Police or mafia

33❤

Už asi hodinu jen ležím a dívám se na nudný bílý strop. Vyruší mě z toho velmi "zábavného" zírání do stropu otevření dveří. Čekám, že do pokoje vejde Justin nebo Tim, ale místo nich se tady objeví Harry. Překvapí mě to. „Ahoj Samantho” pozdraví mě a já mu pozdrav oplatím. Harry zavře dveře a posadí se na druhou stranu postele, než jsem já.

„co jsi to v noci vyváděla prosím tě?” zeptá se mě a zamračí se. Mezi jeho obočím se udělá vráska. „Nic čeho bych litovala” vydechnu. „Vždyť ses mohla zabít” vyjekne. „O to jde” protočím očima. Nechápu co mu je vůbec do toho. Nezná mě. Zná mě tak jeden den. „Nemůže to tady být to tak hrozné”

„Nemůže? Celé 3 roky jsem žila ve lži. Už jsem u něho kdysi byla”

„Já vím” vydechne „Ty to víš?” vyjeknu. Jak vidím, tak všichni to ví jenom já ne. „Jo. Včera jsme se neviděli poprvé” ušklíbne se. „Super..fakt super” vložím si hlavu do dlaní. „Nemůžeš mě odsud dostat?” podívám se na něho zoufale. „Nejde to. Stejně by tě našel a buď by tě hned zabil a nebo bys trpěla ještě více” sice má pravdu, ale budu si stát za svým, vždyť to musí nějak jít. „A co tady vůbec děláš?” zeptám se ho, abych změnila téma. Kdyby jsme pokračovali v tématu, asi bych se rozbrečela.

„S Justinem jsme něco řešili. Když mi řekl co jsi si udělala, chtěl jsem tě vidět” pousměje se. „aha”

„Budu muset jít.” zvedne se z postele „Ještě se uvidíme” pousměje se a výjde z pokoje.  Však dlouho sama nezůstanu, protože do pokoje vejde Justin.  Posadí se na postel hned vedle mě. Chci se odsunout, ale on dá svou ruku na mé stehno. „Jak se cítíš?” zeptá se mě. Dělá si ze mě ten člověk srandu? „Jak myslíš?” odpovím mu otázkou.

„Nebudu se ti omlouvat. Nic jsem ti neudělal” vyhrkne ze sebe a já na něj pozvednu obočí. Nic mi neudělal? Aha. Jen zakroutím hlavou a mlčím. Dívám se na své prsty, s kterými si nervózně hraju. Nevím z jakého důvodu, ale po tvářích mi začnou téct slzy.

„Hej.. nebreč” řekne Justin a jeho ruka se ocitne na mém rameni. Stočím k němu svůj pohled. „Proč brečíš?” zeptá se mě. Sama nevím, proč teď brečím. Už mi to prostě všechno leze na mozek. „Já chci domů” vzlyknu. „Tady je tvůj nový domov” vydechne a já se snad rozbrečím ještě víc. Překvapí mě co právě Justin udělá. Své ruce přemístí na můj pas a přetáhne si mě na svůj klín. Chci se odtáhnout, ale on mě obejme. Pevně mě stiskne a já svou hlavu zabořím do jeho ramene. I když to nerada přiznávám, je mi to příjemné. Obětí potřebuju. Své ruce omotám kolem něho a on mě ještě více stiskne. Brečím mu do ramene a on mě hladí po zádech. Že by přece jen nějaké city měl?

Je to ironické. Chtěla jsem se zabít kvůli němu, teď brečím kvůli němu a právě teď ho objímám. „Je mi to líto love, ale nemůžu tě pustit” zašeptá „Nechci” dodá a já se na něho podívám.

„Proč?” otřu si slzy hřbetem ruky. Justin se na chvíli odmlčí a jenom se mi dívá do očí. „Protože tě tady prostě chci” dá mi pramen vlasů za ucho. Proč se mi teď zdá milejší? Nijak mu neodpovídám jen se mu dívám do očí a snažím se z nich vyčíst proč je ke mě tak milý. Justinové karamelové oči se vpíjí do těch mých a já na hlas polknu. Justin svou ruku jemně položí na mou tvář a pohladí mě. Jeho rty se až nebezpečně přibližují k těm mým. Nakonec to udělá. Jeho rty se spojí s těmi mými. Neodporuju, ale taky nespolupracuju. Justin mi položí ruku na záda, a tak si mě přitáhne k sobě blíže. Podlehnu mu a začnu spolupracovat. Justin se do polibku usměje a jeho ruce sjedou k lemu mikiny, kterou mám od Justina. Zastavím ho dříve, než stačí cokoliv udělat.

„Prosím ne, nechci to” zašeptám. „Dobře. Tak dneska ne” překvapí mě jeho reakce. Čekala jsem něco jako ‚To je tvůj problém' nebo ‚nezajímá mě co nechceš', ale on řekl zcela něco jiného. „Nemáš hlad?” zeptá se mě a já přikývnu. „Dobře” pousměje se a pomůže mi z něho zesednout. Pomůže mi na nohy a radši mě přidržuje cestou do kuchyně.

Tak jak se vám líbí tento Justin?😎 Že by přece jen nějaké ty city měl?😎

Btw: omluvte prosím chyby.