Láska z nenávisti ✔

4.kapitola

„Tak jsme pokecali a měj se" zatřepala jsem hlavou, chystajíc se k odchodu. Od mého úmyslu, mě však zastavila čísi ruka. Čí asi? Nasupeně jsem se otočila na bruneta za mnou. Hrdě jsem se zadívala do jeho hnědých očí. Je zvláštní myšlenka, že mi ty oči připomají čokoládu? A že se v nich tak trochu ztrácím?
„Kam chceš jít?" povytáhl obočí v otázce. Nebudu lhát. Dostal mě. Kam chci vlastně jít? Do jiného města? Asi. Domů nemůžu, hodila by se samotka. Přeci jen jsem se ovládla jen jednou a to jsem ještě neměla takový hlad. Mohlo by to zase dopadnout zabitím nevinné dívky a následně výčitky. Vlastně mě už asi po druhé napadá, chci takhle žít? Chci vlastně žít? Chci být touto zrůdou? Z přemýšlení mě probudila ruka, které před mým obličejem zuřivě mávala.

„Co chceš?!" prskla jsem na něj. Ještě jsem mu neodpověděla, tak proč se ptám, co chce? „Vždyť nemáš kam jít, Kim" řekl až moc klidně. Zase ten jeho klidný tón, který má na mě zuřivé účinky. Vytrhla jsem svoji ruku z jeho sevření „ale mám! Dej mi pokoj!" Ihned, jak jsem to dořekla se mu na tváři objevil ten sebejistý úšklebek. Jako by jasně říkal 'dostal jsem tě'.
„On si tě najde" odpověděl místo mé očekávané věty. Já to vím, Rico. Zase ta předstíraná síla! „Tobě to může být fuk" sklopila jsem zrak na své botasky.
„I když mi děsně lezeš na nervy, tak mi to fuk není" ušklíbl se šibalsky a čapl mě do náruče. Přesněji si mě přehodil přes rameno a upírskou rychlostí mířil směr les.

„Ty idiote, hned mě pusť!" bouchala jsem ho do zad. Chová se furt tak sebevědomě!
„Tak slyšíš?!" prskala jsem naštvaně. Místo odpovědi mě plácl po zadku.
„Děláš si ze mě prdel?!" vyjekla jsem. Aby jste si nemysleli, normálně tak sprostá nejsem. Ale zoufalá situace si žádá zoufalý slovník. Cítila jsem, jak se mi vzteky zbarvily oči do ruda. Pokud vím, tak v Twilight byli nováčci silnější než staří upíři, ne? Zkusila jsem tedy vyšvihnout nohy a kopnout ho. Potom jsem měla v plánu se s ním rvát. Kašlu na to, že jsem holka. Vykopla jsem tedy nohy a chystala se spadnout na zem, když byly mé nohy uvězněné ve spáru rukou.

„Tak asi né no" vydechla jsem zmučeně.
„Stmívání je jen pohádka, Kim" zachechtal se upír. Vsadím se, že u toho protočil oči!
„Budu chtět odpovědi!" zamyslela jsem se nahlas. Když všechno není jako ve Stmívání, musím vědět, jak to teda je! Edward mě zradil! Beztak ani nečetl myšlenky.

Asi jsem mu usnula na rameni. Hups? Jak to vím? No, jednoduše. Zkrátka jsem se probudila na cizí posteli. Líně jsem znovu zavřela oči. I v tomhle Edward Callen lhal! (Teda jestli se tak píše..) Upíři mohou spát! Možná bych mohla prospat tak staletí? „Adame dones jí nějaký věci" uslyšela jsem Rica, který pravděpodobně vcházel do mé místnosti! Náhle otevřel dveře a spustila se voda? Asi koupelna. Vážně se koupe v pokoji, kde jsem i já? Agrhhh. S předstíraným spánkem jsem čekala, až vyjde.

„Vážně mi nemusela slintat na triko" mumlal Rico,přecházející po místnosti.
„Teď si budu muset najít jiný" prskal uraženě. Ví vůbec, že jsem tady?
„Ta holka je neuvěřitelná" mlel si stále své „ale prdel má sexy" zastavil se. Blbec!
„Pane" vstoupil se zaťukáním muž. Pane? To jako sluha?
„Polož to vedle její postele, až se vzbudí, tak se jí to bude hodit" poručil. Muž něco zabrblal a se zaklepnutím dvěří odešel.

„Já jsem vzhůru" posadila jsem se rychle. K mé smůle nevypadal vůbec překvapeně.
„Jak dlouho, miláčku?" přisedl si jen v kalhotech na postel. Zmínila jsem se, že má břišáky? Po jeho vypracované hrudi se leskly kapky vody.
„Koupeš se v kalhotech?" zapřemýšlela jsem opět nahlas. Začal se smát „ne. Ale tak myslím, že je lepší mít kalhoty, než ručník. Nemyslíš?"
Pokrčila jsem rameny a nakrčila nos „si představ, kdyby ti spadl." Chytila jsem se za pusu. Kim, co blbneš?