Police or mafia

57❤

„Samantho" okřikne mě Justin a tím mě uvede zpět do reality. „Promiň co?” podívám se na něho. „Nad čím přemýšlíš?” zeptá se mě „Ale nad ničím” zalžu. Nemůžu mu říct pravdu. Jak by se asi tvářil, kdybych mu řekla, že Harry ke mě něco cítí a že by mě odsud nejradši odvedl. „Vždyť mě vůbec neposloucháš" zamračí se. „Promiň. Co jsi říkal?” více se na něho natočím a podepřu si rukou hlavu.

„Že  dnes večer musím s Timem něco vyřídit. Chceš jet s náma?” zeptá se mě „Co vyřídit?” zamračím se. „No.. Vystopovali jsme jednoho chlápka co dělá pro Tonyho”  mykne rameny „Aha takže ho jdete zabít?” zamračím se ještě víc. „Jdeme zjistit informace a jo potom ho nejspíš zabijeme” nevinně se usměje. „Myslím že zůstanu doma" zašklebím se. „A kdy jedete?” zeptám se. „Za hodinu. Takže mám ještě moc času” ušklíbne se. „Ne nemáš. Musíš se chystat” vypláznu na něho jazyk. „Ale babe” nahne se ke mě a políbí mě. Jeho ruce si položí na můj pas a přemístí mě na jeho klín. Vyruší nás až něčí zakašlání. Harry.

„Se na to můžu vysrat" zavrčí Justin a já se uchechtnu do jeho hrudi. „Musíte to dělat tady? Kde na vás všichni můžou vidět?” zeptá se podrážděně Harry. „Je to větší vzrůšo Stylesi” mrkne na něho. „Haha. Máš jít za Timem” řekne Harry „Tak v noci, až příjdu kotě” zašeptá mi do ucha a mé tváře okamžitě naberou rudou barvu. Sesednu si z jeho klína a okamžitě se setkávám s vraždícím pohledem Harryho. Protočím nad jeho chováním očima a sleduju Justinové záda, které se od nás zdalují. Harry se chystá něco říct, ale nenechám ho.

„Nech toho Harry” vážně nemám náladu poslouchat jeho narážky. „Chtěl jsem se jenom zeptat jestli si neobjednáme pizzu na večer, když oni jedou pryč" takže tady budu sama s Harrym. Super. „Uh..aha jo jasně. Promiň” mrzí mě jaké to mezi náma teď je a proto jsem v jeho přítomnosti nervózní. „Fajn" pokrčí rameny a odejde z místnosti. Jsem celkem nervózní být s Harrym sama v domě. Stejně celá tahle situace mi přijde zvláštní. Harry se nikdy nechoval jako kluk, který by ke mě něco cítil. Nikdy by mě to nenapadlo.

„Tak my jdeme už teď" vyruší mě z mého přemýšlení Justin. „Dobře” pousměju se na Tima, který právě přišel hned za Justinem. „Zkusime být co nejdříve zpátky, takže se tady nějak zabav. Nejsi tady sama, máš tady Harryho, takže kdyžtak jdi za ním"

„Já vím. Nejsem malé dítě" protočím očima „Jasně" uchechtne se nad svým chováním. Tim už dávno vyšel z domu a Justin místo toho, aby ho následoval, tak přejde ke mě. „Počkej na mě v noci" zašeptá mi do ucha a hned na to mi pod něj věnuje polibek. „Už se nemůžu dočkat” vydechne a tentokrát mě naposledy políbí na rty, než opustí dům. Nechává mě tady samotnou s Harrym, aniž by věděl jaké jsou Harryho city ke mě.

Zbytek dne až do večera strávím koukáním na televizi a Harry radši ze svého pokoje ani nevychází. Možná je mu to blbé, nebo jsem ranila jeho city. Určitě jsem ho ranila. Mám pocit vinny, i když v podstatě neoprávněně. Rozhodnu se jít si s ním promluvit.

Zaklepu na jeho dveře pokoje a když se ozve 'pojď', tak vejdu dovnitř. Sedí na posteli bez trička jenom v teplácích a něco dělá na svém mobilu. „Objednáme tu pizzu nebo?" Zeptám se ho a jeho pohled se upře na mě.

„Klidně. Objednej" pokrčí rameny. „Nemám přístup k telefonu" zašeptám, čemuž se ironicky uchechtne. „No jasně" zase pohled upře do svého telefonu. „Co je?"

„Jsi jak vězeň Samantho. Říkáš, že ne, ale tak proč nemáš svůj vlastní telefon?"
„Já nevím" v podstatě by mi ten mobil pořídit mohl. „Tak vidíš. Navždy tě bude brát jako tu, co unesl" 
„To není pravda" snažím se mu to vyvrátit. Harry se zvedne z postele a přejde ke mě.

„Není? Tak proč nemáš mobil? Proč nemůžeš opustit tento dům? Proč vždy někdo s tebou musí zůstat? Protože jsi něco jako "zajatkyně" nemůžeš se odsud hnout. Nevěří ti" 

„To není pravda" nevím přesně proč, ale tyhle jeho slova bolí. „Cítíš k němu něco?" Zeptá se a popravdě nevím co na to odpovědět. „Ne necítím" nevím jestli tahle odpověď nebyla lež. Nevím co k němu cítím. „Tak odejdi" zašeptá. „Nemůžu Harry" kouknu se do jeho zelených očí. Jeho pohled na mě, je tak smutný, zraněný.  „Nedívej se tak" položím svou ruku na jeho tvář a pousměju se.

„Zničí tě" vydechne. „Ale ne" pousměju se. Je mi Harryho líto. Proto se o krok k němu přiblížím, své ruce ovinu kolem jeho pasu a hlavu si položím na jeho hruď. Stiskne mě v objetí. „Mám tě ráda Harry, ale asi ne tak jako ty mě" zašeptám a uvědomuju si bolest těchto slov, vůči němu. „Nenič tenhle moment" zavrčí a já se mu zasměju do hrudi.

„Co se to děje?" křik ode dveří třetí osoby mě natolik vyleká, že od Harryho skoro odskočím. „Hele nic se nestalo" řekne Harry rozzuřenému Justinovi, ale ten už míří ke mě „Tak co jste tady dělali?" Zakřičí po nás. „Nic. Jen jsem ho objala"špitnu. „Proč?” jeho křik zaplňuje celý pokoj. „Prostě jen tak" nemůžu mu říct, to co Harry ke mě cítí. „Ahá, takže jen tak jsi objala polonahého Harryho" říká ironicky. „Netušil jsem, že jsi taková děvka" vyprskne a jeho dlaň se setká s mou tváří. Překvapeně se slzami v očích a rukou na tváři na něho pohlédnu.

„Justine. Vážně se nic víc nestalo" říká Harry se zvýšeným tónem hlasu. „Ty drž hubu. Nemáš mi co jet do mé děvky" tyhle slova mě neskutečně zabolí. Chci něco říct, ale už ani nevím co. Nechám se od něho hrubě vzít za ruku a taky se nijak nebráním, když mě táhne chodbou nejspíše do pokoje. Ovšem stane se něco co nikdo nečekal. Chodbou se ozve výstřel a Justin s hlasitým zakňučením, společně semnou, padá k zemi. Můj zděšený výkřik se ozve chodbou, když zahlédnu chlapa s černou kuklí na hlavě.

„Utíkej" zašeptá Justin, ale já nemůžu. Otočím ho na záda a všimnu si, že ho postřelili do břicha „Tak uteč" věřím, že kdyby právě nekrvácel, zakřičel by, ale místo toho jenom zachraptil. Nakonec se přemůžu, postavím se a chystám se utéct, ale hned co se otočím, spatřím přede mnou dalšího chlapa, se samou kuklí na hlavě, jako ten co postřelil Justina.