My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)

Kapitola 47: Dohánění ztraceného času

"Máš červený obličej"řekl s úsměvem.

"A čí vina to asi je?" našpulila jsem rty a pak se jeho rty znova přitiskly na ty mé. Opět mě vášnivě líbal a teď už jsem nevyla schopná cítit kávu na jeho rtech nebo cokoliv jiného. Předtím, než mi dojde, co dělám, se o něho rukama opřu. Kompletně se mu poddám.

"Sei-chane..." zamumlala jsem.

"Copak?" zeptal se. Jeho ruce mi sjely z vlasů ke tvářím.

"Je to jen první věc, co jsem dneska za ráno stihla. Co se děje?" zeptala jsem se.

"Co tím myslíš?"

"Jsi takový víc... vášnivý" odpověděla jsem a vyhýbala se očnímu kontaktu. Cítila jsem se hrozně trapně a má sova se ze mě sotva dostávala, takže nakonec jsem je jen zamumlala.

"Nic se mnou není. Je něco špatně na tom, že chci políbit svoji holku?"zeptal se Sei-chan a já jsem stále nebyla schopná odpovědět. Jenom mluvení s ním bylo teď obtížné.

"..Nemám žádný velký důvod. Jenom jsme prostě včera jsme neměli dos času, tak chci všechno dohnat už ráno. Měla by jsi být vděčná" ušklíbl se opět Sei-chan.

'Mám to vzít tak, že už to chtěl udělat o honě dřív? A že to vše dohání až teď? Tak v tom případě...jsem z toho velmi šťastná'

"Když se takhle usmíváš, tak chci vědět co se ti honí hlavou tak moc, že to nejsem schopný vydržet" řekl Sei-chan a vyrušil mé myšlenky.

"Usmívám se jak?" zeptala jsem se.

"Jako by jsi byla neuvěřitelně šťastná" odpověděl mi na to.

"... je to, protože jsem s tebou Sei-chane. Viděla jsem tolik tvých stránek a i přestože vím, jak moc jsi zaneprázdněný, tak si vážíš každé chvilky, kterou spolu strávíme.. a to mě činní šťastnou" usmála jsem se znova, ale tentokrát do jeho hrudi, protože jsem nechtěla, aby mě viděl.

"Vždycky si na tebe udělám čas Akane..A protože dneska máme čas, tak co kdyby jsme vyrazili ven?" navrhl Sei-chan a mé oči se rozzářily.

"Takže rande?" zeptala jsem se a Sei-chan kývl.

"Aby jsme všechno dohnali" dodal.

"Tak jdem, tak jdem!" zajásala jsem.

---------------

"Hmmmmmm. Napadá tě něco, na co by jsme šli?" zeptala jsem se, když jsme naši cestu ukončili u kina.

"Ano je, ale nechám tě vybrat, protože každý máme rád něco jiného" odpověděl mi.

"Asi nakonec půjdeme na cokoliv, co se bude líbit tobě" usmála jsem se.

"Jsi si jistá..?" ušklíbl se a já kývla - počkat. Proč se tak ušklíbal?

Z pohledu nějakého někoho

Už to bylo 10 minut, co film začal a Akane už těžkly víčka. Ihned litovala svého rozhodnutí, že nechá Sei-chana vybrat film. Už od začátku slyšela jen anglický hlas s hlubokým přízvukem, který mluvil o první světové válce. 'Neberte to špatně. pořád sleduji děj a některé části jsou dokonce zajímavé, ale stejně. Historický film? Kdokoliv jiný by dal přednost akčnímu, romantickému nebo dokonce hororovému filmu'

Akane pohlédla na Akashi a podezřívala ho, že ani na vteřinu nemrkl. 'Co je na tom filmu tak zajímavého?'

Mezitím se Akashi pobaveně díval na film před sebou. Ale nebyl to film, který ho pobavil. Ale to, že Akane do sebe rvala popkorn aby neusnula a pak jí zase spadla hlava k rameni.

Zanedlouho ucítil něco na svém rameni. Pousmál se nad jejím nevinným výrazem a setřel jí pár drobků od popkornu z koutku úst.

Když se začaly ve filmu objevovat vážné věci, jeho pozornost se obrátila zpátky na něj.

Ale sledovat spící Akane bylo rozhodně lepší.

----------------

"Líbí se ti ten film? Není náhodou ani trošičku nudný? Ne počkat... na tohle neodpovídej" Akane se masírovala krk po příšerné pozici, ve které usnula.

"Na tohle by jsi se měla zeptat spíš Shintara" zasmál se Akashi.

"Shintaro? Kdo to je?" zeptala se Akane.

"Ah vlastně. ty jsi je ještě nikdy nepotkala. Představím ti je tedy, Generaci zázraků" usmál se na ni Akashi.

"Generaci zázraků? Aha! myslíš tím ten nejsilnější tým ze Střední školy Teiko?? ty jsi byl jedním z nich, viď Sei-chane?" vzpomněla si Akane.

"To je pravda. Midorima Shintaro byl také jedním z nich" kývl Akashi.

"Eeeeeh, teď se s nimi všemi chci určitě seznámit! Jsem si jistá, že jsou všichni hodní...a úžasní jako ty Sei-chane!"  usmála se Akane a Sei-chan se na ni překvapeně podíval.

"A-ale určitě nemohou být lepší než ty! Pro mě nebude záležet na tom, s kým budeš porovnává, protože pro mě budeš vždy číslo jedna ty!" podívala se na něj Akane a Sei-chan si už nemohl pomoct a přitáhl ji k sobě do pevného objetí.

"Jsi až moc roztomilá Akane.." povzdychl si Akashi a Akane opět ucítila, jak se jí do tváří hrne teplo.

"...S-Sei-chane.." Akane nevěděla, co má dělat. Akashi pak najednou vytáhl mobil z kapsy.

"Proč se s nimi nesetkáme ještě dnes?" navrhl Akashi.

"Koho?" zeptala se nechápavě Akane.

"Přece Generaci zázraků. Představím ti je" řekl Sei-chan a vytočil nějaké číslo.

"Cože? Co? Teď? Neměli jsme se jich radši zeptat dřív? Myslím, že teď nebudou mít všichni čas.."zamračila se Akane

"Neboj se. Jestli jim to řeknu já, ta jsem si jistý, že tam budou ještě dřív" ušklíbl se Akashi.

"Ale i tak... budu se cítit docela trapně, když budou muset přijít jen kvůli mě" zamumlala Akane.

"A já už ti říkal, že na tím nemáš přemýšlet. Jsem si jistý, že tě velmi rádi poznají. A jestli je to něco, co ty chceš, tak ti to dám" usmál se Akashi.

"I když to nebude v mých silách, udělám vše pro to, aby jsem ti dal vše, co mám" dokončil Akashi.

"...Děkuju.." poděkovala Akane a pak Akashi začal mluvit k osobě, která to zvedla.

"Ah Shintaro, to jsem já. Mohl by jsi sehnat všechny před můj dům? Nejlépe přesně za  minut?" zeptal se Akashi a po pár dalších větách hovor ukončil.

"Tak pojď Akane" Akashi k ní natáhl ruku a Akane ji s radostí vzala.

"Jsem z nějakého důvodu dost nervozní" řekla Akane, ale také se nemohla dočkat, až je pozná Generaci zázraků.

"Jsou velmi zajímaví a jsem si jistý, že se ti budou líbit" ujistil ji Akashi.

"Opravdu? Tak to doufám, že se z nás stanou přátelé" usmála se Akane.

------------------------------------------------

Tak teď vám budu přát aby jste zvládli 14 dní bez kapitoly a já se budu snažit přidat hned co přijedu :D

Doufám že se kapitolka líbila :)

A UŽIJTE SI PRÁZDNINY MÁJ HŮMNS!