Kapitola 5:Tlukot mého srdce

1.8K 128 15
                                    

Akane

Pořád jsem se nemohla vzpamatovat, z toho, co řekl Sei-chan 'Ještě jsem se nedostal z té doby před 10 lety..' co tím myslel? Bylo by v pořádku myslet si, že mě má pořád rád? Rychle jsem se ale oklepala a praštila se malinko do tváří

" Nedělej předčasné závěry, Akane! A i kdyby, tak by to nic nezměnilo! Pamatuj, pravidlo číslo 3--- " byla jsem v půlce sebepřesvědčování, když jsem najednou do někoho narazila. Po srážce jsem ale zjistila, že mám mokré triko.

"Jejda! Omlouvám se!" koukla jsem se nahoru, a zjistila jsem, že jsem narazila do Hiroseho. Omlouval se, že mě polil svou vodou z hrnku

"Ne, já bych se měla omlouvat, nedívala jsem se km jsem šla. Navíc je to jen voda, takže se to usuší rychle" usmála jsem se na něj, ale on mě pak popadl za ramena

"Sundej si to oblečení teď hned" samolibě se ušklebil

"C-Cože?!" pokusila jsem se od něj dostat pryč, ale byl silnější

"Ty rozhoduješ, ale rychle, nerad čekám" odpověděl, ale já byla zmatená a nevěděla co říct 'Co to s ním je?!'

"No tak, svleč se, nebo buď svlečena. Co z toho to bude?" zahlédla jsem nejasný úsměv na jeho nádherných rtech. Byla jsem jakoby úplně zmražená na místě a cítila jsem jak se mi zrychluje tep. Pak se začal Hirose smát

"Bože! Nemyslím to vážně, jen jsem si dělal srandu!" smál se

"C-Cože?" zakoktala jsem zaraženě v téhle blbé situaci

"Na, vem si tohle a usuš se, jinak to ostatní uvidí přes tričko" uchechtl se a podal mi skvěle poskládaný kapesník. Rychle jsem se podívala na svoje triko a hned se zakryla, když jsem zjistila, co tím myslel

"D-Děkuju.." poděkovala jsem mu po tom, co jsem se usušila

"Žádnej problém, ale měla by ses nějak naučit jak od sebe dostat ostatní kluky, jinak budeš mít velký problémy" poučoval mě Hirose

"M-Myslim že to nějak z-zvládnu, mockrát děkuju" začervenala jsem se a vrátila mu kapesníček

"Díky a ahoj!" řekla jsem a rychle odpochodovala pryč i přes to, že na mě volal.  Ignorovala jsem ho a pokračovala, ale najednou jsem uklouzla

"Kyaaa!" zavřela jsem oči připravena na tvrdej náraz, ale nepřišel. Cítila jsem se jakoby jsem zvnesla. 'Huh? Tohle nějak nebolelo..' Otevřela jsem oči a viděla Hiroseho s obličejem jen kousek ode mne

"Říkal jsem ti ať jsi opatrná, protože voda spadla nejen na tebe, ale i na zem" povzdechl Hirose 'Co to se mnou je? Proč mi zas srdce bije tak rychle?' nemohla jsem si pomoct ale znova se začít červenat nad svými myšlenkami

"Děkuju.." poděkovala jsem a zvedla se zpět na vlastní nohy. S jeho oblečením vypadal hubený jako hrábě( a/n co je to sakra za přirovnání?! xD)  ale svaly měl. Postáváním vedle jeho širokých ramen jsem na něj měla dobrý výhled, i na jeho svaly. Mé myšlenky začal přehlušovat tlukot mého srdce. 

"To je jedno, pojď půjdem zpátky do třídy" usmál se a šli jsme zpátky

".. Víš... i přes to škádlení.. jsi opravdu hodný.." zamumlala jsem při cestě

"Co kdyby jsi zjistila, že mám jiný důvod, proč na tebe být hodný? Co když jsem na tebe hodný jen proto, aby jsi přestala být tak ostražitá a mohl jsem se na tebe jen tak někde vrhnout, kdy to budeš nejméně očekávat? Co si o tom myslíš?" uchechtl se a přiblížil se ke mně, aby viděl líp moji reakci

My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)Where stories live. Discover now