My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)

Kapitola 42: Sílím

  Omlouvám se za jakékoliv chyby a kdo je uvidí, tak mě prosím upozorněte!(a že jich tam dneska bude..)

taky v půlce textu budou klasické uvozovky a v té druhé uvozovky co píšu já... můj helper to psal totiž asi přes Word :D 

------------------------------------------------ 

,,Dobré ráno," usmála jsem se, když jsem po návštěvě u Sei-chana vstoupila do třídy.

,,Dobré ráno, jak to včera šlo?" zeptala se Erika.

,,...žádný postup..." povzdechla jsem si. 

,,Nebuď tak skleslá, ještě pořád máš spoustu času," povzbudil mě Hirose.,,Ale já zkrátka nevím, jak ho přimět, aby si na mě vzpomněl," pravila jsem zamračeně.

,,Hmmm...co si s ním zopakovat věci, které jste spolu zažili?" navrhla Erika.

,,Jo! dobrý nápad! Prostě s ním musíš udělat všechny ty věci znovu! Jsem si jistý, že mu to vrátí některé vzpomínky zpátky," přitakal Hirose. 

,,..To by vlastně mohlo fungovat..." přikývla jsem po zvážení Eričina nápadu. 

,,Takže začneme tvým prvním setkáním s Akashim. Jak jste se poprvé potkali?" zeptala se Erika.

,,Bylo to před deseti lety...já...spadla na zem..." rozpaky jsem se orosila. 

,,Eh! takhle jste se seznámili?" ujišťoval se Hirose. 

,,...Jo..." přikývla jsem a snažila se nedat najevo, jak moc trapně se cítím.

,,Okey, takže...co se stalo pak?" vyptávala se Erika. 

,,um...Sei-chan mě vzal k němu domů...a nechal mě u něj pracovat jako služka." odpověděla jsem. 

,,Co jsi nosila?" zajímal se Hirose. 

,,N-no...uniformu...služky..." zrudla jsem. Moje dětství bylo tak trapné. 

,,Dobře, s tím se dá něco dělat. Navštívíš Akashiho v nemocnici oblečená jako služka, a až se potkáte, tak spadneš. Pochopilas to?" shrnul to Hirose.(inteligentní vsuvka od jiujicu: Nechci nic říkat, ale takhle blbej nápad bych nedostala ani já, a to jsem chodící továrna na blbý nápady.)

 ,,T-to ne! to nemůžu udělat!" vyjekla jsem v panice. 

,,Akane, ty snad nechceš rychle vrátit Akashimu vzpomínky?" pronesla Erika vítězně. Proti tomu nemůžu protestovat. (Další inteligentní poznámka od jiujicu: měla bys protestovat, protože z tohohle vzejde leda tak soudní příkaz o nepřibližování se.)  

,,Já...udělám to..." vzdala jsem se, ale pak jsem si všimla, že oba drží kameru. (k tomu kde jí proboha vzali, se jiujicu raději nebude vyjadřovat.) 

,,Nemyslíte si, že si to užíváte nějak moc?" znovu jsem se rozpaky orosila. ,,Já...já si vážně nemyslím, že tohle můžu udělat!" protestoval jsem, zatímco mě Erika s Hirosem táhli k Sei-chanově nemocničnímu pokoji. 

Na sobě jsem měla černé nadýchané krátké šaty s krátkými rukávy s bílou zvlněnou a uplou zástěrou ozdobenou dvěma černými mašlemi, kostkovanou mašli a bílé podkolenky. vlastně to oblečení bylo velmi podobné tomu, které jsem na sobě měla před deseti lety.

,,Už jsi došla moc daleko na to, aby ses mohla vrátit." ušklíbla se Erika.

,,A-ale tohle je vážně ponižující," zrudla jsem. 

,,Neboj, neboj, vypadáš roztomile, mrkl na mě Hirose. 

,,To není ten problém!" zajíkla jsem se.