Láska z nenávisti ✔

13.kapitola

Pohled Kim

„Já tam nechci, Zion!" namítl rozhodně její starší bratr, když jsme si to mířili k nějakému Fredovi, který má mít údajně volný kvantýr. 
„Fred se bude Kim líbit, tak nemel!" usadila ho Zii a odtáhla si Adama dopředu.
„No právě" zamumlal Rico. Ano, Rico odešel s námi a po objetí jsme konečně vyrazili na cestu. No a kam? Pryč z tohodle města, jen my čtyři. Jen já jsem asi paranoidní a mám pocit, že zde samotní rozhodně nejsme. Zatřepala jsem hlavou, když si uvědomím Zionina slova „jak se mi bude lbít?!" vykřiknu.
„Je sice trochu starší než ty, ale je sexy" zachichotá se mi nazpátek.
„Je to kretén" odfrkne si Zionin bratr. Adam se přikloní k Ricovi „taky ho nemusím."

„Tak jdem!" zavelím a spolu se Zion se rozběhnu k dvoupatrovému domu.

***

„Jo, jasně. Zavolám ti. Jo, měl bych to stíhat, hej někdo zvoní. Jo nazdar" típne hovor mně neznámý kluk jménem Fred. Během chvilky je u dveří „Zion?!"
„Čauky Frede!" usměje se přátelsky upírka vedle mě a klukovi oči se začervenají. Upír, vážně?! Pohledem kývne na Zion a pak svůj zrak zabodne do mě. Měřícím zrakem si mě přeměří, následně se spokojeně usměje. Připadám si jako na trhu s bílým masem, né, že bych tam někdy byla.

Fred ustoupil ode dveří a dal nám volný přístup do domu. Vešla jsem do prostroné a dlouhé chodby. Normálně zařízená, prostě jako předsíň. Bílé stěny, sem tam nějaký obraz, botník, věšák a zrcadlo. Rico s Adamem se drželi u nás, jako by se báli, že jim utečeme. Co se tak stará, upír jeden hnědovlasý?!
„Tak pojďte" vedl nás do obřího obýváku. Dvě rohové pohovky tvořily skoro čtverec a uprostřed volného místa se nacházel prosklený stůl. V prostrou, kde byla mezi pohovkama mezera byla u stěny plazmová televize. Celou místnost prosvětlovala obří okna a malá světýlka, která byla snad na každičkém centimetru. Možná proto bylo na té zdi tolik vypínačů.

Ani jsem si neuvědomila, že jsem otevřela pusu, než mi ji Rico zavřel. Spěšně jsem zamrkala, abych zahnala ty jiskřičky obdivu a přešla k oknu. Jak jsem zjistila, jsou tu i prosklené dveře na terasu. Výhled je nic moc. Vidíte jen do čtvrti, do přepychové čtvrti, kde bydlí samí zazobanci. Ani mě nepřekvapil huňatý koberec, který se linul po celé šířce i délce místnosti. Na má bosá chodidla působil jako bavlna.
„Takže Zion, nepředstavíš nás?" přerušil můj popis neznámý hlas. Zion přešla ke mně, silou mě otočila ke klukům „tohle je Kim. Kim, to je Fred." Neutrálně jsem se usmála a pořádně ho přejela pohledem. Řekla bych vám, jak vypadá, kdyby ke mně hned nepřiskočil a nezačal se seznamovat. „Fred Bretson" podal mi ruku. S tichým povzdechem jsem ji přijala „Kim Parker."

Vymanila jsem svoji ruku z jeho sevření a usadila se mezi známé upíry. Mezi Adama, který měl po svém vedlejším boku Zion a mezi Rica, který z jedné strany objímal polštář a z druhé měl mě. Překvapivě! Mě neobjímal!
„Potřebovali by jsme tady na nějakou dobu nocovat, Frede" začala upírka. Kolena jsem měla pevně přitiskuntá k hrudi a dívala se z okna, které bylo ode mne hodnou dálku. Znáte takový ten pocit, kdy cítíte bodání na svém těle? Pocit, že vás někdo sleduje? Zvedla jsem pohled k Fredovi a setkala se s jeho zlatavě hnědýma očima.

Úplně ignoroval to, že vidím jeho pohled na mě. Dále mě sledoval, jako svoji kořist. S narovnáním jsem mu pohled oplácela. Takže holky, třeste se! Je to, dá se říct, klasický typ kluka s hnědými vlasy a hnědýma očima. Není bílej jako stěna, nýbrž trochu opálený. Vysoká postava, černé tílko, šedé tepláky a nějaké hnědé křusky. Není to zrovna prcek. Na přitažlivosti mu dodává tetování, které má na rukou, prstech, krku a snad i hrudi. Řekla jsem to špatně, pro vás na přitažlivosti dodává. Já tetováním příliš nefandím.