyť to-” snažím se namítnout, ale Justin mi skocí do řeči „to aby tě nenapadla nějaká kravina” řekne a náhle ucítím jak se lano utáhne v celku dost silně. „Je to” vydechne Tim a následně uslyším zavření dveře na mých dveří. Po chvilce uslyším, že si nasedli i oni do auta.

„Nemůžete mě aspoň odvázat? Nic neudělám” řeknu „drž hubu jinak ti zalepím i pusu” uslyším Justinův hlas. Povzdechnu si. Strašně mě to znepokojuje, že nic nevidím. Když se dá auto do pohybu tak nad tím vším začnu opět přemýšlet. Už jsem pochopila proč mě máma dala na výcvik k policajtům. Chtěla, abych se ubránila. Ale asi ji nedošlo, že budu tak blbá a půjdu k němu vlastně tak nějak dobrovolně. Ale dříve nebo později by mě stejně zase našel a vzal si mě. Ale nechápu proč mě má matka nevarovala nebo cokoliv. Nebo proč před tím nezaplatila to debilní výkupné. Hlavu si položím na okénko, zavřu oči a stále přemýšlím.

Snažím se pohnout rukama, ale nejde to. Co to sakra? Otevřu oči a stejně vidím tmu. Kde to sakra jsem? Začnu škubat rukama, ale ničím si nepomůžu. Jsou svázané. Co se to děje? „Haló?” zvolám vystrašeně. Cítím, že jsem v pohybu. Nejspíse v autě, ale ležím.  „Co se to děje?” začnu brečet. Bojím se. Doopravdy  se bojím. Po chvilce se auto zastaví. Uslyším pár zvuků a najednou něčí dotek na mém pase. Vylekaně sebou škubnu. Rozzvlykám se ještě více.

„Kdo jste?” ptám se, ale žádná odpověď nepřichází. Někdo mě vezme do rukou. „Pusťte mě” vřískám, když mě někdo nese pryč. Chystám se křičet dál, ale štiplavá bolest na mé tváři mě zastaví. Nezbývá mi nic jiného než brečet. Co se to děje?

Okamžitě otevřu oči a můj dech je zrychlený. Vzpoměla jsem si?