Láska z nenávisti ✔

31.kapitola

Pohled Rica

Všichni čekají na moji reakci skrz Káju. Moc dobře vnímám zkoumavý pohled mé sestry, stále překvapený Adamův pohled a nepřítomný Kurta. Ptáte se co Kim? Přečetla mě. Na devadesát devět procent vím, že poznala city ke Káji.

Jste na omylu, jestli si myslíte, že mě to vzalo. Možná trošku. Každopádně bych to udělal znovu a znovu, pokud bych tím zachránil Kiminin život. Ano, zasáhlo mě to, že zrovna já zabil někoho, koho jsem stvořil.

Pamatuji si ji jako zraněnou holku, co ve mě viděla spásu. Všichni před ní ve mě viděli svůj prospěch, pomstu, zrůdu, moc. Ona ne. Viděla jen kluka, co jí pomáhá utéct o chlup smrti. Viděla mě tak dlouhých sto let. Z toho padesát let se mnou žila. Jestli se tomuhle dá říkat láska netuším. Možná nějaká odrůda lásky. Ale pravá láska určitě ne. Jen z její strany. Jednostranná.

Zabitím malé lásky jsem získal velkou lásku. Připadám si sladký jako cumel. Nikdy bych nevěřil tomu, že zrovna já budu kecat kecy o zamilovanosti. Jenomže když se podíváte na tu jeji kurňa luxusní zadnici, nedá vám to. Pak má samozřejmě hezký i oči, povahu. I přes její drzost se mi líbí. Její "drsné" stěry, její uražený výraz, její laškovná nálada.

Možná mě to k ní táhlo ze stejného důvodu jako ke Karolíně. Asi by nebylo od věci popsat, jak jsem se vlastně dostal tenkrát do tý temný uličky.

Nevím proč, ale zahl jsem do parku. Moje kroky byly jako automatika. Já s myšlenkama daleko od života a mé nohy, směrující ke kašně. U kašny stála dívka se psem. Mohutná a statná doga zlostně vrčela na upíra po jejich levici. Holka si obezřetně sundala sluchátka a více se přimáčkla ke psovi. Zadíval jsem se na upíra, jenž se s chtíčem díval na dívku. Jakoby ji svitla žárovka v hlavě se rozběhla k silnici. Mocný a statný upír za ní. Jako vždy bráním nezbrané, ač na to nevypadám. Skočil jsem mu na záda, zatímco on mne hbitě setřásl a zasadil pořádnou ránu. Pak jen byly slyšet jeho kroky, které se vzdalovaly směrem zrzky. Ležel jsem u kašny bez hnutí a jen poslouchal zvuky. Dívčina doga začala zlostně štěkat, zatímco se dívka potrhaně nadechla. „Roxy domů!" zavelela šeptem a vrčení utichlo. Když jsem se konečně sebral, tak moje kroky následovaly jeho. Byl jsem jako Sherlock. Sprostě ji nechal u zdi a zmizel. Zmizel tak, jak to dělají všicí upíři. Důkladně jsem si ji prohlédl a nechápal svoje kroky. „Tak pojď" vzal jsem ji do náruče a čekal hysterickou reakci z posledních sil. Ona se však jen pohodlně zavrtěla a uvolněně se nechala nést.

Čekali jste nějakou happy romantickou story? Tak to jsem vás asi zklamal. Narazili jsme na sebe prostě náhodou. Byla náhoda, že jsem se tam objevil, stejně jako byla náhoda, že ona byla venku. Všechno si přichystalo proroctví. Tak už to bývá.

Víc pevně si k sobě svoji princeznu přitisknu a ona jen pro moje uši zavrní. „Musíme vymyslet co s Amandou" připomenul zadůmaně přítel Zion. Moje malá sestřička má kluka. Furt to nepobírám. „Já bych ji k někomu strčila" navrhla moje zrzka. „Tu nikdo chtít nebude" zabrblala zaujatě má sestra a Kim se pobaveně uchechtla. „Jste škodolibý" zavrněl jsem Kim do ucha. Zas ta má chtivá nálada. „A ty můj bratříčku" usmála se ďábelsky sestra „ty si pěkně nadržený" doplnil ji její přítel. Nebyli by to mí známý, kdyby se mi nezačali smát. Kim kuckala smíchy, Kurt spadl na Amandu, která se jen se zamrmláním převrátila na bok a ti dva exoti se pochechtávali.

„Co z ní udělat krevní banku?" navrhla moje prdelka. „A kde by byla?" přišel Kurt. „Šoupli by jsme ji k nějakému upírovi, co nebude na ni zlej a bude se z ní krmit" blikala žárovka v prdelčině hlavince. „Jenže to by se musel z ní krmit tak jednou za týden. Kdyby se krmil ob den dlouho nevydrží" zamyslel jsem se. „Tak se bude krmit jednou za tejden" pokrčila rameny a hlavu položila na mé rameno.