Láska z nenávisti ✔

23.kapitola

Pohled Kim

Je naštvaný. Je hódně naštvaný. „Budou tady spát prostě" rozhodila jsem rukama.
„To si jako spala s obouma naráz?!" vyštěkl. Dělá si ze mě srandu? Spala?! „Si děláš, s prominutím, prdel ne?! Nejsem jak ta Jessica, že si hned zalezu k tobě do postýlky. I kdyby to byla pravda, jakože není, tak ti je do toho úplný hovno! Prostě tady budou spát a klidně i bydlet a je mi fuk, že ten byt patří tobě. Domluvila jsem a nazdar" utla jsem rozzuřený monolog. U dveří do mého pokoje, kde spokojeně chrupkal Hulk s Žehličkou jsem se ještě otočila „nikdy bych se nevyspala s někým na potkání, stejně jako bych se nikdy nevyspala bez vztahu. Nehodlám s někým spát, protože jestli sis nevšiml, tak jsem stále zadaná a budu do té doby, než se doopravdy určí, jak to s Ricem je" a zabouchla jsem dveře.

***

Jsou to už dva necelé týdny, co bydlím u Kurta. Nakonec Geret s Peterem zůstali a spí se mnou v pokoji. Kurt byl té laskavosti, že dveřmi, které byly schované za obřím šatníkem spojil naše pokoje. Takže všechen nábytek, až na postele, je v jejich pokoji a všechny postele v mém pokoji. Je to jako na táboře. A co je na tom nejlepší? S nimi nemyslím na Rica, na pocit viny ,na špatné svědomí a vůbec mě nenapadne si stýskat. Upřímně řečeno, oni mi to nedovolí. Po pravdě mi nedají pokoj. A můj stvořitel z nich těžce nemůže. Asi je nemá rád proto, protože já je ráda mám. Často výdávám ten jeho nasupený výraz, kterým mě od klučíčích příchodů obdarovává. Nebudu lhát. Je mi to fuk.

A dneska je den s velkým D. Dnes letíme do Alp. Proč? Protože jedeme hledat spojence do případného boje s původními. Ne. Vůbec se nejedná o napodobeninu Stmívání. Toto se nevyřeší Elisinýma vydinama. V hloubi duše vím, že bez boje se to neobejde. Zazipovala jsme svůj skromný batůžek, ve kterém mám jen nějdůležitější věci. Geret si nějakým způsobem sehnal zelený batůžek s postavičkou Hulka. Nemohla jsem se nezasmát. Ten batoh k němu padnul jako ulitý. Dalo by se očekávat, že Peter si vezme s sebou žehličku, ovšem on zklamal.
„Místo žehličky batoh?" podivila jsem se na oko zklamaně.
„Do žehličky dám těžko trenky a svoje růžový ponožky" pousmál se. Řeknite mi, že není gay. (bez urážky, je to prostě k povahě Kim)

***

Obří letadlo stálo na letišti. Já s otevřenou pusu hleděla na onen bílý stroj. Nikdo mi neřekl, že bude takhle veliký. Prošla jsem detektorem kovu, čapla batoh a s pusou dokořán vyšla na letiště. Obří schody se sesunuly na chladný asfalt a umožnily pasažerům nástup. Nedočkavě jsem vlítla jako první do letadla a s úsměvem přes celou tvář si sedla na svoji sedačku. Číslo třináct je vážně výstižné. Určitě se jako jediné utrhne a já propadnu malinkým okýnkem ven. Zní to neuvěřitelně? Ne. Se mnou je vše možné.

Po levé straně se usadil Žehlička a pravou zaujmul Kurt. Ano, ten všivák nenechal Hulka si sednout vedle mě. Ten ještě uvidí! Pomstím se mu i za to, že mi zasedl místěčko u okýnka. Nevím, proč si vybral číslo 14 a mně dál třináctku, když bych radši měla čtrnáctku a jemu dala třináctku. Určitě myslí jen na sebe. Teď pomineme fakt, že jsem před chvílí řekla, že propadnu malým okýnkem. Vždycky sedím u okýnka prostě já!

„Vážení cestující, letadlo vylétává za patnáct minut, prosím aby jste se připoutali. Přejeme příjemný let" ozvalo se z repráku a ve spěchu k nám přicupitala letuška. K mé udivenosti Kurt nevybral první třídu. Nejspíš se vážně obává mého prozrazení. „Prosím, ukliněte se" zapištěla letuška. Se smíchem jsem protočila oči, jak pisklavý hlásek měla. „Připoutejte se pásy, tomu kterému by bylo špatně, tak dám dýchací pytlíky" usmívala se. V celku nechápu, proč nám je dá až potom. Tak asi v každém letadle to je jinak.
„Odhadovaný čas letu je dvě hodiny patnáct minut. Pak přesedáte na letadlo OS275 319. Zapnite si pásy, za chvíli vzlétáme" utla množství informací a odťapkala někam do kabinky. Nemohla jsem si nevšimnout významných pohledů na Kurta. Jestli jsem pocítila alespoň malinký osten žárlivosti? Ani náhodou. Byla bych ráda, kdybych se ho na chvíli zbavila.