Láska z nenávisti ✔

45.kapitola

Pohled Kim

Jeho tmavě černé vlasy mu dorůstaly až k ramenům. Vypadal, jako by měl hřívu. Neměl starý vzhled. Teď byly jeho oči bez známky nadšení, lásky či radosti. Dříve to byla právě něha, co se skrývala v jeho očích. V očích mého táty. Vlasy neměl dlouhé, nýbrž vyholené. Zásadně nenosil vlasy, říkával, že jsou s nimi jen problémy. Jako malá holčička jsem mu vždy jeho holohlavou hlavu hladila a leštila. Neptejte se, proč jsem mu leštila hlavu. Zkrátka se mi líbilo, když jeho hlava byla lesklá. Nebyl ani vypracovaný, byl to prostě táta. Teď přede mnou stojí sexy vymakanej chlap ve středním věku, s lví hřívou a s pronikavě žlutýma očima. Úplný opak mého otce, přes to ho poznávám.

„Je to už dávno“ vysloví jako první větu. Jedna slza mi steče po tváři. „Jenom kvůli tomuhle si nás opustil?“ setřu si slzu, která už našla místo na mé tváři a rozhodím rukama.
„A divíš se?“ pozvedne obočí.
„Jasně, že divím“ protočím očima „proč jsi tady?!“ Muž přede mnou, tedy Timothy Parker se zasměje. I smích má jiný.
„Proto, abych tě dovedl k Daně“ řekne, jakoby to byla samozřejmost.
„Tam si dojdem sami“ prsknu. Ty city, které jsem tak moc cítila k tátovi se pomalu měnily na vztek. Vždycky jsem si představovala, jak mu skočím kolem krku. Místo toho se hádám s chlapem, co se podobával mému otci. „Zníčil si ji“ zadívám se mu do očí. „Koho?“ nahne nechápavě hlavu. „Mamku“ už to není slza po slze,z mých slz je hotový vodopád.

„Spíš ty si ji zničila“ uchechtne se. Cože? Zamračím se na něj.
„Nevíš?“ ušklíbne se „odešla si od ní stejně jako jsem odešel já. Bez vzkazu, bez zmínky. Je jí úplně někde to, že si se za ní stavila. Trpí. Trpí stejně jako před třinácti lety“ uchechtne se.
„To není pravda“ hlesnu. Přes slzy už na zem nevidím.
„Ale ano, je“ přistoupí o krok blíž, zcela ignorujíc přítomnost upíra.
„Si stejná jako já“ chytne mě za ruku. Jeho dotek na mých rukou způsobil neuvěřitelný žár. Hryzal mě pocit, že jeho věta o stejnosti s ním má i jiný význam. V zápalu sebezáchovy vynaložím obrovskou sílu a svého otce odhodím na zeď mostu.

„Nejsem stejná“ rozkročím nohy, abych nad ním stála jako ta povýšená  „jsem silnější než ty, normálnější, chytřejší a v neposlední řadě lepší než ty. Ani nevíš, jak si tímhle proslovem klesl. Vidíš ten dav, co stoji po mé pravici?“ ukážu na dav bytostí, co s otevřenou pusou hledí na mé počínání. Přikývne.
„Tak ti jsou na mé straně. Všichni jsou ochotni položit životy za to, abych zmetkům jako ty rozdrápala hrdla a koho máš ty? Tati?“ prsknu na něj oslovení. A Timothy Parker jen mlčí. Nemá nikoho. Jen svoji ubohou smečku psíků.

„Sám jsis přiznal, že jsem jiná“ ušklíbnu se. Bez dalších řečí nechám svého otce ležet na kamenitém mostu. Dav mi udělá uličku, abych mohla projít a já s Ricem za zády přebírám opět velení naší bandy nadpřirozena. Tuším, že všichni čekali, že jeho život ukončím, jenomže je to přeci jen můj otec. Muž, který se mnou hrál na klávesy a učil mě od těch nejprimitivnějších jako třeba Vraný koně, až po nejtěžší jako Say something. Chlap, kterého si pamatuji. Na kterého jsem tak dlouho čekala, který mi tak moc chyběl. Nemohla bych zabít svého otce. Ať už je jakýkoliv.

V popředí už stojí Kurt. Rico se po něm vražedně podívá a uchopí majetnicky moji ruku. Už se Kurta bát nemusíš, Rico. Protočím oči.

„V pohodě princezno?“ přitáhne si mne za pas ve chvíli, kdy se za námi ozve jen zadunění. Okamžitě se otočím, jen abych spatřila černé obrovské stvoření, jak se vrací do lesa. Ovšem jeho směr je divný. Míří úplně jinam, než je jeho smečka. Spíš byla, jelikož se právě z lesa vynořila světlá vlčice s deseti vlkodlaky. Nějaké ztráty asi byly i na naší straně. Freya jistým krokem zaujme místo v pozadí našeho zástupu a na Kurtovo zvaní k nám, kroutí záporně hlavou. Bez dalších řečí se rozejdeme vpřed.