Police or mafia

46❤

„Líbí se ti tu?” zeptá se mě Harry, když se naše chodidla při každém kroku zaboří do písku. „Je to tu nádherné” vydechnu a zadívám se na tmavé moře. Harry mě vzal na pláž. Je to tady nádherné. „A hlava tě nebolí?”

„Už né tolik” odpovím mu. Sice mě hlava bolet nepřestala, ale nebolí mě tolik jako předtím. „Můžeme se klidně i posadit jestli chceš” nabídne a já s tím souhlasím. Posadíme se na písek a posloucháme šumění vln. „Měla jsi tolik šancí od něho odejít a pořád jsi tady. Proč?” pořád ta samá otázka, na kterou nejsem schopná odpovědět. „Já to nevím” frustrovaně si promnu obličej.

„Nebereš Justina jenom jako tvého únosce, že ne?”

„ne, ale jak jinak bych ho snad měla brát? V jednom kuse mi ubližuje potom se chová jako ten hodný Justin, kterého mám ráda, ale vždycky mu hrábne a je to zase ten Justin psychopat ” nechci se vrátit zpět do Harryho vily za ním. „Je náladový” řekne pouze. „Jsi taky takový?” napadne mě otázka, kterou bych se zřejmě měla bát vyslovit, ale Harrymu věřím. Neublíží mi.

„Jaký?” pozvedne své obočí a čeká na mou odpověď. „Ubližuješ taky dívkám? Unesl jsi někdy nějakou?” ptám se ho na to, co mě zajímá. Nevěřím tomu, že by Harry byl takový jako Justin. „To do mafiánského života prostě patří Sam. Unášíme děvky a prodáváme je dále.”

„Děvky nebo obyčejné holky?” vzpomínám si na ty dívky v té dodávce, když jsem jela k Justinovi. Nevypadaly jako děvky. „Většinou obyčejné holky, z kterých se stanou děvky” je mi těch holek líto. Neměla by žádná holka tohle zažít. „Je to odporné” skřivým nad tím obličej. „Takový je život Sam” pokrčí nad tím rameny. „Není ti jich líto? Vždyť mají rodinu, přátelé, svůj vlastní život a vy jim to všechno vezmete”

„Neznám je. Proto mi jich líto není. Nevím jaké jsou, jestli mají nebo nemají rodiny a to tuhle věc dělá lehčí. Prostě to tak je. Nic s tím neuděláš Sam” zadívá se do mých očí, stejně tak já do těch jeho smaragdů. „Měli by jsme už jít” promluví potichu a já se zmůžu na pouhé přikývnutí. Harry mi pomůže vstát, ale prudké vstaní mi způsobí zatmění před očima a zatočení hlavy. Harry mě stihne přichytit dříve než padám na zem.

„Dobrý?” opatrně mě postaví zpět na nohy a já přikývnu. „Můžeme jít? Zvládneš to?” strachuje se. „Jo už je to dobré” opět vidím zase normálně a hlava se mi tolik netočí. Harry se semnou rozejde, ale stále mě radši přidržuje, abych nespadla.

„Myslíš, že už bude tady?” zeptám se Harryho, když jsme před jeho vilou a jdeme k hlavním dveřím. „Těžko říct.” zamumlá. „Neboj se. Nic ti neudělá. Nedovolil bych mu to” věnuje mi úsměv, při kterém se mu udělají na tváři ďolíčky. „Děkuju” pousměji se na něj a společně vejdeme do jeho vily.

„Nemáš hlad?”zeptá se mě Harry a já záporně zatřepu hlavou. „Asi půjdu spát” prohrábnu si vlasy. „Dobře. Kdyby se cokoliv dělo, tak křič. Pomůžu ti, dobře?” pousměju se nad ním. „Dobře. Děkuju”

„Tak dobrou Sam” věnuje mi úsměv „Dobrou Harry” taky se s ním rozloučím a potom se vydám do pokoje, který sdílím společně s Justinem. Vzhluboka se nadechnu a doufajíc, že místnost bude prázdná vcházím dovnitř. Mé prosby se nevyplnily a na posteli sedí samotný Justin Bieber. Hned co uslyší můj příchod, zvedne ze země svůj pohled. Zavřu za sebou dveře, o které se opřu a pozoruju ho. Bojím se k němu jít.

„Tak ty ses vrátila” promluví. „Ani jsem neodešla” zašeptám. „Ve vile jsi nebyla. Tak kde jsi teda byla?” ptá se a mě to příjde jako, kdyby to byl výslech od rodičů. „Projít se” sklopím pohled. Je mi jasné, že jestli se dozví s kým jsem byla, nedopadne to dobře. „Sama?” pozvedne pobaveně obočí. Ví s kým jsem byla, jenom si semnou hraje. „S Harrym” špitnu.