Láska z nenávisti ✔

24.kapitola

Pohled Kim

Překvapeně na mě hleděla, neschopna slova. Pravdou je, že i já jsem někde schovala svůj pevný hlas a nejraději bych se schovala za Kurta. I když to říkám nerada, ta dívka mě bude asi ještě dlouho strašit. Jestli se odtud dostaneme živí, tak už nikdy nepujdu spát. Ovšem, co když je třeba hodná a je to jen maska?
„A ty jsi kdo?" promluvila nakonec strašidelně pevným hlasem. Drsnost jí nechybí ani v tónu hlasu.
„Kim" pípla jsem.
„Fajn, pojď dál. Jen ty" zformulovala na tváři jakýsi úsměv.
„Tak to brrr" začal ihned Kurt. Ty se mnou určitě nepujdeš chlapečku. „Nemohli by jít támhle ti dva?" zeptala jsem se s nově nabitou odvahou. Sabrina přikývla a vpustila nás dovnitř.
„Nechci nic říkat, ale jedinej Kurt ví, co tu chceme" zablekotal Žehlička.„Přijde, budou chtět mluvit jen s Kim. On přijde potom, pustí ho Saša" mrkla šibalsky na zrzka a já se rychle otočila, jakože jsem nic neviděla. Že by nový páreček? Drsná holka a roztomilý kluk. Vražedná kombinace.

„Řekni. Jak znáš mé jméno?" přidala se ke mně Sabrina. Kluky nechala za námi. Pousmála jsem se „byla jsi v mém snu." Sabrinu to značně vykolejilo.
„Řekla si mi, že nedůvěřuješ a pak své jméno, nakonec si se rozplynula" vysvětlila jsem.
„Máš sny, kde vidíš lidi, s kterými se setkáš?" snažila se pochopit. Přikývla jsem.
„To by znamenalo, že máš nějakou jinou formu vidin" zamyslela se „a od dvojčat chceš co?"
„Vidiny? To ne" zasmála jsem se „uvidíš" mrkla jsme na ni.

***

„Sabrino, koho nám to vedeš?" nahnula hlavu na stranu šedo-blonďatá žena. Octli jsme se uprostřed obýváku. Všechno do stylu baroka. Žena, jenž promluvila měla hluboké modré oči. Zvláštní klobouk s květinou, jí seděl na hlavě a šaty noci. Dost mi připomíná styl Goth. S druhou ženou si byla neskutečně podobná. Rozdílné byly jen ve vlasech a obličeji. I když rysy společné tam také byly.
„Danielo znala mé jméno" řekla Sabrina namísto mého představení. „Nikdo nezná tvé jméno" promluvila poprvé nejspíš Gabriela. Gabriela byla čistá blondýnka. Šaty něměla příliš černé, nohy jí zdobily silonkové punčochy a na hlavě měla jako její sestra černý klobouk. Tváře měly obě dvě jako panenky. Vlastně kdyby se nehýbaly, tak bych si o nich i myslela, že to jsou nějaké figurýny.
„Ona ano" odporovala jí bojovnice vedle mne.

„Nuže, jak se jmenuješ?" převzala vedení blond dvojče, tedy Gabriela. Nadechla jsem se „jmenuji se Kim."
„Tvůj stvořitel?" doplnila vyslíchání Daniela.
„Kurt Vilson, syn původních" odpověděla jsme mechanicky.
„Kurt? Páni" pověděla uznale naoplátku Gabriela „tvé trvání upírství?"
„Jsem upírem půl roku, přibližně" zírala jsem jim do očí. Ta která se ptala, ta se setkala s mým zrakem. „Novorozená?" pozvedla obočí Daniela. Přikývla jsem. Stále zde se Sabrinou stojíme a ony dvě sedí.
„Co mi o sobě řekneš? Ohledně upírství" ukázala na volné křeslo Gabriela. S povzdechnutím jsem usedla.

„Kurt mě proměnil bezdůvodně, prý mě dlouhou dobu sledoval. Ovšem nechal mě napospas upírství a mě se ujal Rico Revson s jeho sestrou Zion.  Původně mě ona chtěla zabít, ale vyřešilo se to. Utekla jsem od nich do města. V první den své hotové přeměny jsem zabila dvě ženy. Dceru s matkou. Když jsem si uvědomila, co jsem zač, tak jsem utekla na kopec a sledovala své rodné město. Kurt tehdy byl hrozně úchylný a furt mi oblízávával ucho. Už si přesně nepamatuji, jak jsem se znovu dostala k Ricovi, ale stali se z nás dobří přátelé a později i pár. Ano. Po asi třech měsících seznámení jsme se dali do kupy. Zion se stala mou nejlepší kamarádkou a její kluk Adam Jackson nejlepším kamarádem. Utíkala jsem před Kurtem, protože mě stále pronásledoval a tak jsme se všichni schovali u mé neoblíbené a falešné kamarádky" nadechla jsem se a tázavě na ně pohlédla.
„Pokračuj" vyzvala mě zaujatě Daniela.