Kapitola 47: Dohánění ztraceného času

831 61 7
                                    

Z pohledu Akane

"..Moc světla"zamračil jsem se, když mi na obličeji přistál paprsek slunce mezi záclonami. V momentu, když jsem se otočila a podívala na strop, došlo mi, že nejsem ve svém pokoji. 'Spala jsem v Sei-chanovo pokoji...'

"Dobré ráno Sei-chane.." řekla jsem a podívala jsem se vedle sebe, ale tam nikdo nebyl.

"On už je vzhůru? Zajímalo by mě, kde je..?" říkala jsem si sama pro sebe a dotkla se teď už chladné druhé části postele. Zvedla jsem se a šla ho hledat. Nakonec jsem ho našla v obývacím pokoji, kde četl na křesle noviny. Sluneční paprsky z oken ozařovaly jeho soustředěnou tvář. Vypadal překrásně.

"Dobré ráno. Pomiň, že jsem spala tak dlouho.." řeknu a Sei-chan letmo podívá mým směrem a pak opět věnuje svou pozornost novinám.

"Aka--" nenechám ho dokončit a skočím mu do řeči, jelikož odpověď na nevyřčenou otázku už vím.

"Ano, hned ti to kafe udělám" zasmála jsem se. Po chvíli jsem se vrátila s šálkem plný kávy a vhodila do něj 3 kostky cukru a nalila hodně mléka, které jsem mu pak dala na stolek.

"Tady to je, Sei-chane" usmála jsem se a on s pozorností stále upřenou na noviny kývl. 'Asi je do toho opravdu hodně zabraný. Připadám si speciální, když jsem jediná, kdo tuhle jeho stránku může vidět..'

"Čemu se směješ?" zeptal se Sei-chan, když se podíval na můj veselý výraz.

"O-oh promiň" začervenala jsem se a Sei-chan se na mě podezřívavě podíval.

"O-Opravdu to nic není!" zatřásla jsem hlavou, ale Sei-chan se jen více zamračil.

"Chutná trošku jinak, než to, jak jsi ho dělala předtím" povzdychl si Sei-chan.

"Cože?" natočila jsem nechápavě hlavu na stranu.

"Ta káva" řekl Sei-chan a položil hrneček na stolek.

"Co to.. udělala jsem něco špatně?" začala jsem panikařit.

"Ochutnávala jsi to?" zeptal se mě.

"Ne.." zatřásla jsem nesouhlasně hlavou.

"Tak to pojď ochutnat" řekl.

"Dobře... Promiň. Možná ještě furt napůl spím.." omlouvala jsem se 'To je tak trapné. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem to zkazila..'

Zvedla jsem se a chystala jsem se jít do kuchyně, kde byl zbytek kávy, ale Sei-chan mě zastavil. Překvapeně jsem se na něj podívala.

"Kam jdeš?" zeptal se.

"Do kuchyně, abych to mohla ochutnat" odpověděla jsem.

"Ale vždyť je přímo tady" řekl a ukázal na hrníček. Trošku si z něj usrkl a pak se zvedl.

"Mmm!" než jsem se stihla vzpamatovat, jeho tvář byla najednou hned před tou mojí. Ucítila jsem jeho rty na mých a jak se mi do pusy dostalo něco horkého.

"Neříkal jsem to? Chutná to trošku jinak, že?" ušklíbl se Sei-chan.

"C-cože? Nerozpoznám to.." zakoktala jsem se, ale on mě políbil znova. Jeho vášnivé polibky posílaly příjemné vlny po celém mém těle. Po chvíli mě propustil a oba dva jsme lapali po dechu.

"Tenhle výraz se mi opravdu líbí" ušklíbl se Sei-chan.

"C-co to do tebe najednou vjelo?" zamumlala jsem s pořád se zrychleným dechem. Sei-chan se hluboce zasmál, jasně pobavený.

My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)Where stories live. Discover now