Láska z nenávisti ✔

5.kapitola

Mají obří ledničku,ale nemají v ní jídlo.
„Takže,jak to mají upíří s normálním jídlem?" vrátila jsem se zpátky na pohovku.
Rico pokrčil rameny „je to jako zákusek. Sníš třeba kuře, ale máš to, jako by si jedla muffin."
„Takže sním celou kačenu, ale nebudu najezená?" ptala jsem se zmateně.
Ušklíbl se „princezna je zmatená. Je to jen o tý chuti. Proto si upír, najíš se prostě jen z krve." Zamračila jsem se „přestaňte mi říkat princezno!"
„Dobře, princezno" usmál se. Už jsem mu chtěla něco odseknout, když do pokoje vstoupil nějaký kluk. Mohl být tak o rok starší. „Pane, slečno" uklonil se a já na něj vyvalila oči. Rico vedle mě si toho bohužel všiml a začal se nekontrolovatelně smát. „Adame, tohle je naše princezna. Na slečnu ještě není zvyklá" seznámil mě se mnou, ovšem beze mě. Naštvaně jsem si odfrkla.
„Kim" protočila jsem oči. „Adam, slečno" usmál se.
„Jenom Kim! Žádná princezna, slečna, miláček a ani zlatíčko!" rozhodila jsem nasupeně rukama.

„Jí si nevšímej. Ona si zvykne" přešel můj vztek hnědovlasý upír. Otevřela jsem pusu s účelem mu něco vpálit do tváře, jenomže jsem ji zase zklapla. Jako ryba na suchu.
„Co si mi chtěl?" podal otázku takovým tím nadřazeným tónem. „Venku je nějakej člověk a chce s vámi mluvit" informoval tázaný. „Člověk?" špitla jsem.
Adam se na mě zmateně podíval „no člověk úplně ne. Asi upír, já myslel, že o tom nevíš."
Zasmála jsem se „bylo by blbé nevědět o sobě, že jsem upír" ušklíbla jsem se. Ach ten sarkasmus.
„Jak vypadal?" zmocnila jsem se výslechu. Adam se podíval na Rica, jako kdyby čekal svolení, až když mu Rico kývl, tak začal s popisem.
„Takovej černovlasej. Plášť a vysoký boty" shrnul popis Kurta. Zmocnila se mě panika. Zase.

Ricův pohled putoval ke mně. „Adame vem ji nahoru, kdyby něco zmizte odtud" upíral na mě své hnědé oči. Ty oči mi připomněly, že mám chuť na čokoládu.
„Taky se stavte pro Zion" pokračoval v proslovu. Jeho podřízený jen přikývl, tahajíc mě za ruku do patra. Zion jsme potkali hned na chodbě. Celá pěnila vzteky. Uklidili jsme se do mého pokoje. Jako by mého, no. Dal se přirovat k černé hrobce. „Jak dlouho si nejedla, Kim?" zeptala se mě po chvilce upírka. „Naposledy jsem tak trochu úchylně oblízala rány toho chlapa včera" pokrčila jsem rameny.
„Na nováčka se drží" uznal Adam. „Nedrží" zašeptala Zion.

***

Všichni usli. Zion byla rozpláclá na mé posteli spolu s Adamem. Nemají oni spolu něco? Já seděla na huňatém, jak jinak než černém koberci a poslouchala rozhovor dole. Kdyby vám to nedošlo-upíří sluch. 
„Víš moc dobře, že jako její stvořitel mám na ní výsadní právo" rozléhal se tichem úlisný hlas Kurta. 
„To sice ano, ale když ti není oddaná nic s ní nevzmůžeš!" mluvil pevně Rico. Mluvili o mně, jako o věci na trhu. Fakt, že jo.
„Jenomže to kvůli tobě s ní nic nevzmůžu" mluvili oba klidně. 
„Kvůli mně? " podivil se Rico. 
„Samozřejmě. Kdyby si jí tam nechal, ona by se proměnila sama a já bych si ji potom našel a jak to říct. Vycvičil? Vychoval?" 
„To těžko" pohrdal Kurtem brunet. 
„Nezpochybňuj má slova, Rico!" začal zvyšovat hlas Kurt. 
„Nebo co?!" zvýšil hlas i hnědooký upír. Zcela jsem si představovala při každém zvuku, jak se k sobě přibližují.

Víc jsem nevydržela. Upíří rychlostí jsem vyběhla z pokoje, směřujíc do přízemí. Jak jsem očekávala. Kurt držel Rica pod krkem. Ovšem i Rico nezůstával pozadu a oba se tam navzájem škrtili. Jako střela ze samopalu jsem vlítla mezi ně. Kurta jsem nějak, ani nevím jak, odhodila na zeď a Rica na gauč. Přeci jen ho mám radši než toho sobce! Onen sobec se ihned zvedl a zaútočil na mě. Hm, to jsem nedomyslela. Rukama mi přišpendlil ty mé za záda, přitlačujíc moje tělo ke stěně.
„Kim, Kim. Přeci se semnou nebudeš prát" pozvedl jedno obočí „a ještě k tomu, kvůli němu" odplivl si na zem. Jeho manévr jsem zopakovala. Nabrala jsem všechny svoje sliny a vychrstla je do jeho obličeje. No a co, že jsem holka? On je prase!