My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)

Kapitola 55: Jsi pro mě vším

Z pohledu nějakého někoho

"Akane, obleč se. Brzy budeme odcházet"

Akane si četla, když uslyšela Akashiho hlas. Zvedla svůj pohled od textu a podívala se na Akashiho oblečeného spíše do formálního oblečení. Černé sako a kravata, jeho rudé vlasy učesány dozadu, což mu jen přidávalo body už tak dokonalému a profesionálnímu vzhledu.

"Cože? Kam jdeme?" zeptala se Akane s tázavým výrazem na tváři.

"Je tu někdo, koho bych ti chtěl rád představit" jednoduše odpověděl.. a rychle odešel z místnosti, než stihla Akane dát další podrobnější otázky. To povzbudilo její zvědavost. Koho jí chtěl představit? Akane neměla tušení ani slov.

Opatrně si označila dočtenou stránku ve své knize. Zanedlouho byla Akane převlečená a rozhodla se, že půjde s Akashiho výběrem barvy, takže černé šaty.

Pak se rychle vydala k Akashimu, který trpělivě už čekal před jeho osobní limuzínou. A jako správný gentleman, otevřel Akane dveře před tím, než se sám vedle ní usadil.

Když se Akane posadila, první věc, které se všimla, byla velká kytice na prostředním sedadle. Když se podívala pořádně, zjistila, že to jsou bílé lilie.

"Sei-chane? Proč tu máš tu kytici?" zeptala se Akane jistá, že nebyla pro ni, protože si nepamatovala, že by měli něco slavit.

"Je to dárek" odpověděl Akashi, jako by to nebyla ta nejjasněji viditelná věc. Když se oba dva uvelebili, limuzína se rozjela. Zbytek jízdy byl celkem tichý až na pár otázek.

Akane se neustále ptala Akashiho, kam to jedou a koho jí chce představit. Jediné odpovědi, které se jí vždy dostalo bylo 'Je to překvapení'. její zvědavost cestou stále rostla, ale její trpělivost klesala. Chtěla vědět, kdo je ten speciální člověk, kvůli kterému koupil velkou kytici květin, a kvůli kterému jsou tak formálně oblečeni pro jedinečné příležitosti.

Právě během těchto myšlenek si Akane všimla, jak zpomalovat, až se nakonec úplně zastavila. Akane vyhlédla z oka a zmateně se rozhlížela, proč dojeli na toto místo.

Akane pohlédla na pole náhrobků, které stály v mnoha řadách za sebou. Depresivní pohled na místo mnoha mrtvých zjemňovala záře odpoledního slunce z oblohy, na které nebyl ani mráček.

"Sei-chane, proč jsme na hřbitově?" zeptala se Akane červenovláska vedle ní. Tohle nebyl ani jeden z těch hřbitovů, na kterých byla a neměla ani tušení, kdo ze všech pohřbených je. A hlavně co ten člověk, kterému měla být představena? Sraz na hřbitově je poněkud zvláštní.

Ale Akashi nečekaně zůstal zticha. Místo toho si otevřel dveře, aby vyšel ven a následně otevřel dveře pro Akane, jako by tohle dělal už roky.

Než však Akane stihla vylézt ven, někdo jí poklepal na rameno. Otočila se a všimla si až teď, že je celou dobu vezl Shun.

"Seijuro sem nikdy nikoho nepřivedl. To znamená, že jsi tady s ním jako první" zašeptal Shun a Akane zmateně natočila hlavu. Než se stihla zeptat, co tím myslela, vzpomněla si na stále čekajícího Akashiho.

Takže Akane vyleze z auta, ale stále pomatená z Shunových slov a neustále byla nervózní. pak zpozorovala, jak Akashi drží kytici, která ležela na prostředním sedadle. Takže dárek? Měla velkou touhu dát Akashimu další otázku, ale byla si jistá, že jí opět neodpoví.

"Pojď za mnou" nařídil jí a pokračoval na chodníku mezi řadami hrobů s liliemi v ruce. Akane stále pomatená se za ním ihned vrhla, jestli to znamenalo, že se konečně dostane k nějakým odpovědím.