My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)

Kapitola 6:Nová práce

pohled Akane

Hřiště pohlcoval dusivé vedro a ozýval se těžký dech.  Míč, který byl hozen v napínavém zápase, se odrazil od koše, tvořící zvuk snadno slyšitelný po celém místě. Mezi všemi natahujícísemi rukami, byl nejvyšší Ekichi a tak byl ten, co dopadl s míčem v rukách na zem. Okamžitě míč hodil, ale Hirose běžel už v moment, kdy se Ekichi dotkl míče a tak dopadl na místo, kam Hirose stihl doběhnout. Vykopnutím své levé nohy, pravé ruky, která sahala jak nejdál mohla, chytil míč. I přes švihnutím své ruky, zůstal míč u něho. 

Házel s míčem o zem a vytvářel tím zvuk trhající uši.  Pak se rozběhl a se stálým zvukem se hrnul vpřed, ale pak se před něj dostal Kotaro. I přes to že byl menší než Hirose, byl lepší než se zdá. Podařilo se mu zastavit Hiroseho, když chtěl hodit míč.  Kotaro na něj zíral né s tak milým pohledem přes jeho dlouhé řasy. I přes to Hirose běžel dál bez jediného mrknutí. Kdyby se teď zastavil, rychle by ho dostihla obrana. Rány vytvářející míčem s byly do rytmu jeho srdce.

Neměl v úmyslu se hýbat z leva do prava. Tohle je Kotaro. Takové chabé věci by na něj nefungovaly. Nebyl protivník, přes kterého se dostanete jen tak. Hirose před něj skočil pravou nohou svisle dopředu s popotáhnutím jeho levého ramena dozadu a s míčem vysoko nad hlavou. Kotaro vyskočil v pravou chvíli.

Když se však porovnala výška osoby a skoku, tak byl Kotaro bezmocný. Hirose se na něj z výšky podíval a na pot tříštící se kolem, těžko říct, čí byl

Na chvíli to vypadalo, jaky by nefungovala gravitace, jaky by je nadnášel vítr. Hirose si ve vzduchu přitáhl míč k břichu a pak k pravé ruce. Kotaro nespouštěl oči z míče. Pak Hirose udělal s pravou rukou oblouk a míč byl  hozen do vzduchu a oni byli zpátky přitaženi k zemi. Když dopadli na zem, byl už jen slyšet zvuk míče v koši

"Wow... ten kluk je dobrý.." řekl Reo stojící vedle mne, pozorující zápas, zatím co já jsem vše zapisovala i s počtem faulú

".." Sei-chan jen tiše všechno sledoval, ale pak mi poklepal na rameno. Pochopila jsem co tím myslel a podala mu papír se všemi informacemi

".. je dost dobrý na to aby se dostal k ostatním.." Řekla jsem, ale on na to nic neřekl a díval se na papír. Chvíli po tom se váhavě rozešel k trenérovi.'Co ho drží tak moc zpátky?'

"Um.. půjdu všem naplnit lahve s pitím" řekla jsem před odchodem z tělocvičny. Když jsem se dostala na místo, všimla jsem si bazénu hned vedle. Zvědavost mě překonala a já šla blíž. Bazén měl tvar obdelníka se zaoblenými rohy. Byl naplněn křišťálovou vodou ani trochu zakalenou. Naklonila jsem se trochu a dívala se do hloubky bazénu. Na vodě se vytvářely malé vlnky se zářícím odrazem světla slunce. Voda dávala dojem, že bych se po ní mohla projít a přesto se nenamočit. Strčila jsem do vody své prsty a užívala si pocit ochlazující vody, ale pak jsem si vzpomněla, že by se Sei-chan naštval, jestli se brzo nevrátím. Zvedla jsem se, ale najednou mě vystrašil něčí hlas.

"Co tu děláš Akane?" otočila jsem se, ale zhoupla jsem se tak že jsem cítila jak padám do vody

"Hej!" natáhl se Hirose pro moji ruku

"Ahh!!" zatáhla jsem ho za ruku a 'šplouch'....(taky vám to slovo zní tak vtipně? xD)

"Omlouvám se!" řekla jsem hned po tom co jsem se vynořila z vody

"To nevadí.. stejně mi bylo vedro" zasmál se a já zpozorovala jeho promočené oblečení. Jednoduše mě vyzdvihl a položil na okraj bazénu. Dívala jsem se na něj, jako by byl z drama v televizi. Vypadal tak neodolatelně s jeho medovými vlasy