My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)

Kapitola 11: Rozdíly v úrovni

Z pohledu Akane

Kompletně překvapená jsem cítila jeho jemné rty. Obě naše oči jsou zavřeny. Nepřestává mě líbat a jsem si jistá, že na nás všichni upřeně zírají, ale nijak mě to netrápilo. měl ruce obmotány kolem mého pasu a cítila jsem se skvěle.... cítila jsem se.... že je to tak správně

Když se pak jemně odtáhl, dívala jsem se mu do jeho dvojbarevných očí. "S-Sei-chan..." otevřel ústa aby něco řekl, ale hlas nějakého muže ho přerušil

"Co to má znamenat?!" otočila jsem se a uviděla muže s červenými vlasy a oky, hned jsem věděla kdo to je. Tohle byl Sei-chanův otec. Dost ho připomínal

"Přijď teď hned do mé kanceláře!" řekl a uzavřel celý večírek. Cítila jsem jak se na mě všichni dívají se stejným výrazem 'Kdo je ta holka?' a pak pomalu všichni odešli. Cítila jsem se nepříjemně, tak jsem se schovala za Sei-chana. Ten pak ale vyšel ke schodům, které zřejmě vedly do kanceláře jeho otce

"Půjdu s teb--" nedokázala jsem pokračovat, když jsem navázala oční kontakt s jeho otcem. Zíral na mě ze shora, jako bych byla jen nějaký nesmysl. Pokusila jsem se nadechnou, ale sotva jsem dýchala. Nemohla jsem přemýšlet natož mluvit. Byl tak děsivý, chladný pohled plný nenávisti

"Zůstaň tady" Sei-chan si stoupl přede mne a tím mě zachránil. Cítila jsem jak se mi začalo uklidňovat srdce při pohledu jen na něj. Všechen nátlak se vypařil jenom při tom, když jsem uslyšela jeho hlas.  Pak jsem se dívala jak pomalu šel za otcem. Stála jsem uprostřed schodů, když se mi do hlavy navalily všechny myšlenky

'Proč mě Sei-chan políbil?' 'Miluje mě?' 'Co se to děje?'

Při pomyšlení na to všechno jsem zčervenala, ale nejvíc mě trápila jedna věc. Proč si musel jít promluvit se svým otcem. Jeho otec vypadal hodně naštvaně....  zvědavost mě překonala a vyšla jsem po schodech nahoru, dokud mě někdo nezastavil

"Nechoď tam, ještě to zhoršíš" podívala jsem se za sebe, abych viděla kdo mě zastavil. Horose

"Co tím myslíš?" zamračila jsem se

"Nechápeš situaci v které teď jsi? Akashi teď všem odhalil, že má holku! Média budou šílet! A co tam asi bude, až zjistí, že jsi ze sirotčince?!" zařval 

"T-Tak by jsem jim měla říct pravdu! Že to není doopravdy!" pokusila jsem se nějak dostat z jeho sevření, ale marně

"Tím nic nevyřešíš! Nikdo ti věřit nebude! Právě teď všichni viděli, jak Akashi políbil nějakou holkou! A řekněme, že kdyby ti uvěřili, tak jeho pověst půjde ke dnu! Stane se někým, kdo se bude líbat s kde jakou holkou!" pokračoval

"T-Tak... co mám teda dělat?" zeptala jsem se

"Není tu nic co by jsi mohla udělat..... můžu ti dát jen jednu radu. Odejdi" odpověděl

"C-Cože? Co tím myslíš 'odejdi'?" zamračila jsem se

"Ode dneška přijde mnohem víc věcí, které tě zraní. Přestaň se vším, přestaň bát jeho holkou, jeho služkou" řekl

"Já.." sklonila jsem hlavu, aby mi nebylo vidět do očí

"Tvůj vztah s Akashim nikdo nikdy nepřijme. Je to kruté, ale je to pravda." pokračoval dál

"Ale... nemám kam jít.."zamumlala jsem

"To je v pohodě, můžeš zůstat u mě" usmál se

"..Takže... když odejdu...tak bude mít Sei-chan míň problémů?" zeptala jsem se a cítila jak se mi chtělo brečet

"Jo, když v tichu odejdeš, tak nebudou žádné následky... Oni už média nějak zvládnou" řekl

"Tak.. já teda odejdu.." zamumlala jsem

"Dobrá volb--" chtěl pokračovat, ale přerušila jsem ho

"AŽ SE ZMRAZÍ PEKLO!" zařvala jsem a Hirose se lekl

"Myslel jsi si, že odejdu jen tak?! Dlužím mu 500 milionů! A neuteču, dokud mu nesplatím celý dluh!" pokračovala jsem

".. A-Ale co Akashi?" podařilo se mu promluvit, když se zotavil z šoku

"Sei-chan není slabý na to, aby něco jako tohle nezvládl. Myslím že měl něco v plánu když mě p-políbil.... Musíš to vědět mnohem víc než ostatní, že on nedělá věci bez rozmyšlení." vysvětlila jsem a setřásla jsem jeho ruku a vyšla po schodech. Šla jsem po dlouhé chodbě plné dveří a přemýšlela, které z nich by to mohly být. 'Pořád nemůžu přijít na to, proč mě Sei-chan políbil...možná... jen možná by mě mohl milovat..'

Po cestě jsem zčervenala, dokud jsem najednou neuslyšela slabě jeho hlas. Poslouchala jsem a vydala se po zvuku, který mě dovedl k velký dřevěným dveřím. Přitiskla jsem ucho na dveře, abych lépe slyšela, o čem mluví

"Kdo ta holka je?! Neříkej mi, že je to opravdu tvá přítelkyně! Nedovolím, aby nějaká holka bez úrovně byla tvoje přítelkyně!" řval jeho otec a já sebou trhla 'Bez úrovně..'

  "Jen splácí svůj dluh tím, že bude má falešná přítelkyně. Jen ji používám k tomu, abch se zbavil svých faninek" odpověděl a já cítila jak se mé srdce roztříštilo na milion kousků 'Jen mě využil...jak mě to mohlo vůbec napadnout.. Jasně že mě nemiluje....co jsem vůbec čekala?'

"I tak, okamžitě se s ní rozejdi. Nemusí to být takhle holka, ne? Najdu ti jinou vhodnější--" pokračoval jeho otec, ale byl jím přerušen

"Nemyslím si, že to je velmi dobrá volba. Všichni co byli na dnešním večírku by si poté mysleli, že si budu takto zahrávat s každou holkou. To by nezanechalo nejlepší reputaci"  vysvětlil 'Sei-chan je z bohatých, mezitím co já mu nesahám ani po kolena... není nejmenší šance, že by jsme spolu mohli být... i když to všechno vím... pořád to hrozně bolí'

"Nechám to být jen na teď, jakmile to bude možné tak se s tou holkou přestaneš setkávat!" povzdychl si jeho otec ' Přestat se.... setkávat?... to nechci! Sei-chane..... řekni něco!'

"...Rozumím" odpověděl a já tam stála a cítila vodopád slz téct po mé tváři. Bolest v mém srdci byla nezvládnutelná. Cítila jsem se, jako by se mi hroutil celý svět, celé mé tělo ztuhlo, v hlavě jsem měla takový zmatek, že jsem si nevšimla Sei-chana vyjít ze dveří dost překvapeně

"Akan--"  nechtěla jsem slyšet co řekne, tak jsem se rozběhla pryč. Byl samozřejmě rychlejší a během pár vteřin mě dohnal a přitiskl mě ke zdi

"Nech mě!" křičela jsem, ale k ničemu mi to nebylo

"Akane! Poslouchej mě! To co si tam slyš--" pokoušel se mi to vysvětlit ale já jen nesouhlasně třásla hlavou

"Nechci to slyšet! Už jsem slyšela dost a rozumím tak mě nech jít! Jen hraju že jsem tvoje holka! Jen jsi mě využíval!" řvala jsem

"Akane! Nařizuji ti aby jsi mě poslouchala!" začal šílet

"Ne! Ne! Ne! Neposlechnu tě!" řvala jsem dál a podívala se naléhavě do jeho oči

"Akane, ty se mě poslechneš" zasyčel, ale v jeho hlasu byl cítit smutek a v jeho očích také

"Promiň... vždy tě poslechnu. Jen ne dneska " moje slova ho překvapila a já využila příležitosti a odstrčila jsem ho. Pak jsem se rozběhla pryč 'Jen jsem si něco namlouvala..'

------------------------------

bam

no jsou prázdniny tak by mohla přijít ještě další část :D

trpělivost :D