Láska z nenávisti ✔

28.kapitola

Pohled Kim

A tohodle se všichni obávali. V dálce se blížili. Přišli si pro mě.
„Vemem to sklepem" rozhodl stvořitel a bez dovolení mě čapl, tahajíc mě za sebou.
„Zvládnu jít sama" cukla jsem sebou. „Teď na to není čas, pohni" mávl nad mými protesty rukou a dál mě táhl. Ohlédla jsem se za sebe, zjišťujíc, že jsme sami.
„Co ostatní?" zděsila jsem se. „Doběhnou nás. Kim pohni si" naléhal. Ten tón beznaděje a zoufalství mě skoro dojal. Skoro.

Doběhli jsme do sklepení a okýnkem vylezli.
„Počkáme na ně za rohem" poukázal na roh budovy. Přikývnutím jsem mu dala za souhlas. Byl obezřetný. Velmi obezřetný. Zastavili jsme u zdi a já nenápadně vykukovala zpoza rohu. „Nemyslela jsem to tak tvrdě" stočila jsem pohled a řeč ke Kurtovi.
„Měla si pravdu" pokrčil rameny.
„To měla, ale zas ti to tak moc za zlé nemám" ušklíbla jsem se na půl.
„Je fajn, že tě našel" pousmál se. Cože? „Slyším dobře?" čumím s pusou dokořán. Jen pokrčí rameny a ukáže na roh budovy.

Právě mi řekl, že je rád za Rica? Kurt Vilson mi řekl, že je rád za Rica? Kurt?!

Můj zrak se tedy přesunul na roh budovy, jen aby spatřil skupinu černě oblékaných upírů. Mezi nimi i Francesa. Nebyly to zrovinka vlídné pohledy, kterými skenovali okolí. Samotná služebná původních vypadala jako bohyně pomsty, která lpí na smrti nevinných. Samovolně mi přeběhl mráz po zádech z její osoby. „Bydlí nahoře zdroj nás informoval o souřadnicích" pronesla důležitým hlasem. Nějaká dívenka se odvážila vystoupit z řad, aby se optala „kdo je ten zdroj?" To by mě taky zajímalo. „Karolína a příjmení neznám" odbyla ji stroze a vážným krokem vystoupala schody. Karolína? Že by růžovlasá Karolína? Takzvaná "Kája"? Holka na jednu noc? Na pobavení? Ta co pro Rica umře? No sakra.

Proud myšlenek přetrhly kroky. Zaujala jsem pozici útoku a čekala, kdy budu muset použít své nebohé ručičky. Zpoza rohu nejprve vykoukla mužská bota a následně tělo s hlavou. Reflex zapůsobil a já dotyčného uhodila mezi oči. Kurt se za mnou zhluboka nadechl a následně se začal smát. Jestli se snaží ten smích tajit, tak se mu to nedaří.
„Sakra princezno!" sykl bolestně můj upír a já zmateně hleděla na upíra s krvavým nosem.
„Rico?" plaše a nevinně jsem se usmála.
„Fantomas nejsem" procedil mezi zubama.
„Alespoň jsem se trefila" zakřenily se moje ústa a následně se přilepily na ohromeného upíra.
„Promiň" špitla jsem do polibku a nevinně se odtáhla. Rico otráveně a zrazeně protočil oči, utřel si nos a mě chytaje za ruku vykročil za Kurtem, který jak se zdá se na nás už nemohl dívat.

„Šli nahoru" promluvila jsem, když se vedle nás přidala i Zion s Adamem.
„Jo, my víme" zabrblal Adam.
„Mají zdroj" přešla jsem Adyho bez poznámek. Nádech výdech.
„Víš koho?" natočila na mě zvědavě hlavu Zii. Přikývla jsem a bojácně pohlédla na čekajícího bruneta.
„Tak koho?" promluvil, všímaje si mého pohledu. Zamračil se, jak mu to v hlavě šrotovalo. Zamračil se ještě víc, když jsem stočila pohled k zemi. Proč jsem vlastně tak vyklepaná?!
„K. O. H. O?!" zdůraznil svá slova. „Nějaká Karolína" šeptla jsem.
„Proto si tak nervózní? Ty víš o kterou by mohlo jít?" propaloval mě pohledem Adam. Zion tikala pohledem mezi mnou a Ricem, jenž mi pustil ruku a tvrdohlavě pochodoval vpřed. Já za to přeci
nemůžu!

„No já znám jen jednu, kterou znáte i vy a taky ta jediná o mně ví" pokrčila jsem rameny, uklidňujíc si v hlavě myšlenky.
„No a kdo teda?" naléhala má upírská kamarádka. Řekni to!
„No Karolína jako Kája" nadnesla jsem klíčové jméno. Upírka vypadala zmateně, její kluk na tom nebyl líp a můj kluk povytáhl obočí, jak mu to došlo. I jeho sestra si toho všimla, poněvadž pohledem žádala vysvětlení od něj.
„Ta růžovlasá" odbyl ji celkem nabroušeně „Kim tím naznačuje Káju z párty!" Jeho hlas zněl čím dál víc rozzuřeně. Takového ho neznám. Nebo ano ale nikdy se tak nechoval ke mně.
„Vždycky se chovala jako blbka" pokrčila rameny jeho sestra a tím mi dala za pravdu. Což asi není nejlepší, vzhledem k Ricově podráženosti.