Police or mafia

49❤

POHLED JUSTINA
„Měl bys za ní jít” promluví ke mě Tim a já nad tím jenom protočím očima. „Viděl jsem to” zašeptá a já se na něho nechápavě podívám „A co jako?” pozvednu na něho obočí a čekám co z toho debila vyleze. „Záleží ti na ní” zasměju se. „Záleží? Děláš si srandu?” vyjeknu a můj pohled je pobavený.

„Viděl jsem to. To jak jsi žárlil, to jakým způsobem ses na ní díval. Teď se k ní chováš hrozně, jenom aby náhodou nešlo něco poznat. Přiznej si to”

„Není to pravda” vyprsknu.  „Jak myslíš. Ale měl by sis s ní promluvit” nevím co bych jí měl říct. Zabil jsem ti kámoše, nebuď dále na mě nasraná? No to asi ne. „Nevidím důvod”  pokrčím rameny. „Přiznej si to. Není ti tak ukradená, jak předstíráš” zvedne se a prostě odejde z paluby dovnitř jachty. Zavrčím nad tím, že zase ten blb má pravdu. Musím si s ní promluvit. Cestou do naší kajuty přemýšlím, co jí asi tak mám jako říct. Vždyť jsem jí zabil toho debilního Tylera. Protočím očima a vejdu do kajuty. Hned se mi pohled naskytne na Samatnhu, která leží na posteli a spí. Sleduju jak se její hrudník nadzvedává při každém nádechu. Sleduji, jak je její tvář uvolněná. Ta bledá tvář. I přesto, že nevypadá moc dobře, je nádherná. Překvapí mě jaká zima v kajutě je, a proto přejdu k Sam. Sednu si vedle ní na postel a pozoruju její tvář, která je smáčená od slz. Svou dlaň přiblížím k jejímu obličeji a konečky prstů jí pohladím po tváři. Je tak nádherná a jenom moje. Porozhlédnu se po posteli a do ruk si vezmu deku, kterou jsem hledal. Postavím se a opatrně, abych ji nevzbudil, přikreju dekou její drobné tělo. Pousměji se nad ní a v tichosti opouštím kajutu, ve které spí má Samantha.

POHLED SAMANTHY
Rozlepuju od sebe oční víčka a více se zakutám do deky. Počkat. Zarazím se. Vždyť jsem se nepřikrývala. Tim nebo Harry mě museli přikrýt. Promnu si své rozespalé oči a zívnu si. V kajutě už je celkem šero, což znamená, že se blíží večer. Nevím jak dlouho sedím na posteli a hledím do prázdna, ale za nedlouho se dveře pomalu otevírají. Dveře vyloženě manipuluji pohledem a čekám, kdo vejde do vnitř. Nepřekvapuje mě, že ten dotyčný je Justin. Tušila jsem to.

„Měli by jsme si promluvit” řekne potichu a zavře za sebou dveře. O čem chce mluvit? Nic mu na to neodpovídám, není ani co. „Musíš pochopit to, že zabití Tylera nebylo v mém umýslu” načne a já se ironicky uchechtnu „Takže mi chceš říct, že to byla nehoda?" Pokroutím nad tím hlavou a vyčkávám na jeho nesmyslnou odpověď. „Prostě se to stalo, protože jsem na tebe byl nasranej a -” než stačí cokoliv říct, skočím mu do řeči. „Takže zase říkáš, že je to má vina?”

„Můžeš mě nechat kurva už domluvit?” rozkřičí se a já okamžitě stuhnu. „Snažím se si s tebou normálně promluvit, tak drž hubu a poslouchej” řekne už klidněji a já radši doopravdy mlčím.

„Super” zamumlá a pokračuje „Nechtěl jsem na tebe být tolik hnusný, ale nehorázně jsi mě vytáčela a já nevím ani proč. A vím, že když jsem zabil Tylera. Všechno jsem dokonale dosral. Nebudu se ti omlouvat, protože je to zbytečné, ale slibuju ti, že se pokusím k tobě chovat lépe” jeho slova mě překvapí. I když vím, že jeho slib nemusí nic znamenat.

„To mi Tylera nevrátí” zašeptám. „Za Tylerovu smrt si může sám” překvapeně se na něho podívám jestli to myslí vážně. „Jasně. On se sám zastřelil” řeknu ironicky a pokroutím nad tím hlavou. „Kdyby se nesral do věcí, do kterých mu nic není, takhle dopadnout by to nemuselo” pokrčí rameny.

„Snažil se mě jenom zachránit” vyjeknu na jeho obhajobu. „Měla jsi mu jednoduše říct, že žádnou záchranu nepotřebuješ. Vždyť už jsme spolu vycházeli”

„Vycházeli, do doby než ses začal chovat zase tak jako dříve” je mi jedno jestli mi nějak ublíží za mou upřímnost.  „Tak jako dříve?” vykřikne a vstane z postele. „Vždyť jsem ti skoro nic neudělal” máchne rukou. „Málem jsi mě zabil." připomenu mu to, jak po mě vystřelil. Justin zmlkne a začne mě probodávat pohledem. Vzhluboka dýchá a ruce si dá v bok. „To jsem přehnal. To přiznavám” promluví ke mě a já jenom přikývnu.

„Ale měla jsi mi kurva říct o té naušnici” vyčte mi další věc. „Zapomněla jsem na ní” vydechnu. „A já zapomněl proč Tyler vůbec žil” je to tak hrozný člověk. Neudržím se a už taky vstanu na nohy.  „Ty zasraný hajzle” s křikem ho bouchnu do hrudi. „Vzal jsi mi jediného člověka, kterého jsem měla” s brekem po něm křiknu. A teď si zase všechno uvědomím. Přišla jsem o svého nejlepšího přítele, má matka se na mě vysrala a prostě všechno tohle už je na mě moc. O krok od něho couvnu a rukama se chytnu za hlavu.

„Nemám nikoho” zavzlykám. „Už nemůžu. Nemůžu” v návalu pláče se sesunu k zemi. Je mi uplně jedno, že jsem se právě zhroutila před Justinem. Ať se dívá, co provedl.

„Sam” posadí se ke mě. „No tak nebreč” vydechne, ale nejde to. Nejde to zastavit. „Zabil jsi ho” zavzlykám. „Já vím.”svou dlaň jemně položí na mou tvář. Podívám se na něho a nepřestávám brečet. „Omlouvám se” vysloví upřímně. Zmateně se na něho podívám a popotáhnu. „Pojď sem” natáhne ke mě ruce a já mu bezmyšlenkovitě padnu do náruče. Justin si mě posadí do klína a já mu začnu smáčet triko slzama.

„Bude to dobré zlato. Všechna bolest přejde"

Ahoj✋
Omlouvám se, že část vyšla až po měsíci🤔. Ale vyšla💪. Pokusím se přidávat trochu častěji, ale nic neslibuju.

Dále chtěla jsem se zeptat, jestli chcete něco jako 'ask character', což znamená, že položíte nějakou otázku na jakoukoliv postavu, která se objevuje v tomhle příběhu a já na to odpovím 😏.

Chtěli by jste něco takového? Jestli ano napište do komentářů rovnou nějakou otázku.

Otázek musí být aspoň 10 jinak nic takového dělat nebudu ☺.

Btw: omluvte chyby ❤