My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)

Kapitola 9:Sportovní festival

  (╯°□°）╯︵ ┻━┻  

jak se to stalo? Ani jsem nepočítala že už to bude 1.3k shlednutí, 159 hlasů(!)... miluju vás všechny :D

btw to dole je náš pes xD bojí se ohrátky :D

Pohled Akane

"Takže oni jsou vážně spolu?" "Tomu se mi nechce věřit" "Já myslela že to byl jen nějaký drb!" přikrčila jsem se, když jsem slyšela všechny kolem povídat o vztahu mě a Sei-chana

"Všechen tenhle povyk je otravný..." povzdychl si Sei-chan

"No, ale ty jsi byl ten co to všem oznámil.." zamumlala jsem

"Až se tě někdo zeptá na náš vztah, tak prostě mlč a nic neříkej. Je to fakt otravný" naštvaně se na mě podíval a já kývla, protože jsem věděla, že bych ho stejně nedokázala odmítnout 'I když to stejně byl on kdo to všechno začal!'

"Akashi-kun! Pomohl by jsi nám prosím se soutěži přetahování lana? Všichni učitelé mají něco jiného na práci" přiběhl k nám jeden z chlapců ze studentské rady po pomoc

"Dobrá, Akane ty máš teď nějaký volný čas" s tímhle Akashi odešel a já konečně měla šanci si festival užít a já se těšila na všechny připravené soutěže.

"Do toho! Třída 5!!" povzbuzovala jsem naší třídu, dokud do mě nenarazila jedna z holek

"Omlouv--" zastavila jsem se, když jsem zjistila, že dívky přede mnou byly Akashiho fanynky

"Hej! Je pravda, že chodíš s Akashim?" zeptala se mě jedna z nich a já si povzdechla, protože tohle bylo asi už po stý, co mi někdo položil tuhle otázku

"Já-" zastavila jsem se, když jsem si vzpomněla na Sei-chanova slova 'Když se tě na to někdo zeptá, prostě buď zticha. Je to dost otravný' 

"Co?! Ty mě budeš ignorovat?! Odpověz mi!" trvala na svém, ale já prostě odešla

"Co je se všema?! Nejdřív Erika a teď tahle" zastavila jsem se, když jsem jí slyšela zmínit jméno Eriky

"Máš pravdu... byla včera trapná... žárlit na někoho jako je ona, nevím jestli by jsem se s ní měla ještě bavit" když jsem to slyšela, hned jsem se rozběhla hledat Eriku. Netrvalo mi to dlouho. Našla jsem jí sedět na lavičce, jak se dívá soutěže.. oprava... na Sei-chana

"Ugh... Eriko!" zavolala jsem na ní, aby se otočila

"O tom co všichni řík--" nestihla jsem to dokončit a Erika mě přerušila

"Netrap se tím" povzdychla si

"Cože?" naklonila jsem nechápavě hlavu na stranu

"Nepotřebuji to všem vysvětlovat, aby mě pochopili... potřebuji jen jednoho člověka.... aby mi rozuměl" na tváři se jí objevila trocha růžové, ale než jsem stihla být dotknuta tím co řekla,začala na mě řvát

"Co tu jen tak stojíš! Sedni si konečně!" nařídila mi a já rychle poslechla. Bylo to hrozně dobrý vidět její roztomilou stranu

"Č-Čemu se směješ?..." zeptala se 

"To nic" usmála jsem se 'Konečně mám první kamarádku'

"Víš... fakt jsem tě nesnášela.." řekla a já cítila, jakoby mě probodl neviditelný šíp