Láska z nenávisti ✔

26.kapitola

Pohled Kim

Nasedli jsme na let do Berlína. Okem jsem zaznamenala pár známých tváří, které s námi cestovali do Rakouska. Letěl i černovlasý kluk s modrýma očima. Dalo by se říci, že se na mě svůdně usmál. Jeho černé brýle moderního typu mu zvýrazňovaly obrovská kukadla. Plaše jsem mu úsměv oplatila a se zmateným pohledem zaujala místo po jeho boku. Ano. Kurt nezvládl koupit místa vedle sebe. Takže Hulk je vedle nějakého staršího páru, Peter sedí vedle malé brunetky, která mi dost připomíná moji první obět Miu. Kurt sedí před Peterem a já jediná jsem nejblíž k východu mezi nějakým klukem a starou paní. Tenhle let bude stát za to. „Hi" usmál se na mě kluk. Ahoj. Jasně. Mluví na mě anglicky. Na mě. Hm, jasně.

„Hello" zakoktala jsem mu pozdrav. „How are you?" zeptal se na otázku, co nás učili ve třetí třídě, kdy jsme měli prvním rokem anglický jazyk. Taky je to jedna z mála vět, které rozumím.
„Seventeen" ukázala jsem na prstech, abych se neztrapnila svojí výslovností. „Oh, ok. I was eighteen" ukázal na prstech osmnáct. Překvapeně jsem vykulila oči. Jemu, že je osmnáct let?! „Ok" usmála jsem se a nasadila si raději sluchátka. Nestojím o mezinárodní trapasy, že češka neumí pořádně anglicky.
„Nesu si na zádech kříž, jen nevím na jaký místo a tak doufám pořád víc, že to bude někde blízko Ta bolest se nedá sníst, potřebuju pomoct níst ho a tak čekám na signál, čekám na signáááál" pobrukovala jsem si refrén písničky. Jedině tahle část je na tom dost dobře melodicky. Rapování prostě nefandím no.

***

„Hey girl becoming!" přišla slova do mých uší. Znuděně a ospale jsem zamrkala, abych ihned oči vykulila. Letadlo bylo prázdné až na nás dva. „Your name?" poušklíbl se modroočko. On mě budí a pak se zeptá na jméno? Nu což.
„Kim and you?" otevřela jsem udivením pusu. Oni mě nechali samotnou v letadle!
„Stuart" usmál se „Your friends left the plane and waiting outside" mrkl na mě a ukázal na východ. Nejspíš v angličtině doplnil nějak tu větu, já však rozuměla zase jen něčemu.
„Well thank you. Bye Stuart" zamávala jsem mu a lidským během vyletěla z letadla.

„Vy blbci!" švihla jsem Kurta do hrudi „vy jste mě tam nechali!"
„My jsme tě hledali! Au, Kim nech toho!" bránil se mým ranám můj stvořitel.
„Tohle vám neodpustím" prskla jsem, čapajíc letenku z Kurtovy ruky.
„Ale no tak" ušklíbl se. Bez odpovědi jsem nastoupila na další letoun směr Praha. Musela jsem v tom letadle být dlouho. Zaplula jsem na sedačku s číslem sedm.
„Hi Kim" ozvalo se vedle mě.
„What the fuck is that?!" vyjekla jsem, když se modrooký Stuart posadil na místo vedle mě.
„Sorry?" pozvedl obočí. Otráveně jsem se na něj podívala. Ten kluk je snad všude.

Budeme hrát hru. Od teď ti nebudu rozumět ani slovo chlapečku.
„Co sorry?" zadívala jsem se na něj „nechápavě."
„Máš rád sušenky? Já třeba miluju sušenkovou zmrzlinu. Ty si gay, že jo?" usmívala jsem se na něj jako sluníčko.
„Do you have a boyfriend??" odpověděl mi klidně. Nejspíš se mě ptal, jestli má kluka, že? A teď co? Je mrtví. Je v kómatu. Není tady. Mám. MÁM bude asi nejlepší.

Už jsem chtěla něco říct, když se kolem mých ramen obalily čísi ruce. Zmateně jsem se podívala na Gereta, který nahodil zamilovaný výraz. Šašek.
„Miláčku?" podíval se na mě a lehce si skousl spodní ret. Náhle ale přenesl pozornost na Stuarta a zamračil se. Okamžitě mě pustil a jako správný herec vyrazil proti modroočku.
„Ty bastarde, je zadaná rozumíš?!" chytl ho za límec jeho bundy.
„Ještě jednou si na ní pomyslíš a umřeš! A věř mi, že ano!" zacukaly mu pobavením koutky. Kluk se s odfrknutím „shit" vzdálil a přesunul se na Hulkovu sedačku.
„Díky!" zasmála jsem se a dál pokračovala ve spánku, který jsem ještě neměla dodělaný.
„High five!!" zakřičel Hulk, plácnul si s mojí rukou a nechal mě spát. Tu ruku jsem mu na plácnutí nedala, to on sám si jí vzal.