Kapitola 17: Je to důležité

1.3K 113 13
                                    


Z pohledu Akane

Dneska byl ten dlouho očekávaný tréninkový tábor. Budeme tu 4 dny a 3 noci. Dívala jsem se na Kotara, jak běží s míčem ke koši. Hodil ho na koš, ale míč se odrazil a chytil ho Sei-chan, který hrál proti nim, a hodil ho zpět do koše.

„Kotaro, nechvátej, když házíš míč a vždy mysli na to kde jsou ostatní" poučoval ho Sei-chan

"Aaaaanoooo..." odpověděl mu Kotaro a už vypadal dost unaveně. Hráli už několik hodin bez přestávky, tak není divu, že jsou všichni tak unavení

" Wow.. Sei-chan je opravdu úžasný. Kolik bodů to už je?" podívala jsem se na skore a nemohla jsem si pomoct, ale dívat se na to s otevřenou pusou 117 x 83

"No tak je přece kapitán" řekla a Erika a pyšně si zkřížila ruce na prsou

"Ah, počkat" řekla jsem a zvedla se. Zapískala jsem a přinutila tím všechny, aby se podívaly na mě

"Omlouvám se, že přerušuju, ale střední obrana by si vždy měla dávat pozor, kde je míč a protivníci. Představujte si situaci, kdy se míč dá vzít.... je to něco, co jsem četla z jedné knížky..." řekla jsem a postupně ztišovala, protože jsem si nebyla jistá, jestli to za to stojí je zastavovat

"Akane má pravdu, myslete na to a hned jak to půjde, pokuste se sebrat míč" Sei-chan se na mě podíval a kývl na souhlas. Úlevně jsem si oddechla a oni se vrátili zpět k tréninku

"Sama jsi dost úžasná, pamatovat si věty, které jsi četla jen jednou" řekla Erika

"Není to nic proti tomu co dokáže Sei-chan... jinak díky že jsi přišla, je fajn tu mít někoho, kdo mi pomůže" usmála jsem se

"Přišla jsem kvůli Akashimu" našpulila rty

"Já vím" zasmála jsem se

"A-Ale možná jsem přišla i kvůli tobě.." zamumlala a já na ní zírala s pusou dokořán

"Opravdu?" zeptala jsem se

"Řekla jsem možná! M-Možná!" zčervenala

"Jsi fakt hodná" zasmála jsem se

"..nejsem tak hodná, jak si myslíš.." řekla

"To neříkej, už jen to že jsi přišla, tě dělá takovou" smála jsem se dál

"Takže říkáš, že jsem o trochu lepší, něž někdo normální ana všechny hnusný?" zeptala se

"Ale noták, vždyť víš, že to tak nemyslím" ze srandy jsem do ní dloubla, než jsem si najednou všimla, že hodil míč Reovi, který běžel přes hřiště. Pak mu ho poslal zpět a Sei-chan, udělal tříbodový hod( a/n nevim jak to jinak přeložit- dívala jsem se na knb jen v anglkičtině :D ) a míč spadl do koše hned co se ozval konec zápasu.

"Obránci, vždy když vidíte nějakou šanci zaútočit, tak to udělejte. Celou hru bránit míč nemůžete. Dobře, pro dnešek už to stačí" řekl Sei-chan a s těmi slovy všichni spadli na zem únavou

"Dobrá páce všichni! Paní mi řekla, že už je volná koupelna, tak si tam pak všichni zajděte. Potom by už mohla být večeře hotová, tak přijďte" usmála jsem se a najednou se všichni zvedli, jako by jim nic nebylo

"Dneska bude jídlo od Akane-chan a Erika-chan, že jo?" zeptali se kluci a já pomalu kývla

"Tak dobrá! Všichni rychle umejt!" zajásali a odběhl do sprch. Všichni až na Hiroseho

My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)Kde žijí příběhy. Začni objevovat