Láska z nenávisti ✔

6.kapitola

Pohled Kim

Ležela jsem v posteli v totální tmě. Zion si na druhé straně pokoje spokejeně chrupkala a já měla hlad! Břicho mi hlady dělalo kotrmelce. Kolu mi samozřejmě nikdo nedonesl. Dole by nikdo být nemusel, vždyť je půlnoc. Kim seber se a jdi! Poslechla jsem svoji mysl a pomalým krokem došla do přízemí. Už mám zase tu krvelačnou náladu.
„Hlad?" ozval se za mnou Adamův hlas. Leknutím jsem nadskočila a s úlevným odfkrutím se otočila.
„Pujdu s tebou" nečekal na moji odpověď. Jen jsem nad ním pokrčila rameny, otevírajíc dveře.

Během chvilinky jsme kráčeli do klubu, kde si podle Adama, najdeme lehkou kořist. Nesuďte mě, nehodlám tu „kořist" zabít. Kráčili jsme po ulici a mě napadla otázka, na kterou bych se ho potom měla zeptat. Před námi se objevil růžový neonový nápis klubu. Hlasitá hudba, pach cigaret a alkoholu, to všechno jsme oba dva výborně vnímali. Musím se přiznat, že mne to vůbec nelákalo. Jenomže tohle je jediný klub, kde se scházejí kriminálníci a veškerá lidská verbež. Řeněme, že budeme čistit? Ale nebudeme zabíjet, jen je trochu zmrzačíme. Můj první „lov" a já tu jsem skoro s neznámým klukem. Už i Rico by byl normálnější!

Vešli jsme do klubu. Muži v černém, nejspíš ochranka, nás bez problémů pustili.
„Tak koho vybíráš ty?" překřikoval hlasitou hudbu Adam. Se zájmem jsem se porozhlédla. U baru stála menší blondýnka s vřelým úsměvem a veselýma očima. Ta ne. Na barových stoličkách sedělo pár lehkých holek, na kterých byla přímo vidět ta bezradnost. Ty taky ne. Na parketu se motalo pár lidí a přesně u prostřed toho dění, stál chlap. Kdyby tam jen stál, on se plazil po nějaké holce, která nevěděla, jak ho setřást. Zaměřila jsem se na tu dvojici a všimla si jeho ruky, jenž svírala nějaký předměť u jejího břicha. Vážně ten muž držel kudlu? Tak ty si jasný chlapečku.
„Támhle ten" kývla jsem jeho směrem. Adam povytáhl obočí „dobrý výběr, nula je dobrá."
„Nula?" nechápala jsem.
„Jakože krevní skupina" vysvětlil. „Já nevybírala podle krevní skupiny Adame, ale podle toho, co ten zmrd dělá tý holce!"

Ohlídla jsem se zpátky na parket, ale dvojice tam už nestála. Naštvaně jsem se po nich poohlédla. Zahlédla jsem hnědovlasou dívku s drdolem a růžovým melírem. Mířila k východu a obezřetně se ohlížela. Jen na malý moment se zasekla na mě. Během toho okamžiku jsem na ní mrkla a vydala se za ní. V závěsu za dívkou šel muž s rukama v kapsách a kapucí na hlavě. Ty jsi co za chlápka? Nechala jsem Adama Adamem, který si sedl k baru s nějakou dívkou. Za mnou sledovanou dvojicí se zavřely zadní dveře. Bez váhání jsem je následovala. Opatrně jsem otevřela dveře, sešla schody a šla za křikem. No šla, však to znáte. Upíří rychlost. Naskytl se mi obrázek na skrčenou dívku u zdi a toho chlapa. Něco nesmyslnýho na ní křičel a ona se se slzami v očích krčila při zemi.

Ochranářky jsem si stoupla před holku a zákeřně se usmála na muže předemnou. Připadala jsem si jako komiksový hrdina. Chlap byl klasický typ bez smyslu života, bez naděje, bez úsměvu, bez myšlení. Modré oči bez jakékoliv jiskřičky se na mě překvapeně zadívaly. Vlasy barvy slámy mu čouhaly zpoza kapuce. Neupravené a dlouhé. Přes pravé oko se mu táhla dlouhá jizva a na kloubech prstů, v kterých svíral nůž, měl vytetované čínské znaky. Náhle se mu v očích probudil vztek a chystal se mě uhodit.
„Mlátíš holky normálně?" vyhnula jsem se přikrčením. Na odpověď jen zafuněl.
„Měla by jsi jít" otočila jsem na udivenou dívku.
„Díky" usmála se smutně a odběhla zpátky do klubu. Jakmile se dveře zaklaply otočila jsem se na chlapa. Ten přímo zuřil a bez promyšlení se na mě vrhl.

Nechala jsem své oči zbarvit do ruda, očekávajíc úlek. Nic se však nekonalo. Jen na mě dál bezmyšlenkovitě dorážel. Psychopaticky jsem zakroutila hlavou. Už mě to přestávalo bavit! Čapla jsem jeho ruku, v které měl nůž a zkroutila ji za jeho záda. Přírazem jsem ho přitlačila ke zdi. Bez okolků jsem se zakousla do jeho krku a hltala doušky jeho krve. Když už jsem cítila, že povoluje, vytáhla jsem špičáky a naposledy olízla ránu. Následně jsem se mu zadívala do očí „měl by jsi začít žít. Najdi si práci, ženu a prostě žij!Rozumíš?" kladla jsem důraz na svá slova. Vyděšeně přikývl a bez jakýkoliv emocí, citů odešel z temné uličky. Jako kdyby tohle celý byla už jen jeho minulost.